Asi na mne sedl sentiment …

Jako dítě jsem jezdila na tábory vedené jako skautské. Jen jmenovat se tak nesměly, museli jsme být „Turistický oddíl mládeže“. Milovala jsem je. Co jsme nevybudovali, to nebylo. Stavěli jsme stany (kdo špatně, tomu pršelo na hlavu), tahali jsme soušky z lesa, stavěli jsme „jídelnu“ i  kamna. Rozděleni do družin jsme denně plnili své povinnosti. Nákup (s kárkou do 3 km vzdálené vesnice pro zásoby pečiva), dřevo na vaření, ranní nástupy, otužování v horské říčce, vaření – vzpomínám, jak jsme zavíracím nožíkem – rybičkou – škrábali brambory a nadávali na osud. Drbání ešusů v potůčku pomocí natrhané přesličky …všechno mělo své kouzlo. Bobříka odvahy jsem málem nepřežila, bývala jsem hrozný strašpytel. Když jsme vařili švestkové knedlíky, nějak jsme to přeťápli a jedli jsme je dva dny (brrr, jak jsme se těšili na suchý rohlík!).

Jako dospělá jsem dělala zdravotnici na „obyčejném“ táboře. Či spíš na megatáboře. 180 dětí, chatky, módní přehlídky, diskotéky, hádky a žalování. Nudící se děti a zlinkovaní vedoucí. Kuchařky s elektrickou loupačkou na brambory, porcelán v jídelně. Byla jsem jak v Jiříkově vidění. Moje pomocnice čichla k alternativní medicíně, což podle ní znamenalo obcházet chatky a vykuřovat je pelyňkem, zatímco jsem likvidovala spálovou angínu, pásový opar, miliony vosích žihadel (vtipně jsme byli v bývalém sadu) a cestu do nemocnice s klukem, který upadl do bezvědomí. Vůbec se mi to nelíbilo. Těšila jsem se, až tábor skončí a doufala jsem, že všechny děti vrátím rodičům zdravé. 

Teď mám dvě děti ve skautu a pojedou za pár dnů na svůj první tábor. Kousek od místa, kde jsem já jako sedmiletá rybičkou škrábala brambory, kde říčka Rolava odnesla mou kamarádku i s matračkou o kilometr níž po proudu a kde si kamarád zaťal sekyrku do holeně. A moc doufám, že se jim tam bude líbit.

Krásné léto

Jaku


Děkujeme za příspěvek :)

Mám podobné špatné vzpomínky na megatábory a říkám si "už nikdy více". I když ta banda raubířů, kterou jsem vyfasovala na výcvik bojového umění byla celkem fajn, a i když jsem tam potkala prima lidi, celkově se tyhle "velkovýkrmny" s poctivým táborem, ať už se mu říká skautský nebo pionýrský, nedají srovnávat.

Nebo máte někdo jiné zkušenosti? Neváhejte a napište!

redakce@zena-in.cz

Reklama