Zdraví

Mé tělo – můj nepřítel


Ruku na srdce, nevytáčí vás ta jizva po operaci slepého střeva? Ani ta rýha uprostřed čela? A co ten faldík v pase? Jste se sebou naprosto spokojená? Vážně byste na sobě nechtěla nic měnit? Pokud ne, jste šťastný člověk. Umět přijmout a milovat své tělo, tělo, které nás bude doprovázet celý život, někdy nebývá snadné. Nespokojenost s vlastním tělem může přerůst v nenávist a nenávist mívá fatální následky.

Mýtus krásy
To je jeden z významných faktorů přispívajících k „epidemii“ poruch příjmu potravy a nezdravému vztahu k vlastnímu tělu vůbec. Ženy jsou téměř denně konfrontovány s ideálem prezentovaným reklamou a módními časopisy. Představují jej nerealisticky štíhlé a abnormálně vysoké modelky, jejichž fotografie jsou navíc často retušovány a „vylepšovány“.

 

Cílem je předvést veřejnosti „bezchybné tělo“. Jakékoliv nedostatky jsou nepřípustné. Žena v reklamě je nebesky dokonalá, zcela sexualizovaná a věčně mladá. Neustálé zabývání se dietami, cvičením a vzhledem vlastního těla se stává pro ženy normou a běžnou součástí představy o ženskosti. Takzvaný mýtus krásy tvrdí ženám, že pokud chtějí být úspěšné, musí být i krásné a štíhlé. Pokud chce být žena úspěšnou a uznávanou, musí být takové i její tělo.

Poruchy přijmu potravy, sebepoškozování
Právě k tomu často vede záporné hodnocení vlastního těla. „Už několik let nejsem schopna se vyrovnat sama se sebou, se svým tělem. Asi v 15 letech jsem začala přibírat a v průběhu puberty to dotáhla na nějakých 87 kg při 170 cm. Byla jsem sama sobě odporná, nenáviděla se do morku kostí, ale tohle samozřejmě nikdo nevěděl, maskovalo se to ohromným humorem, legrací ze sebe samé. Stálé pokusy mi pomoci různými způsoby selhávaly, protože já sama jsem nebyla schopná nic dodržet, natož to dotáhnout do konce. Obvykle to končilo nejen nenávistnými myšlenkami k sobě samé, ale třeba taky do krve pořezanýma rukama, středoškolské třídní diety to jenom zhoršovaly klasikou jo-jo efektů.

Kolem dvacítky jsem začala pracovat relativně daleko od svého bydliště a konečně se mohla začít stravovat podle sebe. Přes týden v kanclu nejíst vůbec a víkendy doma prožrat. Výsledek bylo snížení váhy na 75 kg během několika málo měsíců. Pak jsem onemocněla, váha šla rapidně dolů, během měsíce nějakých 10 kg vinou nechutenství a stálých průjmů. Tím jsem se dostala asi na 67 kg a začala dál intenzivně a vědomě hubnout. Za další měsíc jsem byla na 62 kg. Od té doby mě začala ovládat hmotnost a můj vzhled naprosto fatálně.

Hladovění – přejídání, pojede to pořád dokola. Zase se budu nenávidět, když se najím, a budu euforická, když uslyším svůj žaludek kručet hlady. Když se váha dostane výš, jsem v depresi a mých ran na duši i na těle přibývá. Jizvy a popáleniny od cigaret si už ani nepočítám. Nejhorší bylo, když jsem si zkusila podřezat žíly proto, že jsem se nenavlíkla v obchodě do džín, které se mi líbily.

O probrečených nocích a chvílích absolutního zoufalství se ani nezmiňuji. Všechno se odvíjí od mé váhy – kolísání nálady, výkonnost... Když jednou začnu přibírat, nejde to jen tak zadržet, je to jak rozjetej kolotoč, začnu žrát, dostanu pocit, že už je to stejně jedno, stejně jsem si režim pokazila a neznám míru. Jídlo mě úplně ovládá. Nevím, co dál, ale vím, že nechci, aby celý můj život byl ovládán jen jídlem a chorobnou posedlostí po ideální váze.“
Tak prožívá svůj boj s vlastním tělem šestadvacetiletá studentka.

Milovat své tělo…
Ale jak se zbavit nespokojenosti se svým vzhledem a zlepšit tak své pojetí o sobě, svou sebeúctu? Není to jednoduché, ale ne nemožné.

 

V první řadě je zapotřebí soustředit se na sebe, ohraničit se vůči sociálním tlakům, které hodnotí více zevnějšek než vnitřek, pochopit, že nemusíme vyhovět každému a že ne každý nás musí mít rád, naučit se být více sebevědomý, umět se pochválit a ocenit, pokud máme pocit, že naše okolí to nedělá dostatečně. A v neposlední řadě umět přijmout své tělo takové, jaké je. Nečekat, až se stane lepším, štíhlejším, zdravějším, ale užívat ho k příjemným věcem, ke kterým je určeno, a mít radost právě teď v přítomnosti.

 

Tělo je náš spojenec, ne nepřítel. Měli bychom mu naslouchat, starat se o něj, respektovat jeho potřeby, protože ho nutně potřebujeme k životu.


Naučit se žít se svým vlastním tělem, být sám sebou, umět přijímat o sobě pozitivní informace a poskládat si z těchto informací nový obraz o svém já, ke kterému patří tělo, ale nejen tělo. Pamatujte, že pokud si člověk neváží ať už jakékoli části sebe, nebude spokojený. Ani když bude mít to nejideálnější tělo. Vyvarujte se srovnávání. Spíše než pokoušet se přeměnit svůj vzhled podle idolů, uvědomte si, že atraktivita je souhrou mnoha aspektů, včetně vnitřní přitažlivosti, která nás činí jedinečnými.

Spokojenost = snížení váhy
Spokojenost je emocionální proces, provázející člověka životem. Každý člověk (i žena s nadváhou) může být se sebou spokojený. A pokud je spokojený, má se dobře, a pokud se má dobře, pak i vypadá dobře. Je například dokázáno, že pokud se žena cítí dobře a je spokojená se svým vzhledem, což neznamená, že je hubená, ale že se cítí dobře v tom, co má na sobě, pak se dostavuje jako průvodní efekt i snížení váhy.


Připraveno ve spolupráci s www.anabell.cz

Jak vnímáte své tělo? Jste se sebou spokojená? Znáte někoho, kdo zcela propadl touze po krásném zevnějšku? 
   
02.07.2008 - Zdraví - autor: Eva Soukupová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [50] Vedrana [*]

    hold, nežrat a cvičit!!

    superkarma: 0 02.07.2008, 18:29:10
  2. avatar
    [49] kareta [*]

    Ťapina: znechutil mě můj druhdy útlý pas Kdeže mé ladné křivky jsou

    superkarma: 0 02.07.2008, 18:16:06
  3. avatar
    [48] Ťapina [*]

    kareta: Já si teď taky vyrábím svaly a ono to jde. Objevujou se mi všelijaké prohlubně v místech, kde byl jednotlitý tukový polštář

    superkarma: 0 02.07.2008, 18:03:30
  4. avatar
    [47] Trinii [*]

    mě za moje tělo občas nenávidí "kamarádky" a to jsem malá, mám strašné vlasy a kdybych jedla jako ony tak jsem koule a já místo toho neřeším u dortu špeky, které nemám, ale když se cítím nafouknutá tak uberu dobroty a přidám pohybu a je mi dobře a mám sportovce takže motivace je stále.

    superkarma: 0 02.07.2008, 15:41:16
  5. avatar
    [46] kareta [*]

    Meander: já se teď oháním nářadím na zahradě a nějak jsem zaregistrovala, že břicho není to co bývalo Mám 100 chutí drasticky zhubnout, stejně jsem nějaká rozteklá, asi se vydám cestou Ch. Kochanské a ke 40tce si vyrobím svaly

    superkarma: 0 02.07.2008, 15:35:47
  6. avatar
    [45] Meander [*]

    kareta: Jo! Ono tomu asi pomohlo i to, že jsem se přestala dusit při každém pohybu, takže lítám pěšky, kam to jde, chodím po schodech a podobné blbosti, které slušný člověk nedělá

    superkarma: 0 02.07.2008, 15:26:33
  7. avatar
    [44] kareta [*]

    Meander: na mě to taky tak funguje, je to podmíněno podmíněnými reflexy: -cigareta=-kafe a -alkohol a +spánek, kdy hubnu A JAKO BONUS - LEPŠÍ PLEŤ . Ještě že nejsem povrchní a nelpím na kráse

    superkarma: 0 02.07.2008, 15:17:23
  8. avatar
    [43] Meander [*]

    kareta: Rok poté Zhubla jsem, když jsem přestala žrát

    superkarma: 0 02.07.2008, 15:13:20
  9. avatar
    [42] kareta [*]

    Meander: že jsi zhubla, když jsi přestala kouřit?

    superkarma: 0 02.07.2008, 14:49:56
  10. avatar
    [41] Meander [*]

    ToraToraTora: wich: No ona je jinak normální, milá, chytrá... Teda byla, dokud jsem já byla širší než delší. Ledva jsem zhubla, už je zle.

    superkarma: 0 02.07.2008, 14:45:44
  11. avatar
    [40] wich [*]

    Meander: To známe . Ta moje prozměnu hlídá všechny přísady do jídel, aby tam nebyly konzervanty atd., ale zase si to vykompenzuje chipsy, oříšky, uzeninami... ve velkém množství.
    Je to vážně fajn ženská, ale v těchto věcech nechápu...

    superkarma: 0 02.07.2008, 13:09:56
  12. avatar
    [39] ToraToraTora [*]

    Meander: ježíš, není ta má s tou tvojí v přízni??

    superkarma: 0 02.07.2008, 12:57:21
  13. avatar
    [38] femme [*]

    mám ráda své tělo
    tak úplně ne, ale nedere mě to
    naštěstí ne

    superkarma: 0 02.07.2008, 12:51:58
  14. avatar
    [37] Meander [*]

    wich: Hm, moje skorotchýně je pořád samej stesk, že memůže zhubnout. A pak neopomene patřičně okomentovat, že já jsem hrozně hubená a jakej jsem chudák, když si k tomu řízku ani nenechám omastit brambory.

    superkarma: 0 02.07.2008, 12:50:18
  15. [36] maajaa65 [*]

    kačinka:to máš pravdu, fakt neřeším, co a kolik jím . Nejlepší hláška z poslední doby byla od 18 letého syna. Jak chodí pořád v TV reklamách různé přípravky na udržení linie pro ženy po 40 a v menopauze, tak mi řekl, že asi nejsem normální, protože na mne nikde žádný tukový nárůst není

    superkarma: 0 02.07.2008, 12:33:17
  16. avatar
    [35] arjev [*]

    S mým nepřítelem sem tam udělám terno Jo geny jsou geny a ty se oblafnout nedají. Strádat je nenechám. 168cm / 72kg není špatné ve dva a padesáti

    superkarma: 0 02.07.2008, 12:27:23
  17. [34] gentiana [*]

    Hlavně že jako ilustrační fotky jsou použité vyfotošopované modelky. Levá ruka neví, co dělá pravá, co?

    (1) neradostně
    (2) je míněno ne "se sebou", ale "se svým tělem", žejo. Se sebou totiž spokojená jsem, protože ono moje já jaksi není pouze mé tělo. MOje tělo je hnus.
    (3) zadejte si na gůglu pro-ana. Narazíte na spoustu dokonale nablblých blogísků a zjistíte, že mozek k fungování opravdu potřebuje glukózu a mastné kyseliny.

    superkarma: 0 02.07.2008, 12:25:43
  18. avatar
    [33] Dimsy [*]

    Když moje tělo je strašně nenažraný.Kdybych ho měla poslouchat,vážím dva metráky.

    superkarma: 0 02.07.2008, 12:17:49
  19. avatar
    [32] Bobina [*]

    Ač na mateřské,tak jsem si naškudlila z přivýdělku u svého zaměstnavatele na fotodepilaci nohou. Nepatřím k úplným "šimpanzům",ale mám jako blondýnka docela tmavé chloupky na nohou a je jich tam jak naseto maku. Tak si prostě příští měsíc udělám radost a alespoň části se natrvalo zbavím....už se nemůžu dočkat. Tohle je moje malá bolístka a hurá,jde to řešit

    superkarma: 0 02.07.2008, 11:57:21
  20. avatar
    [31] kačinka [*]

    maajaa65: Ale teď je to paráda, ne? Kolegyně furt řeší váhu (má přes metrák), na gymnaziálním srazu spolužačky skuhraly, kolik zas která přibrala, a moje hláška "zase jsem nepřibrala" je uváděla do stavu šílenství.

    superkarma: 0 02.07.2008, 11:27:13

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Lilinka [*]

    - Jaké tělo mi příroda nadělila, takové mám. Dokonalá nejsem, ale vyloženě tragédie to také není. Jsem spíš hubená, mám široké boky (s těmi těžko něco nadělám) a potřebovala bych zpevnit zadek. A to by nebyl zase takový problém, kdyby se mi chtělo.
    - Celkem ano.
    - Osobně ne. Stýkám se s lidmi, kteří se většinou zabývají i něčém jiným , než jen pozorováním se v zrcadle.

    superkarma: 0 02.07.2008, 11:16:36
  2. [29] maajaa65 [*]

    kačinka: jsem na tom podobně, co já se najezdila po ozdravovnách a nepřibrala ani deko...

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:58:30
  3. avatar
    [28] wich [*]

    Petrushe: To je přesně ono

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:58:10
  4. avatar
    [27] fructia [*]

    Jak vnímám své tělo? Asi tak, že žádné jiné mít už nebudu, tak co s ním mám dělat? Jsem se sebou spokojená, mám ráda svůj štíhlý pas, široké boky i své nohy
    Vždy jsem měla kolem sebe lidi, kteří mě chválili, tak nemám proč být nespokojená.

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:55:52
  5. avatar
    [26] kačinka [*]

    V mládí jsem měla děsný mindráky, že jsem moc hubená, žádný prsa, v 17 letech vypadám na 12 a tak. Teď skoro v 50 si to moc pochvaluju, netrápí mě špeky, můžu se cpát jak chci a nepřiberu ani deko, zatím můj fyzický věk ještě nedoběhl ten papírový, takže pohoda. Ale že to trvalo.

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:54:46
  6. avatar
    [25] Ťapina [*]

    Spokojená nejsem, ale s tím, s čím jsem nespokojená, se snažím něco dělat. Nesedím a nepropadám sebelítosti a sebenenávisti.

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:54:19
  7. avatar
    [24] Petrushe [*]

    wich: Je to tak. Na svého přítele nedám dopustit, je to zlato a on mě někdy svými pochvalami dokáže i odrovnat...jako když mi řekl: ''Miláčku, ty máš tak krásně vyvinutý trapézový sval.'' A beru i jeho kritiku, dnes ráno mi nesměle oznámil, že to tričko se k tý sukni úplně nehodí a musím uznat, že měl pravdu...Líbí se mi, že je objektivní a dokáže mi to říct

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:46:06
  8. avatar
    [23] wich [*]

    Taky už se umím obořit . Nejvíc mě to fascinuje od partnerovy maminky, která přestože je atraktivní hezká žena, dovedla svoje jídelní návyky k silné nadváze a když prohodí nějakou takovou hlášku směrem ke mě, strčí si do pusy další kolečko salámu Já vždycky říkám takovým rýpalistům, že jsem radši hubená, než vyžraná, protože mě na starý kolena kosti ještě unesou .

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:44:49
  9. avatar
    [22] sanvean [*]

    wich: Umím si to živě představit. Já už si neberu servítky, dřív jsem se snažila i obhajovat, ale už mě to nebaví. Takže řeknu "lepší než tlustá" a je pokoj.

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:37:19
  10. avatar
    [21] kareta [*]

    wich: souhlas říkat někomu fuj a oznamovat mu "nedostatky" svědčí o hulvátství (pokud ovšem není za to placen )

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:30:09
  11. avatar
    [20] wich [*]

    Petrushe: Podpora okolí hraje významnou roli Poté, co od partnera slyším každý den nějakých pár hezkých slov chvály, sebevědomí mi porostlo. A když slyším ze strany jeho sestry a jeho matky věty jako "fuj, tobe leze úplně kolenní čéška, podívej se na ty kosti na rameni, ty jsi hrozně hubená...", tak mi stoupá sebevědomí ještě více, protože jsem šťastná, že nejsem tak nesebevědomá a ještě k tomu nízká, abych říkala nad lidmi fuj a zdůrazňovala jejich nedostatky.

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:25:00
  12. avatar
    [19] Petrushe [*]

    Dokonalá nikdy nebudu, už proto, že jsem zdědila širší pozadí a silnější nohy...jsem pyšná na svoje prsa, jsou pevná a akorát, mám štíhlý pas...takže? Nosím velké dekolty, upnutá trika a širší sukně ke kolenům, vyrovnávám nedostatky a vypadá to dobře...Je fakt, že bych nějaké tři čtyři kila obětovala, ale nemám z nich stres Co mi ale nejvíc dodává sebevědomí je přítel, který mě snad jednou dovede do stavu, kdy budu mít ráda i ten svůj oplácaný podvozek

    superkarma: 0 02.07.2008, 10:03:39
  13. avatar
    [18] ellinor [*]

    Já se celej život trápila s váhou, celulitidou, atd., svou první dietu jsem držela už v 8 letech. Když se do toho pustím, je těžké přestat, dvakrát jsem už byla na hraně, ze které padá váha pod zdravou hranici. Mám teď sice o nějaklých 5 kilo víc než bych chtěla, ale učím se být spokojená. Našla jsem rovnováhu mezi tím, co jsem ochotná pro štíhlost obětovat, a tím, co mám ráda, tedy jídlo a občas trochu toho flákání.
    Vím, že bych to uměla sundat, ale tu cenu (nežrat, mučit se, pořád nosit v hlavě kalkulačku) platit nechci.

    superkarma: 0 02.07.2008, 09:49:06
  14. [17] Jaja 1 [*]

    Snažím se být se sebou spokojená a docela mi to jde. Jen do chvíle než vlezu do obchodu k tamanům a zjištuji, že mi není velikost ani XXL. Výhodu to má, že moje peněženka zůstává plná a odcházím

    superkarma: 0 02.07.2008, 09:37:38
  15. avatar
    [16] wich [*]

    Možná lidé přikládají vzhledu až příliš velký význam. Pak to dojde tak daleko .

    Se svým tělem jsem spokojená a už bych s žádnou neměnila. Samozřejmě jsem jako skoro většina žen prošla obdobím, kdybych na sobě zlepšila to, to, či ono . Ale ve výsledku člověk zjistí, že jde jen o malichernosti.

    Na druhou stranu se mi taky příčí, když vidím, že mladé zdravé holky mají velkou nadváhu, nezdravé držení těla a fitka okupují skvěle vypadající pětačtyřicátnice a výš s luxusními těly .

    superkarma: 0 02.07.2008, 09:35:05
  16. [15] nancy0 [*]

    Taky nejsem se sebou spokojená a když jsem chtěla začít s tím něco dělat, tak jsem musela jít na operaci. Tak ted zas čekám až budu schopná , zatím zkouším jíst zdravějc, však ono to zas nějak dopadne...

    superkarma: 0 02.07.2008, 09:20:18
  17. [14] hajcena [*]

    Spokojená sice moc nejsem, ale pracuju na tom abych byla a zatim mi to jde

    superkarma: 0 02.07.2008, 09:19:04
  18. [13] Draco [*]

    Já spokojené jsem, nejsem ani tlustá ani hubená, ani kráska ani šeredka, vlastním tu jizvu po slepáku i po znamínkách, občas nějaké to akné (dědictví )...prostě takový průměr no Jasně, že kdyby šlo něco vylepšit (třeba kouzelným prstenem ) tak by se něco našlo, ale jinak je pro mě důležitější, že jsem jakžtakž zdravá a že jsem na tom mohla být třeba hůř

    superkarma: 0 02.07.2008, 09:14:53
  19. [12] Jaja 1 [*]

    Já jsem na to taky pěkně dojela.Dnes kdyby mi někdo řekl, že jsem hubená tak mu snad dám i pusu, ale bohužel to nikdo neřekne. Možná můj manžel, ale stejně vím, že prostě kecá

    superkarma: 0 02.07.2008, 09:07:48
  20. avatar
    [11] evelyn [*]

    Jaja 1: to mi povidej, ja mela pri vysce 171 cm 45 kg a jedla jsem jak nezavrena, ted se mi na tele plizive usadily speky a dostat to dolu je silena fuska, coz bych tehda, kdyz jsem bojovala s podvahou, neverila

    superkarma: 0 02.07.2008, 08:54:20
  21. [10] Lindaa [*]

    Jsem taková jaká jsem. Pravda pár kilo dolu by neuskodilo, ale kdyz se nezdarí tak se nezdarí a kaslu na to. A pokud se náhodou povede tak to bude príma. Rozhodne neomdlévám hruzou, kdyz se zahlédnu v zrcadle. A pokud se to nelíbí jiným, ze sem tam se najde spek, materské znamínko a co já vím co vsechno, tak at se laskave koukají jinam.

    superkarma: 0 02.07.2008, 08:51:49
  22. [9] Jaja 1 [*]

    Když jsem si začala číst první odstavec toho článku, jakoby mi někdo četl mé myšlenky . Od malička jsem byla hodně hubená, jezdila do ozdravovny, abych přibrala. Do svých 33-cátých narozenin jsem poslouchala pořád jak jsem strašně hubená.(50 kg/170 cm) Byla jsem v neustálém kolotoči. Večer jsem usínala a vzpomněla jsem si, že jsem vlastně za celý den snědla třeba jen jeden rohlík. Nepociťovala jsem ani hlad. Dodělávala jsem si školu při zaměstnání a s dvěmi dětmi, manžel pracuje v zahraničí takže na vše sama. Je to dva roky co mám školu za sebou, ale taky dvacet kilo navíc,takže z 50 kg jsem najednou vyhoupla s váhou na 70 kg.Z počátku jsem svou váhu nevnímala. Oblečení jsem neřešila, prostě jsem si koupila nové a myslela jsem si, že se mi to nemůže stát, abych přibrala. Bohužel je to tady.U svého lékaře jsem si nechala udělat veškeré vyšetření abych se ujistila jestli jsem zdravá a jsem . Odpověděl mi, že jsem své tělo drancovala a ono se teď prostě brání. Naučila jsem se své tělo mít ráda, protože chci opět být aspoň nan 60 kg. Chodím pravidelné cvičit a snažím se jíst zdraavě, pitný režim beru jako samozřejmost. Nikdy bych nevěřila jakou námahu musí člověk vynaložit aby dostal jedno kilo dolů.
    Ze své zkušenosti můžu opravdu potvrdit, že pokud si nebudeme vážit svého tělo, nikdy nemůžeme čekat zázraky.

    superkarma: 0 02.07.2008, 08:43:44
  23. avatar
    [8] Evikus [*]

    kareta: S posledním odstavcem také souhlasím
    Pouze tohle - pokud se žena cítí dobře a je spokojená se svým vzhledem,..., pak se dostavuje jako průvodní efekt i snížení váhy - jsem na sobě ještě nezpozorovala


    superkarma: 0 02.07.2008, 08:38:19
  24. avatar
    [7] kareta [*]

    a pod poslední odstavec se podepíšu

    superkarma: 0 02.07.2008, 08:30:38
  25. avatar
    [6] micinka.juli [*]

    Zaplaťbůh se mám docela dost ráda, ač nejsem a nikdy nebudu vypadat jako Photoshopem vymodelovaná modelína

    superkarma: 0 02.07.2008, 08:22:26
  26. [5] Anai [*]

    maajaa65: já taky tak! Paradoxně, když jsem byla mladá, měla jsem šílené komplexy - z dnešního pohledu jsem ovšem byla dokonalá!!! Dnes musím bojovat se stářím a to je daleko větší záhul, než nějakých pár kg nadváhy....

    superkarma: 0 02.07.2008, 08:19:20
  27. avatar
    [4] kareta [*]

    to chce CHLAPA

    superkarma: 0 02.07.2008, 08:13:56
  28. avatar
    [3] Pentlička [*]

    Někdy jsem ze svého těla zoufalá a nenávidím se a někdy je mi to celkem fuk a říkám si, mohlo by to bejt horší. Ale že bych se kvůli tomu vraždila nebo mučila, to tedy ne!

    superkarma: 0 02.07.2008, 07:55:29
  29. [2] maajaa65 [*]

    Své tělo vnímám jako něco, co mi bylo dáno do vínku...Malé korekce se dají zvládnout, ale rodové dispozice se těžko mění /viz mé křečové žíly/. Snažím se pro tělo dělat hodně /sporty,pravidelná "údržba", vyvážená strava - míněno třeba bůček s rajčetem / , ale rozhodně to není honba za nějakou dokonalostí. Nikoho ve svém okolí neznám, kdo by propadl touze po dokolalém zevnějšku, ale věřím, že některé ženy se tím trápí

    superkarma: 0 02.07.2008, 07:49:44
  30. avatar
    [1] tlustoprdka [*]

    Jsem se svým tělěm krajně nespokojená, ale abych si kvůli tomu podřezávala žíly?! To ne. Ani nikoho ve svém okolí takového neznám.
    Zabít jsem se sice parkrát chtěla, ale z jiných důvodů. A pak jsem taky srab... tak bych si nepodřezávala žíly nebo jiné druhy (kdy se zaneřádí kvartýr nebo člověk nevypadá hezky-autonehoda a taky aby to bylo jistý a ne jen zmrzačená a vyhlídnout si čas a místo,aby mne nějaký dobrák nezachránil). Řešila bych to práškama.

    superkarma: 0 02.07.2008, 07:09:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme