Reklama

Tanec

Když se řekne společenský tanec, zježí se mi všechny chlupy na zádech. Tancování mě prostě nebaví! Nejsem přitom žádné nemehlo, sportuju rád, na divadle dokonce i nějaké ty taneční kreace předvedu, ale je to prostě disciplína, která mě míjí, a vždycky se modlím, aby to bylo už za mnou.

Řekl bych, že je to syndrom snad většiny chlapů, i když znám jednoho, který tančí rád, ale podezřívám ho, že mu při tisknutí a lepení se k taneční partnerce, jde o tančení až v té poslední řadě...

Několik mých partnerek se mě pokoušelo k tanci dokopat. Jednou jsem se nechal dokonce přemluvit a zapsal se do kurzů společenského tance - asi jsem byl vážně hodně zamilovaný... Naškrobené nešiky a šíleného despotického tanečního mistra bez palce jsem vydržel jen asi dvě lekce. A můj nejhorší zážitek z tance? Provést maminku, dmoucí se pýchou, povinně při maturiťáku po parketu Lucerny... aúúúú - Bože, proč ty adolescenty tolik trestáš?

Co myslíte, má Jakub pravdu, že většina mužů tančí s nechutí? Jak je na tom s tancem váš partner? Musíte ho nutit, nebo tančí dobrovolně a rád? Máte s ním nějakou příhodu?

Napište nám o tom na adresuredakce@zena-in.cz