Cestou do Čech už se naštěstí nic nestalo, tvářila se dokonce i trochu zaraženě, ale proti mně to nebylo nic. Bylo mi jasné, že tohle dál nejde. Říct to nešlo, nenapadal mě jediný možný způsob. K tomu se přiznám, že mě její chování vzrušovalo jako ještě nic předtím na světě. Omezil jsem proto návštěvy.

Naštěstí bylo hodně práce, ještě jsem přibral další, firma se rozrůstala, měl jsem akorát tak čas být s rodinou každý druhý, třetí víkend – tedy ten, který jsme netrávili jako rodiny dohromady. V těch chvílích, kdy jsme se viděli, jsem si dával sakra pozor, abychom nebyli sami, aby ji měl na očích ještě někdo jiný než já. Lenka nebyla hloupá, dokonce v sms se vyjadřovala téměř korektně, přála mi jen k narozeninám a svátku. Ničila mě jen osloveními, která mi v nich dávala. Myslím, že věděla moc dobře, co to se mnou dělá.

Nebudu to protahovat, takhle to chodilo další dva roky, kdy jsem vedl v podstatě normální život až na občasné šílené sny. I manželka byla spokojená. Kdyby jen tušila, s kým jsem byl duchem… Pak přišla oslava čtyřicátých pátých narozenin Lenčina otce u nich ve vile. Dům plný lidí, Lenka se chovala vzorně, což samo o sobě mně tak spravilo náladu, že jsem pil naši oblíbenou dvanáctiletou jednodruhovou a příjemně se uvolnil. Zase mi byly osudové toalety. Tentokrát jsem bezstarostně šel vykonat potřebu, ale bylo obsazeno. Vypravil jsem se do patra, dům jsem znal velmi dobře. Spláchnul jsem, pobrukoval jsem si melodii s kapelou, která hrála na zahradě, pamatuji si každý detail. Otevřel jsem dveře toalety a než jsem stihl zapnout poklopec, měl jsem v něm Lenčinu ruku.

Všechnu krev jsem měl tam dole a paradoxně by se jí ve mně nedořezal, k tomu to bušení v hlavě... Měla na sobě nějaké černé šatičky, ty se jí vyhrnuly, když jsem ji posadil na zrcadlo. Chutnala po malinách, musel to být nějaký lesk na rty, ale chutnala po malinách a měla na kalhotkách jakousi kreslenou potvoru. Naposledy jsem se zarazil, opravdu jakoby se zastavil čas. Já svoji bitvu prohrál, když se kalhotky dotkly země. Byla oholená až na tenký proužek, opálená ze solária a já měl plnou hlavu malin, když jsem do ní proniknul.

Její výraz vám nepopíšu. Nic ho nedokáže vystihnout. Byla o nějakých třicet let mladší a já byl v háji. Netrvalo to dlouho, ani nemohlo, pak si už jen pamatuju, jak tam stojím, mužství mi visí z kalhot a ona s klidem a rozvahou otírá umyvadlo, na kterém seděla, a pak svůj klín. Pak podala papírový kapesník mně, dala mi pusu, natáhla si kalhotky a odešla.

Pak začalo peklo. Byli jsme opatrní, z počátku velice. Jen jsem se zase zapojil do rodinných dýchánků. Lenka zcela změnila taktiku, nechápal jsem, kde se to naučila. Její provokace zcela změnily ráz. Byla daleko decentnější než předtím, ale o to víc mě vzrušovala. Nosila oblečení jako každá holka v jejím věku, ale žádná z vrstevnic pod ním nenosila francouzské spodní prádlo, které jsem jí vozil přímo z Paříže. Nikdy v žádném filmu jsem neviděl, aby uměla žena povytáhnout sukýnku tak, aby se ukázal právě ten správný kousek tak dráždivě. Lenka to umí.

Čas od času jsem se nabídl, že ji odvezu, kam potřebuje – ke koním, ke kamarádům, na nákupy, že tam tudy mám stejně cestu. Milovali jsme se v autě, u auta, u stromu, na dece, do motelu jsme si netroufli, nejvíc mám ale vryty okamžiky, kdy jsme se ocitli sami u ní doma. Dělal jsem jí to v haldě plyšových medvědů a pozoroval její slastné vzdechy a připadal jsem si jako Bůh i jako Satan najednou. Bavilo mě to. A bavilo mě to pořád víc. Ze začátku nevěděla o sexu nic. Byla žhavá, měla předpoklady, ale to bylo všechno. Každým setkáním jsem ničil její dětskost. Ty chvíle, kdy ode mě dostala první vibrátor, ten okamžik, kdy si ho do sebe pomalu zasouvala a z očí jí mizela snad naivita a objevovala se chlípnost… Za ty chvíle, už jen za ně – a nebylo jich málo – to celé stálo. I za ty momenty půlminutových spojení v garáži, pod schody, kdekoli, kde zrovna nikdo nebyl.

Dokážete to pochopit? Byla jako kometa. Pálila ve mně všechno přebytečné, byla tam jen ona. A já spaloval tu holčičku v ní. Tu holčičku, kterou křísila pokaždé, když jsme byli s našimi rodinami. Byli jsme skoro permanentně vzrušení z jejího herectví. Musí zkusit dostat se na DAMU, lepší herečku neznám. Její roztomilé holčičí žvatlání na straně jedné a to, co se vždy popisuje jako hrdelní hlas, kterým po mně chtěla, abych jí to nastříkal na bříško… Kdo to nezažil, nemůže pochopit.

Ztráceli jsme veškeré zábrany. Jak v sexu, tak v riskování. Dělali jsme věci, které bych se manželce styděl třeba jen navrhnout… Podařilo se to tajit přesně třináct měsíců. Už dva předtím jsem seděl s jejím otcem u piva a ten se začal vyptávat. Nešikovně, za chvíli jsem věděl, že moje žena dostala podezření, že někoho mám a on to má zjistit. Uchlácholil jsem ho. Svedl to na práci a cítil jsem se skvěle. Lhal jsem nejlepšímu kamarádovi a cítil se skvěle!

Nakonec to prasklo před měsícem tím neblbějším způsobem, který by mě ani ve snu nenapadl. Zajel jsem s Lenkou na jednu lesní cestu po cestě od nich domů a užíval si mezi jejími stehny v černém podvazkovém pásu na zadním sedadle (to velké auto jsem koupil čtvrt roku předtím kvůli tomuhle) a najednou jsem ucítil, že ztuhla. Moc brzo a jinak než obvykle. Za otevřeným okénkem stála její matka s otevřenou pusou. Později jsem se dozvěděl, že musela nutně na malou a uviděla moje auto, tak se byla podívat, co že tam dělám. Šukal jsem její šestnáctiletou dceru. To jsem tam dělal.

Pak to šlo rychle, kufry jsem měl za dveřmi ještě než jsem přijel domů, facky jsem snášel s podivným zadostiučiněním. Za prasáka jsem byl pochopitelně já, nebral jsem jim to, nic jsem neříkal. U Lenky našli „naštěstí“ jen ten vibrátor, všechny ostatní „hračky“ stihla někam uklidit. Píše mi emaily, jak jen může, většinou v noci, telefon jí sebrali a přesně zjišťují, kam volá. Ale nemám o ni starost. Ani o sebe. Ten strach z nejistoty mizel stejně jako její dětská touha, která se přetavila v dospělou cílevědomost. Že je to brzy? Vybrala si sama. A já si vybral před víc jak rokem, na přelomu jara a léta u nich v koupelně. Díky tomuhle dopisu je mi vlastně jedno i to, co řeknete. Když jsem ho začínal psát, myslel jsem, že se budu zpovídat. Během psaní mi došlo, že se chlubím. Nehorázně se chlubím, protože jsem zažil něco ještě lepšího, než popisuje Nabokov. Daleko lepšího. Ale dík za trpělivost při čtení. Mějte se.

První část příběhu najdete ZDE.

Reklama