Reklama

Prvomaturující třídní je určitě klika, je maturantům věkově blíž, prožívá s nimi to, co ještě nedávno prožíval on sám. Krásný příběh o „souhře“ maturantů a jejich prvomaturujícího třídního nám poslala čtenářka s nickem enka1.

Na maturitu si celkem mlhavě-jasně vzpomínám. Měla jsem štěstí, protože jsem maturovala v pondělí odpoledne a proto, že jsme byli našeho třídního první třída, která tuto zkoušku dospělosti (dospělosti v mém pojetí jsem absolvovala po 14 dnech ztrátou „poctivosti“) byla nucena absolvovat. Proč štěstí v pondělní odpoledne?

1.) Dopoledne jsme si dali dvojku červeného v naší studentské vinárně                                            

2.) Maturitní komise se posilovala též a celé pondělní odpoledne byla velmi vstřícná až veselá. Vzpomínám, jak předseda komise přešel kolem mě, když jsem na potítku črtala základy staveb, škytl: „Ještě nemáš patku“ a batolil se ke dveřím pro dalšího panáka do vedlejšího kabinetu. Vrátil se, když už jsem z konceptu překreslovala na tabuli a soukala ze sebe něco odborných výrazů. „Má to dobře, hlavně tu patku vystihla“, klesl na židli, podařilo se mu hodit nohu přes nohu a odolat nutkání odejít opět do kabinetu.  Chudáci ti studenti, kteří nastoupili v úterý ráno. Kocovinoidní komise své srdečnosti pozbyla.

Proč štěstí na prvomaturujícího třídního? To je snad jasné. Měl větší strach než my a nabízel nám, že v sáčku s otázkami bude nenápadně držet kolečko s číslem té, kterou nejlíp umíme. Chtěla jsem mu udělat radost a řekla jsem si, tuším, tenkrát o 17tku. Bylo mi to celkem jedno, věděla jsem, že na trojku až čtyřku zvládnu všechny.

Z češtiny i ruštiny jsem měla štěstí seslané odněkud. ČJ - poválečná literatura-> znala jsem jen Němou barikádu, ale tak dokonale že mě museli po 20ti minutách zastavit. RJ - téma o rodném městě se dalo celkem atgavaríť, jen se ruštinářce moc nezdál výraz: ja bydláju...,ale to byl už detail.

enka1

__________

Váš příspěvek mi připomíná i moji maturitu, včetně té poválečné literatury, tu jsem si vytáhla také. :) I my měli profesora, jehož jsme byli první třída. Byl to matikář, v té době mu mohlo být tak 27 a všechny holky jsme do něj byly zamilované. A také u maturit nám všem „zamilovaným holkám“ pomáhal.

Děkuji za příspěvek a přeji hezký den

Saša

Téma dnešního dne 11. května - maturity

Maturity jsou v plném proudu. Od dob „Cesty do hlubin študákovy duše“ prošly různými změnami. Ať už k lepšímu nebo k horšímu. Co však zůstává neměnné, jsou samotní studenti. Zkoušky je neminou v jakékoliv době.

Tématem dnešního vydání jsou maturity. Schválně uvádím množné číslo, poněvadž si budeme povídat nejen o maturitách našich, ale i o maturitách našich dětí (pokud tedy už doma maturanty máte)... a je také možné, že se nám ozve i nějaká letošní maturantka.

Někdo zvládá maturitu levou zadní, jiný se stresuje a je přesvědčen, že ji „neudělá“. Další k ní není ani připuštěn. Směrnice maturit se pořád mění, neměli jsme to jednoduché my, naše děti to snad mají ještě složitější. Udělat ji ale chceme všichni.

Pište nám, milé čtenářky, jak jste tuto „zkoušku dospělosti“ zvládly vy.

  • Jaké máte vzpomínky na učení - mučení
  • Jaké máte vzpomínky na profesory, zda vám pomáhali, nebo si na vás (či na vaše děti) naopak zasedli
  • Zda jste se maturity bály, nebo jste se těšily
  • Zda jste ji udělaly napoprvé, nebo až napodruhé
  • Jestli jste pocítily, že jste najednou dospělé :)
  • Jestli a jak vám pomáhali rodiče (třeba jako ve zmíněném filmu pro pamětníky)
  • A také jak jste ji oslavily!!!

A pokud máte doma maturanty, držíme jim palce!!!

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvěk odměníme knihou - Cesty, které voní jídlem, díky které můžete cestovat, vařit i poznávat :)

kniha