Hezký den všem tady,
i já bohužel patřím mezi ty, kteří byli okradeni. Naštěstí jen jednou a doufám, že naposled.
Bylo to v tramvaji, chtěla jsem si zkrátit cestu o pár metrů. Stačila jedna zastávka a přišla jsem o peněženku, kde jsem měla 1200 Kč.
Ta bezmoc, když jsem vystoupila a můj pohled na otevřenou kabelku. Zůstala jsem stát na chodníku a nevěděla, jestli zpátky nastoupit a řvát. Tramvaj zazvonila, dveře se zavřely a odjela. Já tam ještě chvíli stála s otevřenou pusou. Doklady naštěstí v peněžence nenosím, karty jsem ještě neměla, takže jsem přišla „jen o peníze". Pro mě je to ponaučení a vždy, když nastoupím do MHD, kabelka (kromě dětí) je to, co si bedlivě hlídám.
edith1975
Další smutný příklad toho, že člověk nesmí zamhouřit oka, aby se mu něco nestalo...
Máte podobný zážitek? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
no..není mi líp na maloměstě?
ještě že tam nebyli doklady a kreditky
Hmmmmm.... mě se to stalo před dvěma měsíci. V metru. Bilance - cca 3 tis v hotovosti (na boty), fungl nová 3 měsíční tramvajenka, veškerý doklady, blokování kreditky za 2 tis.
A co může člověk dělat? Policajt při nahlášení na mě byl ještě hnusnej.... no, holt, živoj je takovej.
Dobré ponaučení pro příště.
me jeste nevykradli
Totéž se mi stalo v metru, když jsem jela druhý den do nového zaměstnání. Průšvih byl, že v peněžence, kromě "pouhých osmi set" jsem měla i klíč od nové kanceláře (naštěstí neoznačený). Takže "pěkný" začátek ...
už začínám mít strach jezdit hromadnou dopravou, hrůza
co se dá dělat?
každá ztráta je smutná, když ukradnou peníze, tak to ještě naštve
Vyhlášená je 22 tramvaj v Praze a refýž u Anděla tamtéž.Tam mají Olaši svůj ráj.Lidé už je dokonce znají podle obličejů a stejně se nic nestane.
jsou to hnusní šmejdi, ať jdou makat a neokrádají
Věrulinka: tak to už nehlásí, v Plzni tedy ne, ale možná by to nebylo na škodu, lidi by asi zpozorněli.
Někdy tě ano nenapadne, že se to může stát a pak koukáš jak puk.
Takový je život /zkur.../
Zmetci
Nevím,jak je to nyní,už jsem dlouho tranvají nejela,ale bývaly doby,že při nástupu hlásili,pozor na zloděje na této trase.
být pozorný to je někdy nad naše síly.Zvlášť když jsou s váma děti!
Je to k vzteku, pláči, křiku - ale to vše je na dvě věci. Na prd a na nic
stál za mnou takový na pohled slušňák, vysoký chlap v plášti, vypadal klidně jako právník a ten to asi byl. Ale nevím, jen si tak myslím.
14 dní potom jsem chtěla jezdit na této trase, jestli ho nepotkám . 