A máme tu poslední tři příspěvky. Vidím, že téma muž a vaření vás, dámy, zaujalo. To je dobře! Díky moc.

Příběh první:

Dobré odpoledne, vařím denně a ráda, protože mě to baví. Ale má to jednu podmínku. Musím být v kuchyni sama a opravdu nesnáším ani zapnutou televizi. Přece už nejsem nejmladší a na vaření se musím soustředit. Když jsem se seznámila s mým manželem, tak si mě v první řadě otestoval, jestli umím vařit. Sám totiž zvládne jen čaj a kávu.

Takže, když jsem odjela na tři týdny do lázní, předpokládala jsem, že je stráví v restauracích. Ale překvapil mě. Celé tři týdny si vařil specialitu, kterou nazval „matlačka“. Dal si uvařit oloupané brambory a potom do nich nasypal to, co zrovna dům dal. Kostičky salámu, zeleninu ze sklenice, zbytek upečeného vepřového, přidal máslo, posypal petrželí nebo natí z cibule a matlačka byla na světě. Prý mu to moc chutnalo a navíc neměl skoro žádné špinavé nádobí.

Ale teď je rád, že už do lázní nemusím a vařit se nenaučil vůbec nic. Prý kdyby bylo nejhůř, matlačka to jistí.

Zdraví Datura

PS: fotku neposílám, chuť byste na to asi neměly.

Příběh druhý

To není dobrý, co s tím?

Vaření mě nikdy nebavilo, je to pro mne nutnost, kterou se snažím mít rychle za sebou. Občas přichází poryvy, kdy chci rodinu překvapit něčím novým, dobrým, zdravým. Najdu si nějaký recept, vyzkouším a většinou to má úspěch. Ale i tak nerada vařím podle receptů z časopisů či na netu, neumím si totiž představit výslednou chuť. Když už recept, tak nějaký ověřený od kamarádky či rodiny.

Zato můj muž má k vaření kladnější vztah. Nebojí se zkoušet recepty či vymýšlet si své vlastní. Na něm se opravdu potvrzuje to, že muž je lepší kuchař. Někdy se dokonce stane, že vařím (nejčastěji podle nového receptu) a nějak to není ono. Je-li víkend, volám svého muže s tím, že to není dobrý a jestli by to nemohl nějak dochutit. Výsledek bývá fantastický! :)

Kdyby to bylo reálné, přenechala bych vaření svému muži. Takto vaří ten, který se k tomu dostane, vaříme tak nějak na střídačku.

Některé kamarádky si zakládají na tom, že pro manžela mají vždy navařeno, že si ho opečovávají. Vaření není moje parketa. Když chci svého muže potěšit, tak ne opulentním obědem či teplou večeří, ale nějakým skvělým moučníkem. Ne vaření, ale pečení, to je moje! Po mých desertech a moučnících se každý může utlouct. Co mi nebylo dáno na vaření, dostala jsem na pečení. Trošku nepraktické, neboť vařit se musí každý den a k pečení se dostanu jen jednou týdně. Ale hlavní je, že mojí rodince chutná. :)

eli.emanuela

Příběh třetí:

Dobrý den

můj manžel doma občas vaří a vaří, musím říct, že dost dobře. Sice ne moc často, ale umí uvařit asi všechno. Když jsme se brali před skoro 22 lety, neuměl nikdo z nás uvařit téměř nic. Jednou jsem dokonce dělala řízky z hovězího masa. Jediné co jsem o řízcích věděla bylo že se musí naklepat. A maso pro mě bylo prostě maso. Dnes už to dávám jako historku k zasmání.

Takže jsme postupně začínali v kuchyni vařit spolu. Například takový guláš uvaří lepší než já.

Dokonce občas upeče i nějaký moučník. Jen to moc nesmím nikde vykládat. Bere to jako že je chlap a k chlapům vaření v kuchyni nepatří. Také mi téměř pokaždé pomáhá utírat nádobí, ale to zas zatahuje žaluzie aby ho náhodou někdo neviděl.

Prý by se mu chlapi v hospodě smáli.

Zdraví ata2

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dne: Umí váš partner vařit?

  • Umí váš mužský vařit?
  • Kdo vaří častěji, vy, nebo partner?
  • Dokáže vás muž překvapit jídlem?
  • Co vám od něj nejvíc chutná?
  • Máte nějakou zajímavou historku z kuchyně nebo zajímavý recept?

Prosím, příspěvky už neposílejte. Zanedlouho jedna z vás získá za svůj příspěvek balíček lahodných čokolád Figaro s různými příchutěmi!

vareni

Reklama