Končí maturitní zkoušky. Někdo oslavuje, jiný se trápí, že to nedal hned napoprvé. Ale svět se nezboří, jen prázdniny budou o něco méně příjemné. K vodě se bude chodit s učebnicí pod paží.

 

maturita

Maturitní propadlík Sabinka

Studentka Sabina je jednou z těch, která květnu maturitní zkoušku neudělala. Trápí ji to, nebo je v pohodě? Jak mi řekla, nebyla jediná. V jejich ročníku jich neudělalo maturitu rovnou pět. Tři z cizího jazyku a dva z volitelného předmětu, informační technologie. Sabina nedala právě informační technologii. Když jim předseda maturitní komise oznamoval výsledky, připadala si prý jako „blbec“, protože věděla, že stačilo jen trochu zabrat a maturitu by měla v kapse.

Jenže se prostě neučila. Na konci třeťáku začala chodit s klukem a i on byl svým způsobem rušivým elementem jejího studia. Místo učení byla s ním, párkrát i za školou. Vždy si řekla, doženu to zítra, pozítří, popozítří. Ale to se šlo do kina, jelo se za známými, na chatu, a najednou tu byl svaťák, ve kterém všechno dohnat nešlo.

Když oznamovala rodičům, že neodmaturovala, máma se zděsila a táta suše prohlásil: „Dobře ti tak, máš po prázdninách. A zapomeň, že někam pojedeš s tím svým. Sám dohlédnu na to, že budeš od rána do večera biflovat.“

Nakonec usmlouvala desetidenní dovolenou s tím, že zbytek prázdnin se nehne od učebnic. Věří, že maturitu v září udělá, nejen proto, že nechce znovu zažít ten blbý pocit, ale prý také bývají profesoři v září více benevolentní. Tak uvidíme.

A jak se dívá na „maturitní odpadlíky“ psycholožka Alena Weberová?

Paní doktorko, v čem vidíte nejčastější příčinu toho, že děti nesloží maturitní zkoušky?
Příčiny bývají většinou dvě. Buďto ten člověk na to česky řečeno kašle. To znamená, že není dostatečně připravený, ale má jenom takové ty velké svaly. Druhou příčinou pak může být také to, že má obrovský strach a trému z něčeho, co neumí ani popsat, ale není prostě schopen přes to projít.

Zažila jste ve své praxi nějaký takový případ?
Zažila. Měla jsem jednoho hocha, kterého kantor jakoby až šikanoval. Chtěl po něm věci, které ten student nebyl schopen zvládnout. A tak sice ukončil ročník, ale k maturitě nedošel. On to prostě už předem vzdal, kvůli tomu kantorovi. Tam byl od počátku očividně nastaven špatný vztah mezi kantorem a žákem. I to může být vlastně jednou z dalších příčin další neodmaturování.

Takže kluk byl bez maturity.
On si ji nakonec dodělal. Ale až o pár let později a jinde. No a dnes je dokonce zástupcem ředitele jednoho obchodního řetězce. Takže všechno se dá.

Co byste maturitním odpadlíkům poradila, jak to oznámit doma rodičům?
To není jednoduché. Je to hodně o rodině, o vztazích s rodiči. Nejefektivnější je se hned přiznat, ať je reakce jakákoliv. Případně ještě předtím zavolat na krizové linky, kdyby to opravdu ještě předtím, než to oznámí doma, potřebovali s někým probrat. I tak se dá postupovat.
Rodiče budou po této zprávě samozřejmě v šoku, takže ten mladý člověk by na to měl být připraven na tu špatnou reakci ze strany rodičů. Někteří to totiž vnímají jako vlastní zklamání. Takže doporučuji říct rodičům, že jsem se snažil a že to v září určitě udělám. Prostě je uklidnit.

A jak by se naopak měli zachovat rodiče?
Ideální podoba je, aby si sedli ke kafi, k čaji nebo k něčemu dobrému a nejdříve to vydýchali. Aby nepřipouštěli do konverzace vztek a emoce, ale v klidu to s tím „velkým dítětem“ všechno probrali. Co se dělo, co se nedělo, co mu nejde, kde potřebuje pomoct. Protože ten mladý člověk ještě potřebuje pomoct. I když už se hraje na velkého světáka.

Děkuji za odpovědi a závěrem jen zbývá si přát, ať je těch „maturitních“ odpadlíků co nejméně.

Čtěte také:

Reklama