Reklama

Ačkoliv zní titulek děsivě, nejde o nic katastrofálního, ale naše čtenářka s nickem Lenig by ráda varovala stejně nepoučitelné, jako je ona. I když nešlo o život, šlo o zrak a ten je přece nejdůležitějším smyslem. Šetřit na nepravém místě se nevyplácí.

Posílám příspěvek, snad trochu pomůže těm, kdo stále váhají jako kdysi já...

Bylo mi už skoro 49 let a již nějaký ten měsíc (nebo spíš rok)  jsem pozorovala, že špatně vidím na blízko. Přitom jsem každý večer usínala s knihou a to bylo v pohodě. Ale někdo mi podal noviny nebo jsem si chtěla přečíst třeba něco o zboží na etiketě a ejhle. Vše se mi rozmazalo do jedné velké skvrny a nešlo to. Tím teď nemyslím třeba ty miništítky, které již před lety začali dávat na kosmetiku, šampóny atd. Vzhledem ktomu, že tam distributoři musí mít uvedeny jazyky všech zemí, kam se zboží prodává, tak tam nepřečtu nic ani s lupou. Návod na krabičkách čajů nebo podobné je pro mne téměř stejný rébus. Pokud se mnou někdo byl, nechala jsem si přečíst, co jsem potřebovala. Ale jinak jsem tápala.

Nějak jsem nechtěla zajít na oční, protože jsem se hlavně obávala, že mě nové brýle budou stát hodně peněz, kterých jsem neměla nazbyt. A knížky mi číst šly, na netu si umím písmo zvětšit a holt noviny nebo časopisy jsem vzdávala a jinak nakupovala takové zboží, které znám, abych se nemusela stresovat se čtením etiket.

A kamarádi-obrýlenci se tu a tam „pochlubili“, jak za  brýle (obroučky dali 8 tisíc  nebo taky 15 000 Kč a mě to děsilo).

Pak jsem se vdala a manžel (starší než já), který nosil brýle již několik let, se docela zděsil, když mi třeba ukázal nějaký článek v časopise, popis něčeho v letáku a pod. a zjistil, že na to vůbec nevidím. A tak mě okamžitě objednal ke své očařce a řekl, že na brýle prostě peníze musí být vždycky (když už jsme byli na všechno dva, tak i s těmi penězi to bylo lepší). A tak jsem se dostala koncem roku 2010 na oční. Paní doktorka se mě ptala, proč jsem přišla a já jí říkám, že se mi „písmo rozmazává“...A ona se na to podívala...a zděsila se: „Nemáte ty potíže již delší dobu?“ A já, že asi jo, ale knížky že čtu stále...a ona...“Řekla bych, že jste měla přijít asi tak před dvěma roky!“... Měla pravdu, moje potíže trvaly zhruba tolik....A tak mi napsala mé první brýle, kdy jedno oko mám jiné než durhé a rozdíl mezi dioptriemi je o půlku.

Jaké pak bylo moje překvapení, když mi sestřička dala slevenku na moje první brýle (už nevím, ale asi na 15%), poslala mě do určitého krámku s optikou, kde jsem opět dostala slevu na své první brýle a nakonec mě vyšly skla a obroučky na 741 Kč a pouzdro jsem si vybrala za 150 korun a dohromady jsme tedy neplatili ani celou tisícovku.

Již od konce roku mám druhé brýle, opět o něco silnější a ty mě vyšly na 1200 Kč (měli akci 1+1 na skla zdarma).

Proto bych ráda doporučila, pokud se vám začne kazit zrak a váháte, zda jít či nejít, tak se toho nebojte. Dneska, ve světě slev

a akcí nemusíte dostat brýle za tisíce, jak jsem se bála já.

hezký den v brýlích přeje Lenig

Já bych se bez brýlí neobešla. Mám několikatery, ale mě by asi očaři hnali, kupuji si je v drogerii

Text nebyl redakčně upraven