Zdravím a přeji krásný den v předvánočním shonu všem. Mám zážitek s obrácenou pointou, dodnes když si na to vzpomenu, nerozumím drzosti lékaře, který si s ledovým klidem Angličana o úplatek řekl.

Ležela jsem v jedné nejmenované pražské nemocnici, ale vlastně proč nejmenované? Dnes je to vše promlčené a jméno lékaře si nepamatuji, byla to Všeobecná nemocnice na Karlově náměstí. Byla jsem po operaci zubů, raději nevzpomínat, ou, ou. Nejsem proti tomu, ráda dám lahvinku, či bonboniéru, kávu, či kytku, nepovažuji to za úplatek, ale poděkování, za jejich pomoc a dobré lékařské ošetření, ovšem dobré, což také nebývá časté. Měla jsem v plánu, že můj ošetřující lékař, který mě i operoval, dostane lahev francouzského koňaku, který v této době byl, mimo ruské vodky, dobré pití. Ale jaké bylo moje překvapení, když po vizitě mě lékař potkal na chodbě a povídá: Lahvinku mi nechte zítra u sestry, já tu nebudu. Věta zněla rozkazem a já jsem jenom zalapala po dechu a koktala jsem ze sebe větu, jako bych neuměla mluvit. "A- ano, p- pane d -doktore."

Druhý den dopoledne odcházím a jdu na sesternu s lahvinkou koňaku a říkám sestře, toto je pro pana doktora, musím napsat x. Jistě povídá sestra a lahev uklidí pod stůl. Odcházím s dobrým pocitem, sice na druhou stranu trochu i nepříjemným, ale co, stejně jsem to měla v plánu. Za dva dny jdu na kontrolu, ano k mému doktoru x, no o překvapení nebyla nouze. Ošetřil mě a říká: "Vy jste zapomněla, že?" " Prosím, nerozumím," odpovídám, ale najednou mi to došlo. "Jo, myslíte lahvinku, ale ano nechala jsem vám jí u sestry, jak jste si výslovně přál." "No vidíte, sestra to zapřela, že jste nic nepřinesla. Ovšem, pane doktore, to není můj problém, budete si asi muset popovídat se sestrou." Ten pocit, který jsem měla nebudu ani popisovat, připadala jsem si jako lhářka. Mimo jiné, operaci zřejmě neprovedl jak by měl, protože za měsíc jsem musela na reoperaci, ale operoval mě jiný lékař, díky, díky si říkám dodnes.

Při další kontrole, mi lékař poděkoval, že prý si sestra vzpomněla. Chtěla bych být mouchou, abych viděla, jakým způsobem z ní lahev dostal. Odnesla jsem si mimo bolestí celé pusy poznání, jak někteří lékaři se dokáží zprotivit. Jediné poučení jsem měla: vždy lékaři předat poděkování osobně. No mazanost, taky cnost. Zdraví Věrulinka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Už jsem si kolikrát všimla, jak bývají na sesternách či v ordinacích vyskládané bonboniery nebo sklenice s kafem. To má výmluvně řešené naše obvodní doktorka. Jsem přesvědčená, že proto, aby příště donesli i ti, co přišli s prázdnou. Simona

Jak vy řešíte takové situace? Už si vám taky někdo řekl o úplatek? A bála jste se nedat? Na vaše zážitky netrpělivě čekám na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama