Menopauza je období, které jednou čeká každou z nás, a vyvolává řadu otázek. Dá se oddálit? Může žena v přechodu otěhotnět? Jaká jsou rizika a výhody hormonální terapie? Co se děje v těle, když přijde „nával“? Na tyto a mnoho dalších otázek mi ochotně odpověděl MUDr. Pavel Turčan, odborný ženský lékař a sexuolog.

menopauza

Jakou roli v nástupu menopauzy hraje dědičnost. Je období, kdy žena přichází do menopauzy stejné u dcery jako u matky?
Dědičnost v období nástupu menopauzy hraje spíše roli nepřímou. Určitá shoda mezi matkou a dcerou se objevit může, ale někdy jsou i dost významné rozdíly. Přece jenom polovina genetického materiálu nepochází od matky a při nástupu menopauzy nezáleží jen na genetických danostech, ale i na zeměpisné oblasti, způsobu života a stravování, počtu dětí a podobně. Odpověď na další část otázky tedy zní: období nástupu u dcery a matky může vykazovat jistou podobnost, ale pravidlem to není.

Je možné, aby se příznaky klimakteria objevily už ve 40 letech? Co proti nim dělat?
Samozřejmě možné to je, ale v tomto případě jev označujeme jako klimakterium předčasné. No a co proti nim dělat? Postup je stejný jako u klimakteria fyziologického. Pravidelně chodit na preventivní prohlídky, včetně preventivního vyšetření na osteoporózu, protože po přechodu dochází k rychlejšímu odbourávání vápníku z kostí, ale i na další vyšetření. Vhodnou životosprávou, zdravým pohybem na čerstvém vzduchu a určitými stravovacími návyky, případně doplněnými o užívání doplňků stravy, můžeme dopad přechodu zmírnit či se alespoň částečně ubránit mnohým nepříjemným potížím jako například návaly horka a potu, zimince, brnění končetin, depresivních a úzkostných nálad, atd.

Dá se menopauza nějak oddálit? Třeba způsobem života, výživou?

MUDr. Pavel Turčan   Myslím, že alespoň částečně to možné je. Ale opravdu jen do určité míry. Menopauza totiž nastupuje tehdy, když dojde ve vaječníku zásoba dozrávání schopných vajíček. Všechny se totiž vytvořily již v průběhu nitroděložního vývoje a žádná nová se v průběhu života ženy netvoří, pouze dozrávají a odumírají. Pokud pomineme extrémní podvýživu či chybění některých základních substancí ve výživě, které by mohly samy o sobě přechod uspíšit, můžeme vhodnou stravou s dostatkem pohybu či udržením zdravého poměru svalové a tukové hmoty v těle spíše zmírnit příznaky přechodu a jejich negativní vliv na organizmus.  Uvádí se, že pozdější nástup menopauzy mají ženy, které porodily více dětí, zvláště v pozdějším věku. Dřívější nástup menopauzy mají naopak ženy bezdětné a taky kuřačky.

Které ženy se jí „dočkají“ dříve?

Na to jsem vlastně již částečně odpověděl. Nejčastěji se jedná o velice hubené ženy, bezdětné, kuřačky se špatnou výživou. Některé ženy mají časný nástup geneticky daný, u jiných může nastat i kupříkladu v důsledku autoimunitního onemocnění, kdy si žena vytváří protilátky proti vlastním vaječníkům či vajíčkům, a sama si je tak likviduje.

Jaká jsou rizika u pozdější menopauzy? Co když žena ještě menstruuje v 52 letech? Hrozí jí nějaké nebezpečí?
Pokud žena menstruuje v 52 letech a později, mluvíme skutečně o pozdní menopauze. Za určitých okolností, pokud i v tomto období má žena menstruaci pravidelnou, s vyváženými hormonálními hladinami v průběhu cyklu, by tento stav neměl být nějak nebezpečný. Dosti často již ale dochází k výkyvům hormonálních hladin, anovulačním cyklům, a v tomto případě je sliznice v děloze (endometrium) i děložní svalovina vystavená dlouhodobému působení vyšších hladiny estrogenů, s chyběním gestagenů, což může mít za následek extrémní nárůst endometria (tzv. endometriální hyperplazie) s nepravidelným a silnějším i delším krvácením, riziko tvorby polypů a myomů a taky, bohužel, vyšší riziko vzniku rakoviny děložní sliznice. Proto je vhodné se vždy nespoléhat jenom na přírodu, ale pravidelně se nechat vyšetřit i u odborníků.

Jsou půlroční výpadky menstruace normální?
Jsou poměrně běžné. Menopauza je termín, označující první den poslední menstruace v životě ženy. Je to tedy pouze jedno datum v kalendáři. A to, že byla menstruace opravdu poslední, se dozvíme až po roce, jestliže se žádná další již nedostaví. U většiny žen navíc činnost vaječníků nepřestane náhle, jedním šmahem, ale spíše pozvolna. Pokud vaječníku začínají „docházet síly“, začne se tělo bránit tím, že v hypofýze zvýší tvorbu tzv. folikuly stimulačního hormonu (FSH), kterým se snaží vaječník opět probudit a donutit k činnosti. Někdy se to ještě na určitou dobu podaří, třeba i po půl roce. Pokud se ale krvácení objeví až s pauzou po jednom roce a více, mohlo by se jednat o krvácení z polypu či hyperplastického endometria, ale bohužel i o rakovinu endometria. Proto by každé takovéto krvácení mělo být řádně vyšetřeno a objasněno.

Známe příznaky jako návaly horka, pocení, bušení srdce. Co přesně je způsobuje? Víme, že za to „může“ změna hormonální hladin a úbytek hormonů, ale zajímal by mě přesný mechanismus. Co se děje v těle, když přijde třeba „nával“?
S blížící se menopauzou klesá počet dozrávání schopných vajíček. Na začátku každého cyklu dochází k nastartování růstu několika vajíček, z nichž většinou jedno dozraje až do stadia dominantního folikulu, tedy toho, ze kterého se uvolní oplodnění schopné vajíčko, zatímco ostatní folikuly mu dělají pouze hormonální podporu, tj. vytváří se v nich hormony, zvláště estrogeny. Po ovulaci se zbytek dominantního folikulu mění v tzv. žluté tělísko (corpus luteum) a opět v něm probíhá čilá hormonální aktivita s tvorbou zvláště gestagenů, ale částečně i estrogenů. Tato fáze je většinou dlouhá asi 12 až 14 dní a její délka je za normálních okolností stabilní. S blížícím se přechodem většinou nejdříve selhává funkce žlutého tělíska a cyklus se zkracuje, pak postupně ustává ovulace a  začínají anovulační cykly, nebo se ovulace značně zpožďuje a cyklus se významně prodlužuje. Zpočátku se jedná spíše o nedostatek nebo chybění gestagenů, pak se k nim přidává i kolísání hladin či významnější pokles až chybění estrogenů. Na tyto tělo reaguje zvýšením již zmiňovaného FSH a jeho vyplavování z hypofýzy neboli podvěsku mozkového, je doprovázeno příznaky jako návaly horka, potu, atd. Takto to lze zjednodušeně popsat. Celý tento proces je samozřejmě poněkud složitější a navíc mnohé souvislosti nám zatím ani dnes ještě nejsou známé.

Některé příznaky menopauzy zní až děsivě. Bolest na hrudníku, deprese, závratě. Dají se nějak zmírnit i bez podávání hormonů?
V naprosté většině případů ano. Jednak vhodným složením stravy se správným poměrem tuků, sacharidů a bílkovin, s vyšším příjmem omega 3 mastných kyselin, s dostatkem vitaminů a minerálů, včetně stopových prvků, zdravým pohybem atd. Jsou ale určité potraviny, například sója či sojové klíčky, které obsahuji rostlinné estrogeny- fytoestrogeny, a ty mohou být zvláště v tomto případě vhodné. Někdy si můžeme pomoct užíváním některých doplňků stravy, například s obsahem extraktu z drmku, nebo přípravky s obsahem mateří kašičky a pylu, případně s přidanými izolovanými fytoestrogeny ze sóje a červeného jetele, například Sarapis soja.

Jistě jsou ženy, kterým se hormonální substituční terapie nedoporučuje ze zdravotních důvodů. Co byste poradil takovým „nešťastnicím“? Jsou nehormonální rostlinné přípravky účinné, nebo je to placebo?
Výsledky několika studií dokládají, že se o placebo nejedná. Existuje ale určitá část lidí v populaci, je jich asi kolem 11 %, kteří nemají enzymatickou výbavu na zpracování fytoestrogenů, a těm většinou tento způsob přírodní léčby fungovat nebude. U zbývající části populace šance na úspěch je. Přírodní prostředky v mnoha ohledech sice nejsou tak účinné jako hormonální léčba, ale u větší části případů jsou dostatečně účinné.

Ženy se hlavně obávají, že hormonální léčba může mít zvýšený podíl na vznik rakoviny. Uklidnil byste je, nebo jejich obavy spíš potvrdil?
Dlouhodobá léčba estrogeny opravdu mírně zvyšuje riziko vzniku rakoviny prsu, ale rozhodně to není tak tragické, jak se někdy uvádí. Ono záleží na tom, ze kterého úhlu pohledu se na to podíváme. Když vám někdo řekne, že po pětiletém užívání estrogenů se zvyšuje riziko vzniku rakoviny o více než 30 %, zní to hrozně a ten dotyčný má pravdu. Ale když si uvědomíme, že oněch zhruba 30 % znamená 3-4 nové případy na 10000 žen, toto číslo již tak hrozné není. Navíc ženy s hormonální léčbou jsou mnohem více a častěji hlídané lékaři a na rakovinu se tak přijde mnohem dříve. Je dokonce i prokázané, že u žen, které užívaly estrogeny a objevila se u nich rakovina prsu, tak tato lépe reagovala na léčbu a vyskytovalo se u nich méně vážných a smrtelných komplikací. Navíc, hormony ani tak nejsou vždy zodpovědné za vznik rakoviny, jako spíše za urychlení jejího vzniku. Hormonální léčba by správně neměla být předepisována masově, ale vždy je nutné zvážit více faktorů a případných rizik. U správně nasazené léčby by měl být přínos léčby vyšší, než rizika, která může způsobit.

Může žena v menopauze otěhotnět?
Pokud už žena má menopauzu, myslím tím, že již nemenstruuje a nedozrávají u ní žádná vajíčka, otěhotnět již nemůže. V období před menopauzou, tedy v perimenopauze, kdy se již vyskytují přechodové potíže, je sice již pravděpodobnost otěhotnění výrazně snížená, nicméně nelze ji naprosto vyloučit.

Na otázky odpovídal: MUDr. Pavel Turčan, odborný ženský lékař a sexuolog

Centrum MEDIOL, s.r.o., Olomouc

Reklama