Nijak se netají tím, že k sexu přistupují svým způsobem jako chlapi (nevím, proč vůbec klást tato dělítka, rozlišovat lidstvo na muže a ženy, pokud jde o přístup k sexu, ale používají to tak, tak budiž...). Jedou si prostě užívat. Na lásku už moc nevěří, ale na druhou stranu, jak říká Andrea, tělu neporučíš a samo si řekne, co chce. A tak spojují příjemné s užitečným. Pokochají se krásami pamětihodností v jihoevropských zemích, seznámí se s historií města či místa, kde se nacházejí, užívají si volna, moře, dobrých specialitek, a samozřejmě také relaxují.

"Ke správné relaxaci patří sex, to mi nikdo nemůže upřít," vysvětluje Andrea. "Nejsme žádné děvky, ale taky nejsme žádné puritánky. I v sexu je to tak, že tu platí zákon nabídky a poptávky. K sexu samozřejmě nikoho nenutíme, ale když se vyskytne vhodná příležitost, tak ji využijeme. Někdy se stane, že široko daleko není nikdo, kdo by mě zaujal, takže nic nelámu přes koleno. Ovšem mám zkušenosti s tím, že příznivé klimatické podmínky a taky celkové rozpoložení a příjemné uvolnění napomáhá tomu, že se člověk seznámí snadno a rychle. K tomu je nutné připočítat dobré vínko, dlouhé večery, teplé noci, změnu prostředí. To dělá divy."

Andrea je asi jediná z trojlístku kamarádek, která o tom takhle otevřeně mluví. Další dvě spolužačky, které jezdívají s ní, se s největší pravděpodobností chovají podobně, když Andrea mluví v množném čísle, ale nepřiznaly by to nikomu jinému. Pravda taky je, že nejezdí pravidelně spolu.
"Když jedeme na dovolenou, tak to bereme tak, že nic v tomhle ohledu neplánujeme, nejsme žádní sexuální štvanci, vlastně štvankyně," směje se Andrea. "Jen pro nás neexistuje tabu v tom smyslu, že bychom si říkaly: ne, to nesmíš, to je nemorální, krátkodobé, neperspektivní nebo nezdravé. Prostě ten život už bereme tak, jak přijde. Nehledáme partnera na celý život, hledáme rozptýlení, příjemné zážitky. A to přeci k životu patří. Samozřejmě nehazardujeme se zdravím, víme dobře, co děláme."

Výčitky svědomí po návratu domů nemají, žádná zlomená srdce, nic takového se v jejich životě, alespoň podle toho, co Andrea naznačila, nekoná.
Jejich chování neodsuzuji, naopak, jejich upřímnost a otevřený postoj k tomu, co zažívají a zažít chtějí, se mi svým způsobem líbí. Je to asi stokrát lepší, než kdyby si nalhávaly, že mají své zásady a že čekají na osudovou lásku, v niž už stejně asi nevěří...

Pokud jste čekaly happy end, tak se nekoná. Možná je tím dobrým koncem třeba jen to, že si zatím nepřivezly žádnou zdravotní komplikaci ani šrámy na duši. Těším se, až se za pár týdnů s Andreou sejdeme a ona mi ochotně povypráví, kde že letos byla na dovolené a v jakých jihoevropských vodách že to lovila...

 

Reklama