Ahoj Míšo, rozhodla jsem se do dnešního tématu zapojit, jelikož letošní vánoce pro nás budou trošku jiné a v ohledu na stromeček smutnější.
Začnu asi vzpomínkami na své dětství, kdy pro mě byly Vánoce opravdu tím nejhezčím, co se v dětském životě dalo zažít.

Od doby, kdy jsem začala vnímat, bylo ráno 24. prosince jedním ze zvláštních chvil, které jsem v naprosté symbióze trávila se svým tátou.

Zdobení stromku byla totiž naše záležitost, zatímco mamka v kuchyni zpracovávala kapříka a vyráběla fantastický bramborový salát… Stromek jsme měli vždy živý a v této tradici jsme pokračovali i po revoluci, kdy už byly k mání umělé varianty. Většinou to byla pěkná borovička, která si trůnila na stolku z komory, na kterém během roku táta vyvolával fotky.

Stromeček a světýlka z něj jsem milovala natolik, že jsem vždy rodiče ukecávala, aby stromek nechali co nejdéle. Občas jsme ho tedy odstrájeli až těsně před Velikonoci…

Teď už jsem dospělá, mám svou rodinu, resp. syna, se kterým jsem až do jeho 9 let žila sama. Snažila jsem se i jemu odjakživa udělat kouzelné Vánoce, ještě lepší, než jsem měla já. To spočívalo v tom, že jsem kapra a salát dělala 23tého prosince, ve dvě v noci pak vstala a šla zdobit stromek a dodělat nedodělané, abych pak šla v šest ráno znovu spát a v sedm mě můj synek budil, že jaký že nám Ježíšek přinesl krásný stromek, většinou opět borovičku nebo i smrček.

Tím bylo podpořeno mé pohádkové kouzlo Vánoc, a to až do loňska.

To už nám začaly špatné časy a letos bylo opravdu hodně zle, přišla nemoc, byla jsem bez práce, prostě mizérie. Kvůli tomu jsme se letos přestěhovali  do minigarsonky, kde na stromeček opravdu není místo. Vejde se nám sem jen malý, umělý, který nám vždy zdobil chodbu.

Ví to i můj 12ti letý syn, který sice „už“ letos(!) na Ježíška nevěří, ale dopis mu – pro jistotu – stejně napsal.

Ale o stromeček si už, jako jiné roky, nenapsal. Rozbrečelo mě to. Kouzlo Vánoc se snažím navodit i tak, ale ten živý, voňavý stromeček nám prostě letos bude strašně moc chybět…

Melounek

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Nebuď smutná prosím, je jedno, jaký je to stromeček. Vždyť krásné Vánoce, kde nebude chybět láska a obětí i zářivé dětské oči, nejsou dílem jakéhokoli druhu stromečku, ale atmosféry, kterou si vytvoříte. V životě není vždycky všechno tak, jak si člověk vymaloval, ale důležité je, že všechno špatné jednou skončí. Uvidíš, že budeš mít v příštím roce hodně důvodů se šťastně usmát. Jak Ty, tak Tvůj synek. Přeji hodně štěstí, lásky a zdraví. Vám oběma. Míša

P.S.: A příští rok budete mít strom jako Tora!! Vsaď se!


Logicky bude borec a chcípák a ještě plno veselých veselých věcí na zahřátí.

Na redakce@zena-in.cz mi dnes prosím pište všechno, co se týká vašeho vánočního stromku, oblíbenosti druhů různých jehličnanů a i o tom, co vás jiného k tématu napadne.

Přeji všem příjemný čtvrteční den!

Reklama