Rodina

Mé dcery se nenáviděly, teď bez sebe nemohou být

„Co se škádlívá, rádo se mívá. Tak přesně tohle by se o mých dětech říct nedalo. Mám dvě dcery, věkově jsou od sebe jeden rok. A nevzpomínám si, že by se za těch 20 let někdy měly rády,“ vypráví Martina, ale dodává: „To až pak, v dospělosti. Teď bez sebe nedají ani ránu. Moc to nechápu, ale jsem za to ráda. Aspoň teď.“

Přečtěte si, čím si Martina prošla v roli matky dvou dívek, neustálých rivalek.

holkz

Odmalička, jen co si vzpomínám, spolu holky bojovaly. Nesnášely se. Lenka, která je o rok starší, měla tendence mladší sestru dirigovat. Je to takový kapitán. A Markéta zase její neustálý dohled a komandování řešila po svém. Usilovala o vlastní nezávislost, a proto dělala všechno, co sestře vadilo.

Brala jsem to jako klasickou sourozeneckou rivalitu. Holky ale hned zkraje puberty začaly přiostřovat. Hlasité hádky byly na denním pořádku a rvaly se jako malí kluci. Kvůli ponožkám, kvůli úklidu, nebo prostě jen tak. Nikdy nedošlo k úrazu, ale sama se tomu divím. Jako matka přihlížející k tomu, jak se její dvě děti nenávidí, jsem opravdu trpěla. Byla jsem schopná kvůli nim probrečet celé hodiny, protože jsem vůbec nechápala, kde je chyba.

Pochopitelně se obě snažily do svých bojů zavléct i zbytek rodiny. Jedna žalovala a vymýšlela si různé špíny na druhou a naopak. Bývalo těžké zůstat nestranným rodičem. A když jsem oběma zakázala o své sestře se mnou mluvit, vyčetly mi, že o ně nemám zájem.

Když bylo holkám 14 a 15 let, bylo to nejhorší. Nepomáhalo napomínání, ať se chovají slušně, nezabíraly ani různé tresty. Nakonec jsem obě vláčela po rodinných poradnách nebo ty poradny navštěvovala sama. Dostala jsem milion rad a různých kázání, ale s holkama jsem nehnula. Nesnášely se pořád stejně.

Pak šly na střední školu. Každá jinam a každá se po studiu odstěhovala na jiný konec republiky. A najednou, jako když utne, se začaly dobrovolně scházet, smát se tomu, jak se neměly rády, přičemž ani neví, proč to všechno bylo. Nedají bez sebe ani ránu.

Chtěla bych vzkázat všem rodičům, kteří trpí podobně, jako jsem trpěla já, ať se drží a jsou trpěliví. Přeju jim, aby se dočkali stejného zlomu jako já a ta pohoda, na kterou já čekala dvacet let, taky přišla.

   
29.12.2010 - Rodina - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. [11] pani [*]

    Já měla tři sourozence,příjde tragie ,mám už jednu setru.Mím dětem říkám mějte se rádi navíte co příde.

    superkarma: 0 01.01.2011, 18:46:35
  2. avatar
    [10] Japina [*]

    OlgaMarie — #6 Tak to má Tolstoj vskutku věrného čtenáře. Sml39

    superkarma: 0 30.12.2010, 13:05:27
  3. [9] sludka [*]

    My máme sice dcru a syna a ty měli docela hezký vztah až do d../../../images/smiles/sml15.gifoby, kdy si našli partnery a mají rodinu.

    Bratranci a sestřenice se snášejí, jezdili jsme s nimi na společné dovolené, dokud stáli o to trávit prázdniny s dědou a babičkou. Dospělí bohužel tento vztah nemají

    a máme obavu, že se to už nenapraví.Sml15Sml15

    superkarma: 0 29.12.2010, 17:34:45
  4. avatar
    [8] Tulinka [*]

    My se sestrou neměly nikdy dobrý vztah a ani dnes v dospělosti se nějak nevyhledáváme(žije ve Skotsku)v kontaktu jsme hodně málo i přesto,že spolu můžeme denně klábosit přes skype.....vidíme se 1-2x do roka a oběma nám to stačí Sml80

    Vinu dávám rodičům,že nás oddělovali,nebrali na nás stejný metr Sml15

    superkarma: 0 29.12.2010, 12:26:32
  5. [7] Anime Otaku [*]

    S tím se asi nic neudělá, nejhorší je když se takhle sejdou dvě dominantní povahy, pak je to peklo dokud se jim nerozdělí domácnost. My se se ségrou sice extra nervaly, ale dobrý vztah máme až teď co jsme se odstěhovaly každá do vlastního.

    superkarma: 0 29.12.2010, 10:21:49
  6. avatar
    [6] OlgaMarie [*]

    Japina — #4 Přirovnání k románu od Tolstého pro mě trefné není! Přes 40 let čekám, zda dočtu jeho Vojnu a mír do konce.

    1. na komentář reaguje Japina — #10
    superkarma: 0 29.12.2010, 09:43:49
  7. avatar
    [5] catcat [*]

    my to s bráchou taky přežili a je to dobrýSml80Sml30

    superkarma: 0 29.12.2010, 09:17:55
  8. avatar
    [4] Japina [*]

    20 let čekání ... to se snad dá vydržet jen v románu od Tolstého.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #6
    superkarma: 0 29.12.2010, 09:14:10
  9. avatar
    [3] SNÍŽEK [*]

    konec dobrý,všechno dobré Sml67

    superkarma: 0 29.12.2010, 08:59:13
  10. [2] Anai [*]

    Já si taky myslela, že nastane u mých synů (3,5 roku rozdílu) totéž, co u dcer ze článku a u mých bratrů (4.5 roku rozdíl), jako že v dospělosti budou "jedna rodina", bohužel, není tomu tak, sice nějaké pokusy o společně trávený čas i mimo nás, rodiče (scházejí se u mě nebo u svého otce), nastal, ale bez větších úspěchů... I když už se aspoň neperou a nepomlouvají se, což mě ničilo ještě tak před 10  lety...

    superkarma: 0 29.12.2010, 08:37:42
  11. [1] Werwolfka [*]

    Se segrou jsme to měly stejné, byly jsme na stejné střední škole, a mě, jakožto mladší, stále srovnávaly se sestrou. Ona byla dobrá na češtinu, slohy, já na matiku a tělocvik. Učitelé to nehodlali pochopit. Doma jsme se rvaly často, jak koně, zamykaly se a jiné naschvály. Zlom přišel ve stejné chvíli, odešel otec, poté se odstěhovala ona. Oddělení nás vlastně dalo dohromady. A čím to je? Asi jsme vyspěly Sml80

    superkarma: 0 29.12.2010, 08:10:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme