Na Silvestr roku 1978 a následné dny, kdy napadly haldy sněhu, zavzpomínala čtenářka Boros. Bylo jí třináct a nemusela do školy, protože byly uhelné prázdniny. A taky vypínali proud.

To si asi dnešní děti vůbec neumí představit... Moc Vám děkuju za vzpomínání, milá Boros, a přeju krásný den.


O Vánocích 1978 bylo taky takhle nějak. Bylo mi 13 a byla jsem spokojená, žádnu třeskutou zimu nemusím. Na Silvestra jsme jeli na výlet, odpoledne jsme prochodili po lese, byli jsme na vzduchu, ale přitom bylo hezky. Večer jsme zasedli k televizi a koukali na televizí Silvestr. Najednou povídá babička, že ten vítr nějak divně fučí, že je čím dál silnější, aby něco nepřivanul. Ve 20,00 bylo pořád asi 5 stupňů nad nulou, ale pak to asi zima vzala do svých rukou - po přípitku jsme vytáhli čepice, rukavice a hlavně hrabla na sníh a šup ven a hrabat. Nemohu říci, že bychom měli sáhodlouhý úsek chodníku, nedovedu to odhadnout, nebylo to málo, ale ani nijak extra hodně. Jenže hrabali a zametali jsme pořád dokola, na jednom konci jsme skončili a na druhém jsme mohli začít znova. A mráz štípal čím dál víc. V 1,20 jsme to vzdali a maminka řekla, že si máme jít lehnout - kotel dávno vyhasl a tak šup pod peřinu.

Ráno nás maminka budila se slovy, že sněhu je asi po kolena a mínus 25 stupňů. Nechala nás vyspat, ranní sníh shrabala sama, už tak intenzivně nesněžilo, ale stejně - jedno odpoledne nádherně, v lese kvetly sněženky a další den ráno jak u Sněhuláků. Nejhorší bylo, že jsme neměli moc uhlí, objednané bylo až na 15. ledna (jistě si všechny dříve narozené pamatujeme, jaký byl přídělový systém na uhlí - kolik metráků na dospělého, na dítě, na kotel).

Zima vycenila zuby a mrzlo, až praštělo. No a byly vyhlášené celostátní uhelné prázdniny - nejdřív týden, pak další 2. Uhlí nám přivezli se zpožděním a ještě jen poloviční dávku, seděli jsme v kuchyni a topili si troubou (maminka byla učitelka, taky do školy nechodila) a hráli karty. Lednička vypnutá a na verandě nám zmrzlo mléko v pytlíkách a vejce ve skořápkách. Jak jsme blahořečili tomu, že máme doma WC a nemusíme přes dvorek (znali jsme od druhé babičky). Postupně začali vypínat i proud - v televizi dělali nábor pracovníků, kteří by byli ochotní jet do Chvaletic rozmrazovat uhlí. Že nehrála televize, nám ani tak nevadilo, že v metru svítila každá třetí zářivka, taky ne, že jsme chodili brzo spát, nám nejdřív vadilo a povídali jsme si aspoň pod dekou, ale postupně jsme měli pocit, že upadáme do nějaké letargie, do jakéhosi zimního spánku - spíme déle a déle a vůle k činnosti je stále méně a méně. Když to dneska vyprávím dětem, tak si myslí, že si to vymýšlím, ale nedovedu si představit, že by dneska třeba na 6 hodin vypli proud - to by asi moje děti, které jsou pupeční šňůrou spojené s PC, nepřežily. A kdybychom měli spát v nevytopených místnostech, tak to asi odstůňou. Jen se bojím, aby ten nástup pravé zimy nebyl takový velký skok, to dobré není. A taky se bojím, abychom netopili ještě v květnu.

Boros

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

Fototéma dnešního dne zní: To je zima, co?

  • Jak se vám líbí letošní zima?
  • Co byste chtěla jinak?
  • Vzpomínáte na sněhové zimy?
  • Máte nějaké historky ze zimy letošní nebo těch minulých?
  • A máte nějaké pěkné fotky letošní zimy?

knihaNapište mi, těším se na vaše příspěvky. Jednu z vás samozřejmě tradičně odměním, tentokrát to bude balíček čajů Jemča (Kolekce čajů PIGI, Kolekce zelených čajů a zázvor) a Putování s knihou. Příspěvky posílejte do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je ZIMA. Předem děkuju!

cajcaj

Reklama