Reklama


Doba maturitních plesů je tady. Mých dcer se bude týkat až v příštích dvou letech, ale nemohu si nevzpomenout na ten svůj, který byl směsicí krásných i otřesných zážitků.
Takové maturitní dva v jednom. Tím krásným zážitkem byly moje šaty. Tím otřesným role moderátorky, která mi byla přidělena. Ale pozor ne proto, že bych, bůhví jak vynikala krásou rétoriky, ale za trest.
Měla jsem prostě pusu proříznutou, jak holky v tom věku mívají a třídní usoudil, že budu tou pravou průvodkyní večerem. Nedal si za nic na světě vysvětlit, že jsem v jádru děvče plaché a pro vystupování na veřejnosti naprosto nepoužitelné.



Do sálu jsem vešla jako královna ve vyzývavě červených šatech. Všichni včetně mého přítele (tenkrát se tomu ale tak neříkalo) na mě mohli oči nechat a já se dmula pýchou. A jak se říká, že pýcha předchází pád, tak se také stalo.
Sotva jsem vyšla na podium a postavila se před mikrofon, sevřelo se mi srdce trémou a okamžitě jsem zapomněla text. Zírala jsem tupě do té polotmy v sále, kde seděli mí rodiče, jeho rodiče, rodiče mých spolužáků, spolužáci a kantoři a s napětím čekali, co ze mě vypadne. Ale do toho hrobového ticha, kdy by bylo špendlík slyšet, ze mě vypadlo akorát zoufalé "ježíšimarjá" a následoval zahanbený útěk do zákulisí. Tam jsem propukla v usedavý pláč, po tvářích mi tekly černé potoky slz na ty krásné šaty a večer byl zkažen.
Samozřejmě ne tak docela, nakonec všechno dopadlo dobře, ale nebýt toho "nádherného" trapasu, nebyl by můj maturiťák (až na ty šaty pochopitelně) ničím výjimečný.



Vzpomínáte na svůj maturitní ples?
Co jste měla na sobě?
Jste pro dlouhé nebo krátké šaty?
Těšíte se na ples svého maturanta?
Bude to brzy nebo je to ještě ve hvězdách?