Moniku vnímalo okolí jako superženu. Stíhala všechno a zároveň přitom vypadala vždy dokonale a odpočatě. Přesně jako nadpozemské ženy z reklam. Jenže pak se všechno zvrtlo. Projekt, který v práci vedla, se nepovedl. Nebyla to přímo její chyba, prostě se nepodařilo splnit zadání, nicméně Moniku to zdrtilo.

V té samé době se začalo kazit i její manželství, mimo jiné proto, že manžel začal toužit po dětech, kdežto Monika  - ve svých sedmadvaceti - ještě chtěla pár let budovat svou kariéru, a i přes zmíněný nezdar se opět ze všech sil vrhla do práce v jednom vydavatelství.

Jenže její energie byla sotva poloviční a co by dříve zvádla za půl dne, s tím se mořila dny dva. Postupně ji práce přestala bavit, stejně jako víkendové výlety na kole nebo squash. Ztratila zájem o sex, o dobré jídlo, o divadlo, filmy. "Jediné, co jsem chtěla, bylo spát, spát, spát. Nakonec nezbylo, než zajít k lékaři a nechat si napsat neschopenku," líčí své někdejší trápení mladá žena. Původní diagnóza zněla: chronická únava, příčina neznámá, zřejmě důsledek dlouhodobého vyčerpání. Vyšetření a laboratorní rozbory nic nenašly.

Monika začala užívat přípravky na posílení imunity, energie, spoustu vitaminů a minerálů. "Jenže nic z toho mi nepomohlo nebo jen krátkodobě," vzpomíná. Po několika měsících, kdy se vždycky vrátila na čas do práce, aby z ní zase musela odejít, se začala na popud manžela pídit po dalších vyšetřeních

"Nakonec jsem skončila na imunologii, z níž mě ovšem poslali na psychiatrii," líčí dneska už s trochou nadsázky, co bylo dál. Právě u psychiatra jí totiž nakonec pomohli: ne, že by se dozvěděla, že je simulující blázen, ač si tak už někdy připadala. "Řekli mi, že mám depresi," říká Monika. Pro někoho by možná zrovna tahle diagnóza byla šokem, pro Moniku ale bylo úlevou. "Najednou tu bylo něco konkrétního, něco, s čím jsem mohla bojovat." A skutečně se díky antidepresivům a psychoterapii potíží zbavila.

Moniččin příběh je přitom typický. Její deprese byla důsledkem vyčerpání a přetažení, nicméně nešlo de facto o chronickou únavu jako takovou. A tak tomu je v nemálo podobných případech. Podle imunuložky Terezie Fučíkové z pražské Všeobecné fakultní nemocnice jsou totiž deprese a pak přechozené infekce těmi vůbec nejčastějšími příčinami takzvané chronické únavy.

Unavených lidí je skutečně hodně, nejspíše čím dál víc. Nicméně není dobré smířit se s diagnózou "chronická únava," většinou se totiž dá najít konkrétnější příčina. Kromě těch dvou již zmíněných třeba také snížená činnost štítné žlázy. Anebo skutečně extrémní dlouhodobé pracovní nasazení, potíže v rodině či partnerském vztahu spojené s nedostatkem odpočinku a mizernou výživou - takové zatížení totiž tělu vyčerpá všechny rezervy.

Přesto se může stát, že se žádná příčina hned nenajde. "Chronický únavový syndrom je komplexní onemocnění charakterizované nezměrnou únavou, projevující se hlubokým vyčerpáním, naprostou ztrátou výdrže a celou řadou dalších příznaků," píše na svých webových stránkách Martin Nouza, lékař z pražské kliniky, věnující se mimo jiné lidem s těmito potížemi.

                                 
Reklama