Když si vybavím všechny povodně, které se přímo či nepřímo týkaly mé osoby, dojdu k číslu tři. Nechci se s nikým trumfovat, ale z každé velké vody mám nějaký zážitek. První byl z povodní v roce 1997 na Moravě. Tenkrát jsem jela na kostýmové zkoušky do divadla v Opavě. Původně jsem si myslela, že to bude jen na otočku, takže jsem samozřejmě s sebou neměla nic, kromě kabelky. Přijela jsem tam vlakem, ale zpátky už to nešlo. Voda přišla tak rychle, že mi doslova odřízla cestu na nádraží. Přestaly jezdit vlaky i autobusy, a tak mi nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit a ustlat si pod střihačským stolem v krejčovně. Voda uvěznila i některé švadleny, které se nemohly dostat domů. Takhle jsme tam musely vydržet asi čtyři dny, než voda opadla. Ale nikdy nezapomenu na solidarotu, kterou s námi ti méně poškození měli. Nosili nám jídlo, pití a snažili se nám všemožně ulehčit situaci.

Druhá povodeň se netýkala přímo mě, ale mé rodiny. V roce 2000 se rozvodnilo Labe a zatopilo Jaroměř, kde bydlí moje maminka a sestra s rodinou. Voda sice nešla tak vysoko, ale i půl metru stačí k tomu, abyste se nedostali z domu. Nešel proud ani plyn a byla zima, protože tahle povodeň přišla v březnu. Naštěstí to kromě sklepů nezaplavilo žádný byt, ale pamatuji si, jak voda zničila divadelní depozitář, kostýmy a nábytek a jak si lidé brali věci domů, aby je vyčistili a vrátili zpět. To bylo moc pěkné gesto a je škoda, že se k sobě lidé chovají hezky, jen když jde do tuhého.

O třetí povodni v roce 2002 píšu ve svém hlavním článku k dnešnímu tématu „Voda mi změnila život“.

Máte také nějaké zkušenosti s vodou? Dobré, nebo spíš špatné? Nemusí se týkat jen povodní, i když je to dnes téma číslo jedna. Napište nám nějaký příběh, zážitek, či zkušenost s vodou. Máte nějaké fotografie k dnešnímu tématu?

Pošlete nám je na adresu redakce@zena-in.cz

 

Reklama