Reklama

Před necelými dvěma měsíci jsme vám na stránkách Žena-in poskytli rozhovor s nastávající maminku Inkou, která se rozhodla ještě ve čtyřiceti letech pro miminko. V pořadí o třetí dítě. Co se za tu dobu událo u Inky nového?

Kromě toho, že už jí hodně povyrostlo bříško, začal v ní také hlodat červíček pochybnosti, zda rodit přirozenou cestou, nebo císařským řezem. Zajímalo by ji, jaký na to mají názor naše čtenářky.

Ahoj Inko, ráda tě vidím.
Ahoj. Já tebe taky. Strašně rychle to uteklo od doby, co jsme se viděly naposledy.

To ano, je to viditelné i na tvém bříšku. Ve kterém jsi vlastně měsíci?
Končím šestý a pomalu se kulím do sedmého. (smích)

sedmy

My jsme se dnes sešly hlavně proto, že jsi mi volala ohledně tvých pochybností, zda rodit přirozenou cestou, nebo císařským řezem. Proč ty pochybnosti?
No víš, už když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak první, co mi prolétlo hlavou, bylo: „Panebože, zase porod.“ Protože ten předchozí mám ještě velice čerstvě v paměti.

Byl nějak těžký?
Přímo těžký, to snad ani ne, až tak bych to nenazvala, ale oproti prvnímu porodu jsem se cítila hodně vyčerpaná a unavená. Prostě cítila jsem, že už nemám tolik síly jako před dvaceti lety, kdy jsem zatlačila a holka byla venku. Před těmi čtyřmi roky s Jiříčkem jsem měla co dělat, a tak si říkám, zvládnu to i teď? Prostě mám strach, že normální porod nezvládnu. Ona už i paní doktorka mi hned v počátku naznačila, že vzhledem k tomu, že už mi bude čtyřicet, tak v tomto věku se zvažují císařské řezy. Jenže já jsem to hned zpočátku zavrhla. Žádný císařský řez, zvládla jsem dva porody, zvládnu i ten třetí. Ale teď ti najednou nevím. Prostě čím víc se blíží termín porodu, tím větší mám pochybnosti.

pochybnosti

A paní doktorka nechává rozhodnutí čistě na tobě?
Samozřejmě kdyby nastaly nějaké komplikace, tak se mě ani neptá, ale jinak de facto ano. Víš, kdyby mi na konci toho devátého měsíce řekli: „Máte tam malého drobečka, to půjde raz dva,“ tak samozřejmě půjdu rodit asi normálně, ale kdyby bylo miminko nějak moc velké, nevím.

On ani ten císařský řez není žádná procházka růžovou zahradou. Tedy myslím hlavně pooperační stav.
Ale to já si moc dobře uvědomuji. Mluvila jsem o tom s kamarádkami, které rodily císařským řezem, a taky s jednou anestezioložkou, která je přítomna těmto porodům. Ta mi všechno vysvětlila, řekla mi, jak to probíhá, a já se tak začínám přiklánět k tomu, že bych možná radši na toho císaře. Na druhou stranu mi to přijde takové umělé, asi je to i tím, že dnes z pohodlnosti rodí císařem i ty ženy, které nemusí. To je jako bych si řekla: přijdu, objednám se k plastickému chirurgovi na nějaký termín, dojdu tam, prostě si tam nakročím, dítě se narodí a jdu domů.

To máš pravdu, že spousta žen rodí císařským řezem, i když nemusí. Ale jim není všem čtyřicet.
Tak mi poraď, jak by ses zachovala ty? Já vím, že spousta maminek měla daleko horší porody, že trpěly daleko víc než já. Na miminko se strašně těším, ale přirozeného porodu se prostě bojím. Takový strach jsem v předchozích dvou těhotenstvích nezažívala.

Uvidíš, jak bude chlapeček velký. Zůstane ti jen jizva.
Čert vem jizvu. U obou předchozích porodů jsem byla hodně nastřihlá, takže jsem měla dole také velkou jizvu. A mít ten spodek zase potřetí nařízlý a zašitý, ono taky není o co stát. To není nic příjemného. Navíc jsem byla nastřihlá skoro na 12 stehů, a zatímco ostatní maminky už v pohodě seděly, tak já jsem byla furt jak lazar. Čtrnáct dnů jsem nemohla ani chodit, ani sedět, doma jsem seděla na plavacím kruhu na židli. Tak jestli budu mít potřetí jizvu na tom samém místě anebo v podbřišku, tak to už vyjde fakt nastejno. I když vím, že ty poporodní komplikace u císařského řezu jsou třeba daleko horší, ale nějak prostě, když si řeknu, že půjdu na císaře, tak je mi lehčeji.

Ať se rozhodneš jakkoliv, určitě to dobře dopadne. Hlavně se nestresuj, ať pak chlapeček nezlobí.
Ale to já se nestresuji. Jen by mě třeba fakt zajímalo, jak se na to dívají i vaše čtenářky, třeba jsou mezi nimi také starší rodičky. Co žena, to jiný názor. Jen bych chtěla moc poprosit, jestli mají nějaké hrůzné zážitky z císaře, tak to ať radši ani nepíší. (smích) Já si plně uvědomuju, že císař není jednoduchý.
A ještě, když už mám tu příležitost, moc ráda bych touto cestou poděkovala všem za krásné ohlasy, které mi psaly v minulých komentářích. To jsem vážně nečekala. Všechny jsem je miminku „přečetla“. Opravdu moc děkujeme. :)

Ještě ti musím říct, že vypadáš nádherně. Snad lépe než před těhotenstvím. Kdybys rodila častěji a častěji, tak jsi asi pořád krásnější a krásnější. :)
Jéé, děkuji. Já totiž zastávám názor, že i v těhotenství se má žena udržovat a být krásná a přitažlivá. Když vidím některé maminky, neříkám že všechny, ale je jich dost, jak o sebe přestanou v těhotenství dbát, je mi z toho smutno. Vždyť naopak, v těhotenství by měla být žena pro svého muže nejkrásnější. Můj manžel mi dokonce řekl, že se mu teď líbím víc, že jsem taková plnější (smích). Já jsem byla předtím moc hubená, takže vzhledem ke svojí výšce mám teprve teď tu správnou váhu, kterou bych měla mít normálně. Tak asi proto mně to tak svědčí. (smích)

sjirkou

To si ale jedna z mála, která má to štěstí, že nepřibere rovnou 20 kilo.
To mám, to je pravda. Zatím jsem přibrala šest kilo. Snažím se jíst rozumně, ani teď se nijak nepřecpávám.

Miminko se narodí po prázdninách. Asi hloupá otázka, ale jak strávíš letošní dovolenou?
To není hloupá otázka. Cítím se skvěle, takže příští týden jedeme ještě na týden k moři. Opravdu se moc těším. I vzhledem k tomu, že Jiříček neustále trpí záněty průdušek, a také manžel je vyčerpaný z práce, tak to potřebujeme všichni. A není to tak daleko. Nějakých 700 km, to se zvládnout dá. Na zadním sedadle, nohy nahoře, to půjde. (smích) Ale samozřejmě se ještě těsně před odjezdem zajdu poradit za paní doktorkou a půjdu na vyšetření. Doufám, že mi potvrdí, že je všechno v pořádku, a budu moci jet, protože se fakt těším.

sjirickem

Inko, přeji ti krásnou dovolenou, a ať už se rozhodneš jakkoliv, tak hodně štěstí, a ať to oba zvládnete. No a my už se uvidíme vlastně až v porodnici. Budeš mít čas na další rozhovor?
Ráda. To už vám budu moci ukázat chlapečka, který se opravdu pěkně hlásí a každou chvíli mi dává najevo: „Halóó, maminko, já jsem tady.“ Strašně se na něho těším a jsem šťastná, že jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla. Teď ještě vyřešit, jakým způsobem porodit, věčně ho tam mít nemůžu. (smích)

Související článek: