Na začátku našeho manželství jsme bydleli v 1+1 čtvrté kategorie ve starém ošklivém domě. Z jedné místnosti byla kuchyň a dřevotřískou oddělená koupelna. I na malou předsíňku zbylo. Pokoj byl rozdělený na dva krcálky. V jednom spaly děti a ve druhém jsme měli obývák i ložnici dohromady.

Jednoho dne mně postihla nějaká choroba. Měla jsem čtyřicítky horečky a už jsem ani nemohla lézt po čtyřech. Manžel uznal, že jsem opravdu nemocná a zavolal pohotovost. Ležela jsem v obýváko-ložnici a kolem poskakovaly naše tři děti. Přijel starý pan lékař a vstoupil do našeho království. Prošel předsíňkou a vstoupil do kuchyně. Tam se zarazil.

„To je krása,“ rozplýval nad mojí do modra laděnou kuchyní a chvíli postál, aby to stačil vstřebat. Pak si všiml koupelny a začal zkoumat, z čeho jsou postaveny stěny. Jemně na ně zaklepal a řekl “hmmm, dřevotříska…“. Manžel se snažil ho nasměrovat ke mně a tak doktor konečně vešel do obýváku. Zřejmě jsem byla tak bledá, že mě v bílých peřinách nezaregistroval.

„Nádhera“ vrhl se k naší fototapetě na zdi. Tenkrát to byla móda a povodí Odry místnost opticky zvětšovalo. Pak se jal prozkoumávat ještě dětský pokojík a způsob přepažení místnosti. Jeho pozornosti neuniklo ani akvárium. Jen já jsem jeho pohledům stále unikala, i když jsem se na něj snažila nesměle zamávat.

Začala jsem manžela podezřívat, že si spletl číslo a místo lékaře povolal bytového architekta.

Všiml si mně asi po půl hodině ve chvíli, kdy jsem dostala záchvat kašle. Rušila jsem tím zřejmě jeho prohlídku našeho bytu. Koukl na mě zdálky a asi nemohl pochopit, jak něco tak nemocného a odpudivého může rušit tak pěkný interiér. “Ha, pomoc se blíží,“ pomyslela jsem si.

„Co ty děti tady?“ zeptal se přísně a možná doufal, že máme ještě nějakou místnost, kam děti uklízíme, když se nehodí a kterou jsme mu zatajili, aby se nemohl podívat. Teprve když jsme ho ujistili, že děti nemáme kam dát a žádný další pokoj nevlastníme, obrátil znechuceně svou pozornost k tomu, kvůli čemu přišel. Vyšetřil mě s těžko zakrývaným odporem během tří minut, předepsal paralen a přikázal ležet.

A tak jsem se radši rychle uzdravila, abychom zase nemuseli volat pohotovost. Naše 1+1 se záchodem na pavlači přeci jen nebylo vhodné pro exkurze.
Hezký zdravý den
Dimsy

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Dimsy, měla ses naaranžovat k fototapetě, kde bys spolehlivě narušila přírodní scenérii. Jistě by si všiml té nesrovnalosti dříve. :-)) Míša

o

Reklama