Alena Doležalová je nyní matkou v domácnosti „na plný úvazek“. Na prodloužené mateřské dovolené se stará o svého syna Bertíka. Proč? To vám sama prozradí v rozhovoru, který je součástí našeho seriálu O nej povolání... a který jsme si pro vás připravili.

Váš synek, o kterého se teď doma staráte a je to vaší hlavní náplní práce, má diagnózu „autismus“. Mohla byste nám tuto nemoc více přiblížit?
Autismus – to je druh mentálního postižení, pervazivní porucha postihující zejména oblast komunikace a sociálních vztahů. Čili já jako matka jsem pro svého syna v jeho žebříčku hodnot asi stejně důležitá jako jeho oblíbená hračka. Ve svých pěti letech používá jen nepatrný zlomek slov a užívá věty maximálně o dvou slovech. Jsou to děti, které na jakoukoli změnu ve svém zaběhlém světě (stačí i změna mého účesu) reagují záchvatem zuřivosti a útoky proti okolí a bohužel i sobě samým.

Kdy jste autismus u svého synka poprvé zpozorovala?
Poprvé jsem si všimla jeho zvláštního chování asi tak v 10 měsících. Ignoroval ostatní lidi ve svém okolí a chvílemi nám připadalo, že neslyší. Časem se potvrdil selektivní mutismus, což znamená zhruba to, že pokud poblíž nebyli rodiče, syn nevnímal nic. Postupem času jsme vyloučili vadu sluchu i komplikace spojené s těžkým porodem. Dlouho jsme dojížděli na dětskou kliniku, ale bez efektu. Po shlédnutí pořadu s tématem „Dětský autismus" jsem měla celkem jasno. Byl až příliš podobný těm dětem v televizi.

Co všechno jste musela změnit ve svém životě, abyste se mohla takto naplno starat o svého syna?
Změn bylo plno a ne všechny proběhly hladce. Nejtěžší chvíle byly, když přestalo být pochopení a ochota vyjít vstříc ze strany zaměstnavatele. Není nic bolestnějšího, než když proti vám použijí nemoc dítěte jako argument. Dala jsem výpověď, ale nelituji. Mám na syna mnohem více času, který nemusím dělit mezi něj a práci.

Než jste zůstala doma na mateřské dovolené, pracovala jste v mateřské školce. Bude možné se k této práci jednou vrátit? A chtěla byste?
Milovala jsem práci s dětmi, ale poté, co mi zaměstnavatel řekl, že není nakloněn mému návratu do školky, jelikož by veřejnost nesla nelibě, že jsem s postiženým synem na jednom pracovišti, nevidím svůj návrat reálně a popravdě, s tímto člověkem už bych ani pracovat nemohla.

To chápu. Jste teď pouze na prodloužené mateřské dovolené. Co nastane, až vám mateřská skočí? Za jak dlouho to bude?
Mateřská dovolená mi končí za dva roky. Doufám, že se mi podaří zahájit studium se zaměřením na speciální pedagogiku a že bych časem mohla zúročit své zkušenosti, a pomoci tak jiným rodinám s podobným problémem.

Je jasné, že tohle musí být vyčerpávající. Máte někoho, kdo je vám i vašemu synkovi oporou a kdo vám se vším pomáhá?
Mou oporou a člověkem do nepohody je můj manžel. Mám štěstí, že mě životem provází člověk s velkým srdcem, láskyplnou náručí a nervy ze železa. Byl tu a je vždy, když je mi ouvej, a dokáže být nejen skvělým manželem, ale stejně tak fantastickým otcem.
Další obrovská pomoc a vzpruha je naše starší dcera Sára. Je jí sedm let a letos zdárně zvládla první třídu, a to se samými jedničkami. Ty jedničky jsou o to vzácnější, že je dokázala získat i s takovou zátěží, jakou bezesporu Bertík je.

I přes svoji nemoc je Bertík dítě jako každé jiné. Má rád nějaké hry nebo knížky, které mu předčítáte?
Rád se mazlí, a tím se své diagnóze vymyká. Nebrání se fyzickému kontaktu, ba naopak jej vyhledává. Odmalička miluje Lego a počítač. Co se týká počítače, směle odrovná i starší děti a i Sára ho využívá na obtížné pasáže v PC hrách, kde už ona sama nestačí. Má rád všechny čtené texty před spaním, občas si myslím, že by mu vyhovoval i televizní program. Náplň ho nezajímá. Nenávidí americké pohádky. Jsou pro něj hlučné, zlé a chaotické. Suverénně u něj vede Krteček, Pat a Mat nebo Pejsek s kočičkou.

Bude moci váš syn chodit do školy a hrát si s ostatními dětmi?
Po domluvě se základní školou, která byla ochotna se během následujících dvou let připravit na začlenění takto postiženého dítka, to vypadá, že pokud vše půjde hladce, mohl by absolvovat běžnou školní docházku s pomocí pedagogického asistenta. Ale to ukáže čas.

A na závěr otázka. Co byste vzkázala čtenářkách našeho magazínu, které jsou ve stejné situaci jako vy a nevědí si rady, nebo si připadají samy?
Vám, kterým osud nadělil stejnou měrou tu obrovskou zátěž, přeju, aby se vám nikdy nepodlomila kolena, aby vždy byl na blízku někdo, kdo pomůže a podrží a abyste se dokázali radovat z každého, byť maličkého pokroku vašich dětí. Hoďte za hlavu ty mnohdy velmi nepříjemné a bolestné reakce okolí. Nestojí za to si je vůbec připouštět. Obklopte se lidmi, kteří znají vás, vaše dítě a nebojte se vyhledat pomoc, když jste v koncích!

Tímto krásným přáním uzavřeme rozhovor s pravou matkou v domácnosti, která tuto svoji činnost považuje za tu nejkrásnější. Děkujeme za rozhovor.



Aleně Doležalové je 33 let. Vystudovala pedagogickou školu a je 13 let šťastně vdaná. Má o pět let starší sestru, která je takovou její vrbou, což je oboustranné. Má ráda legraci a nápadité věci. Ráda plete, a tak oplétá od hlavy k patě celou rodinu a občas i přilehlé příbuzenstvo. Maluje, peče a vymýšlí všemožné aktivity pro děti i manžela. V poslední době koketuje i se psaním příběhů a s manželem začali psát pohádky, které chtějí věnovat jejich dceři Sáře.
Nejmilovanější části roku jsou pro ni advent a Vánoce. Už od září začíná vybírat cukroví, které s dcerou napečou. Nemá ráda lidskou závist a hloupost. Cení si upřímnosti, i když někdy bolí.
Reklama