Bulvár

Měla jsem sousedy Vietnamce

Bojíme se cizinců, jejich jiného vzhledu, jiné kultury, a přitom jsme v jádru dobrosrdeční, obětaví a přátelští. Přijdeme na to asi až při pověstném lámání chleba.

Já si o sobě rozhodně nemyslím, že jsem proti cizincům a přistěhovalcům zaujatá, ale když nám realitní kancelář přihrála jako podnájemníky Vietnamce s jeho slovenskou partnerkou, trošku jsme se ošívali. Pronajímali jsme totiž maličký byt po mamince a měli jsme s předchozími nájemníky ty nejrůznější zkušenosti. Většinou špatné.

Takže když jsme se  znovu rozhodovali, komu byt pronajmout, měli jsme podmínku: slušní, pořádní, nekonfliktní lidé - a nekuřáci. S variantou, že v tom bytě můžou bydlit taky cizinci,  jsme ale nepočítali vůbec. 

Bylo nám  trapné bez důvodu odmítat a urážet tím možná slušné lidi, které nám realitka vřele doporučila, a tak jsme se hned druhý den seznamovali s Martinem a jeho blonďatou přítelkyní. Už od začátku si nás získali svým skromným jednáním a ochotou.

Když jsme k nim nakoukli po nastěhování, s uspokojením jsme viděli, že jsou pořádkumilovní a že mají vkus. Udělali si z toho prostě útulné hnízdečko. V práci byli od rána do večera, a přesto Martin denně vaříval. S placením u nich nikdy problémy nebyly, smlouvu plnili do puntíku.

Měli jsme je moc rádi a já jsem k nim měla doslova maminkovský vztah, byli oba ve věku mých dětí. A tak jsme od nich třeba  dostali zavařené okurky podle jejich receptu, já jim na oplátku dávala čerstvě napečené koláče...

Co se týká vnímání jiné rasy, můžu s klidným svědomím říct, že jde jen a jen o zvyk. Po chvilce hovoru s Martinem mi  vůbec nepřišlo, že mluvím s cizincem. Důležité  bylo jenom to, co nám vykládal. 

A je to tak asi správně, už si prostě musíme zvyknout na to, že tu nejsme sami a nedá se to zastavit. Tohle je ten prubířský kámen, na kterém si můžeme ověřit sami sebe.

Jako další příklad dobré spolupráce můžu uvést moje pracovní léta s mulatkou, na které byl její černošský původ opravdu hodně vidět. Skvělá holka - při práci, i jako kamarádka. A taky: za chvilku bylo jedno, jakou má pleť, ale rozhodovalo, že se s ní dobře pracuje. K cizincům a lidem jiné pleti mám tedy vztah jako ke každému jinému, podle jejich chování a vystupování.

 Gerda


Gerdo, je vidět, že záleží na lidech a ne na národnosti. Recept na vietnamské zavařované okurky by mne a nejn mne zajímal.

Posílám Vám balení přípravku Pharmaton Activit.



editorka Mira


Máte jiné názory, zkušenosti? Napište nám!

 

Dnešní téma

Jaký máte vztah k menšinám?
Vadí Vám děti cizinců v našich školách?
Registrované partnerství homosexuálů, souhlasíte s ním?
Co nebo kdo jsou podle Vás menšiny?
Pište, nejzajímavější příspěvky odměníme dárečky!

redakce@zena-in.cz

   
15.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. [2] macamala [*]

    Mám sousedy české a chovají se hrozně. Občas zajdu k Vietnamcům na návštěvu, protože se znám s jejich dcerou - která je mimo jiné premiantkou třídy a musím říct, že jdou spát jako slušní lidé včas. Zato moji čeští sousedé dovedou přijít k ránu a dají o sobě řádně vědět. Je to o lidech a jejich vychování.

    superkarma: 0 15.11.2005, 22:22:03
  2. avatar
    [1] Boženka [*]

    Správně! Kdo zná a dodržuje pravidla slušného chování je mi vždycky vítán. Hulváty a čuňata nesnáším bez ohledu na věk, barvu nebo náboženské přesvědčení.

    superkarma: 0 15.11.2005, 15:19:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme