Bulvár

Mediální kampaň proti domácímu násilí


V budově Magistrátu hlavního města proběhlo 16.10.2006 zahájení mediální kampaně proti domácímu násilí a slavnostní vyhlášení výsledků studentské soutěže o návrh plakátu pro tuto kampaň. Kampaň je projektem proFem a pražského magistrátu. 
 
Vítězka soutěže Tereza Ujevičová: proFem mě upozornil na závažnost domácího násilí
Série obrázků studentky Terezy Ujevičové, upozorňujících na vážnost domácího násilí, byla porotou vybrána coby vítězná. A bude realizována v plakátovacích plochách.

Jak vás oslovilo zadání obecně prospěšné společnosti proFem obrazově ztvárnit problematiku domácího násilí?
Oslovilo mě to především díky dokumentům, které nám proFem předtím promítal. Do té doby jsem se o toto téma nijak zvlášť nezajímala, ani jsem se do něj nechtěla více zahloubat. Jedná se o velmi těžké téma. Po zhlédnutí dokumentů jsem však o něm začala více přemýšlet a zpracovávalo se mi poměrně dobře.

Nápad, jak téma zpracovat, jste dostala hned?
To ne. Dozrával a vyvíjel se postupně.

Dříve jste netušila, jak závažným problémem domácí násilí je?
Netušila. ProFem mě upozornil na to, jak je tato problematika nebezpečně rozšířená. A to pod povrchem. U žen se to projevuje nejprve psychicky, což je často na první pohled těžko poznatelné. Přitom je to velmi závažné.

Vaše série obrázků není prvoplánová. Přistupujete takto ke všem tématům?
Snažím se, aby zpracování bylo něčím zajímavé a vedlo diváky a divačky k hlubšímu zamyšlení.

Čekala jste, že zvítězíte?
Nečekala, ani jsem o tom nepřemýšlela, a obrázky netvořila kvůli výhře. Vítězství mě ale samozřejmě potěšilo.

Viděla jste i ostatní obrázky?
Ano, viděla. Přišly mi velmi slušné a zajímavé.

Jakým jiným tématům se ráda věnujete?
Nejraději si vymýšlím, co chci. Zadání příliš nemusím, toto byla výjimka.

 

Devatenáctiletá Tereza Ujevičová nedávno maturitní zkouškou ukončila střední Výtvarnou školu Václava Hollara. Nyní se chystá na studium Pedagogické fakulty v Hradci Králové, a to na nově založený obor umělecko-řemeslné textilní disciplíny.

Mediální tvář kampaně Mirka Čejková:
První ránou to nekončí, ale začíná.  Podle jejích slov je tento problém o to horší, že kromě týrané ženy si nenapravitelná duševní zmrzačení odnášejí i děti.

Proč jste se rozhodla spolupracovat s proFem a stát se mediální tváří této kampaně?
Jsem přesvědčena, že se má hovořit o věcech, o kterých společnost mlčí. Týrané ženy a oběti domácího násilí jsou na tom stejně jako třeba postižení, opuštěné matky s dětmi nebo senioři  - nemají dostatečně silný hlas, aby je bylo slyšet a aby se jejich situace řešila. Přitom u všech dochází k porušování toho základního – práva na důstojný a hodnotný život. V době, kdy se například Francie snaží řešit právně mnohem složitější problém psychického teroru, u nás žena mlácená do bezvědomí, a to většinou před očima svých malých dětí, stále nemá zastání. Společnost jí věnuje maximálně pokrčení ramen, v horším případě řekne, že si za to ta hysterka může sama. To mi vadí a to je důvod, proč jsem spolupracovala s proFem a spolupracuji i na této kampani.

Osmatřicet procent žen zažilo alespoň jednu z forem násilí na vlastní kůži – setkala jste se někdy s domácím násilím ve svém okolí i vy?
Ano, vím velmi dobře, o čem je řeč. Zároveň je mi jasné, že kdo to nezažil, chápe jen obtížně. Problém je o to horší, že kromě týrané ženy si nenapravitelná duševní zmrzačení odnášejí i děti. Těžko se vysvětluje, co cítí desetileté dítě, když skáče na zamčené dveře, za kterými je škrcena jeho matka. Bezmoc, strach a pocit viny, že není dostatečně silné a schopné matku ochránit, se v různých momentech vracejí celý život.

Co byste ženám-obětem domácího násilí doporučila?
Myslím, že moment, kdy se mine šance na záchranu nebo kdy se nekonečně oddálí, je klamný pocit, že jsme si to způsobily vlastním selháním. Následuje dlouhé období sebeobviňování a snaha „být lepší“. Po první ráně hledáte, co jste udělala špatně, a chcete to dělat lépe. Mnohdy vás v tom utvrzuje okolí, že nic není samo sebou, všude jsou problémy a ty rodinné je třeba držet pod pokličkou. Ne a stokrát ne. Není to vaše selhání, nejde o špatně vyžehlenou košili nebo nedosolenou polévku, žijete s člověkem, který si vždycky něco najde. První ránou to nekončí, ale začíná. Nikdo nemá právo mlátit vám hlavou o zeď, znásilňovat vás před vašimi dětmi. A vy nemáte právo je v tom nechat vyrůstat. A stud tu není na místě. Kdyby ve stejný okamžik všechny týrané ženy vyšly na prázdnou ulici, bude tam stát dav. Je třeba si to uvědomit. Stejně jako to, že je i dost lidí, kteří tam stojí připraveni pomoci. Ale potřebují se dozvědět, že pomoci se má právě vám. Takže ta první věc vedoucí k záchraně je odvaha promluvit, odvaha přiznat, že jste obětí domácího násilí. A hlavně nevěřte, že ten, koho baví vás týrat, toho jednou nechá. Nenechá, bude jen vynalézavější a surovější.

 

Právnička Ivana Spoustová: Domácí násilí dopadá na životní osudy
Právnička proFem Ivana Spoustová považuje problém domácího násilí za velmi závažný, jelikož dopadá jak na životní osudy a prožívaní všech zúčastněných, tak na celou společnost.

Můžete přiblížit svou práci v proFem?
Mám na starosti účast na projektu v rámci programu Daphne, jehož cílem je uspořádání 4 denního odborného mezinárodní kongresu, zaměřeného na aplikaci práva v oblasti domácího násilí a určení dalších právních směrů pro vrcholné orgány EU. Aby byly oběti domácího násilí efektivněji ze strany státu chráněny a zároveň aby došlo k důslednému postihu pachatelů domácího násilí.

A jaká je úloha projektu AdvoCats for Women?
Jedná se o pomoc ženám – obětem domácího násilí - ve smyslu poskytování bezplatné právní pomoci. Spočívá ve formě telefonické linky (2 hodiny týdně), na kterou se obracejí ženy se svými problémy a žádají právní poradenství. Dále pak v sepisování jednotlivých právních podání až po doprovody k soudům, sociálním orgánům i k podáváním vysvětlení na Policii ČR. Do června letošního roku jsem tuto pomoc poskytovala jako obecná zmocněnkyně, od června letošního roku pak ve spolupráci s advokátní kanceláří JUDr. Lenky Pavlové již jako advokátní koncipientka.

Jak závažný je problém domácího násilí v České republice?
Velmi, neboť jeho dopady jsou značné jak na životní osudy a prožívání všech zúčastněných, kterých se týkají, tak samozřejmě ve svém dopadu na celou společnost. Závažnost spočívá v tom, že mnozí z těch, kteří o osudech obětí rozhodují (soudci, soudní znalci, státní zástupci), nepochopili podstatu násilného vztahu a bagatelizují jednání pod tuto podstatu spadající pod manželské, respektive partnerské konflikty. Bohužel tak nejen  sekundárně viktimizují oběti domácího násilí, ale pomáhají násilí šířit a transformovat do jiné, mnohdy závažnější podoby. Statistické ukazatele o počtu obětí, a to i s ohledem na latentnost tohoto fenoménu, a legislativní a soudní praxe pak závažnost jen podtrhují.

Jak je domácí násilí ošetřeno legislativně?
V českém právním řádu není domácí násilí definováno, postupně se podařilo alespoň zavést do trestního zákona skutkovou podstatu trestného činu „Týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě“. Od 1.1 2007 nabývá účinnosti další novelizace stávajících zákonů pro tuto oblast. Legislativa je sice nedostatečná, ale již se upravuje pozitivním směrem. Bohužel, soudní praxe, tedy oblast aplikace práva, včetně pomoci a jednání dalších zainteresovaných osob, je naprosto nedostatečná, právě z důvodu naprostého nepochopení tohoto závažného fenoménu.

Co říkáte vítězné sérii plakátů, znázorňující závažnost domácího násilí?
Všechny plakáty byly zajímavé a jejich úroveň vysoká. Bylo proto dost obtížné rozhodnout, který z nich je nejlepší. Vítězná série se mi líbí.

 

Ředitel školy Jaroslav Kučera: S domácím násilím se může setkat každý
Ředitel Výtvarné školy Václava Hollara Jaroslav Kučera říká, že téma domácího násilí je velmi závažným problémem, který se nevyřeší ani za týden, ani za rok. Na studentech a studentkách, jež jej obrazově ztvárnili/y, podle jeho slov zanechaly velkou stopu dokumenty, promítané proFemem.

Jak se vám líbilo zadání obecně prospěšné společnosti proFem, aby vaši studenti a studentky obrazově ztvárnili/y téma domácí násilí?
Taková témata velmi vítáme. Je to svým způsobem výchovné – studenti o tom přemýšlejí a do školy to patří. Studenti se navíc mohou s tak nepříjemnou záležitostí, jako je domácí násilí, sami setkat. Ať už jako děti či dospívající. Vystupovat, i obrazem, proti domácímu násilí, je obdobně potřebně jako třeba boj proti drogám nebo alkoholismu. I takovým tématům se naše škola věnuje.

Nakolik je podle vás problém domácího násilí závažný?
Velmi. Je to běh na dlouhou trať. Takové problémy se nevyřeší ani během týdne, ani během roku. Drasticky pravdivé byly dokumenty, které proFem studentům pouštěl. Kolega, který je viděl, říkal, že to bylo natolik silné, že ve studentech zákonitě musel být zanechán určitý vjem a oni se k tomu pak určitým způsobem postavili. Jsou to navíc studenti umělecké školy, o to víc emocionálně a citově problém vnímají. 

Ztvárnění tématu se ujali/y studenti a studentky, jež sami/y chtěli/y, nebo jim to vedení školy určilo?
Téma jsme zadali celé jedné, asi třicetičlenné, třídě. Abychom viděli srovnání. Kdybychom práci zadali pouze vybraným studentům, nebylo by to srovnání tak komplexní a vypovídající. Podle výsledku mohu říci, že téma na studenty zapůsobilo hodně.

Jak jste spokojen s vítěznou sérií obrázků Terezy Ujevičové?
Zaujme. Je výstižně, velmi drsným způsobem, zpracovaná. I na ní je vidět, že dokumenty a samotné téma zanechaly na studentech stopy.

 

Ředitelka školy Andrea Čapková: V případě podezření je třeba okamžitě zasáhnout
Ředitelka soukromé výtvarné školy Orange Factory Andrea Čapková říká, že ji velmi potěšil přístup studentů a studentek k tématu domácího násilí. Každý podle jejích slov navrhl vlastní plakát, který vystihuje nebezpečnost, neštěstí a smutek – vše, co je spojeno s domácím násilím.

Když vaší škole proFem nabídl zpracování tématu domácího násilí, co to pro vás znamenalo?
Zpracování tématu domácího násilí bylo nabídnuto přímo studentům 1. ročníku. Než jsem se o této akci dozvěděla já, byly návrhy plakátů téměř na světě. A tak mi tahle aktivita vlastně přinesla radost. Studenty nikdo nenutil, sami se ve svém volném čase zabývali velmi neradostným problémem. Samostatně, každý po svém, navrhli plakát, který podle jejich názoru nejvíce vystihuje nebezpečnost, neštěstí a smutek pro postižené tímto problémem. Nejvíce bude působit na ty, kteří mohou pomoci.  Děkuji studentům za jejich přístup a také jejich pedagogům za podporu.

Jak se vám líbilo zpracování tématu vašimi studenty a studentkami?
Moc.  A bylo mi líto, že na to měli tak málo času, necelé dva měsíce, a že jsme návrhy těchto plakátů nemohli zahrnout do výuky. Ve výsledku to ale není znát. O to víc jsem na naše studenty pyšná.

Jak téma domácího násilí vnímáte?
Možná mám štěstí, možná jsem špatný pozorovatel, ale s domácím násilím jsem se osobně nikdy nepotkala. Samozřejmě je odmítám, a myslím si, že je v případě podezření třeba ihned zasáhnout a pomoci.

Zdroje: informační a tisková agentura Gita,  www.ta-gita.cz, materiály společnosti proFem

   
20.10.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] bonda [*]

    Jsou to zajímavé plakáty

    superkarma: 0 20.10.2006, 16:39:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme