Když vám lže do očí cizí člověk, ještě to snesete, když vám však lže vlastní matka, to už je horší. Pětatřicetiletá Alena řeší tuto situaci dnes a denně. Její matka neustále lže, sama už neví, co je pravda a co je lež.

Aleninu matku by bylo možné nazvat notorickou lhářkou. Kvůli tomu od ní odešel i její muž, přestal se s ní bavit také vlastní syn. Jen dcera Alena se snaží matku pochopit. Ovšem není to jednoduché a někdy je to opravdu k nevydržení.

lair

Vždycky jsem mámu omlouvala. Dokonce jsem byla jeden čas na tátu naštvaná, že od ní odešel. Dnes už ho chápu. Moje matka je notorická lhářka. Neustále lže a vymýšlí si. Sama neví, co je pravda a co je lež, a dokáže vám zapřít pravdu do očí. Doufám, že tuto povahu po ní nikdy nezdědím.

Zrovna minulý týden měl Zbyněček, náš pětiletý syn, narozeniny. Matka bydlí kousek od nás, asi pět ulic. Na oslavu byla pozvána už dlouho dopředu. Bylo už před obědem a ona pořád nešla, tak jsem jí volala, kde je, jestli pro ni máme přijet, ale ona prý ne, že se jí jen zastavily hodiny a už je na cestě. Nakonec přišla až ve dvě, synovi nepřinesla ani čokoládu, vymyslela si historku, že jí po cestě někdo ukradl peněženku. Když to chtěl manžel nahlásit na policii, tak ji najednou našla.

Nebo předevčírem mi volala, jestli bych ji nepomohla přijít umýt okna, že si zlomila ruku. Když jsem za ní celá vystrašená přijela, bafala se sousedkou na balkoně a vůbec nic jí nebylo.
Vrcholem ještě bylo, když se mě ona sousedka zeptala, proč jsem prý maminku nepozvala ani na narozeniny vlastního vnuka. Samozřejmě si jí postěžovala ve své vlastní verzi.

Další příhoda se stala už dřív, když jsme šly spolu kupovat závěsy do jejího obývacího pokoje. Matka si vybrala takové šílené, brčálově zelené. Vybrala jsem jí jiné, které se hodí k barvě jejích stěn, a odskočila jsem se ještě podívat na nějaké záclony k nám do bytu.
Matka samozřejmě zase zapomněla peněženku, tak jsem to zaplatila za ni. Sami moc peněz nemáme, ale slíbila, že mi to hned doma vrátí, nebo alespoň polovinu. Pak se na to nějak zapomnělo, ale ona mi dodnes tvrdí, že už mi peníze vrátila. Tady už ale nejde ani tak o ty peníze jako o princip. A k tomu všemu ještě roznáší, že jsem jí napoprvé vybrala hnusné závěsy, a ona sama že si vybrala ty, které jí teď všichni chválí.

Matka dřív pracovala jako prodavačka v potravinách, ale s nikým se nesnesla. Vím, že lhala i kolegyním i vedoucímu provozovny. Nakonec ji vyhodili. Dnes je nezaměstnaná, ale všude rozhlašuje, že ji vedoucí obtěžoval a ona musela odejít. V té době už byli s tátou od sebe, tak jsme jí to věřili, dnes vím, že to není pravda.

Těch věcí je daleko víc, ani se mi o nich nechce mluvit. Je to moje máma, ale mrzí mě, že u všeho, co řekne, nevíme, jestli má pravdu, nebo si vymýšlí. Ona to snad ani sama neví.

Když jsem jí nedávno řekla, že by se měla léčit u psychiatra, tak se smrtelně urazila, ale hned za hodinu volala, že už to má domluvené, že teď zrovna si s jedním psychiatrem sjednala první konzultaci. Samozřejmě nesjednala.  

Asi ji naložím do auta a odvezu ji. Nebo se s ní, jako brácha, přestanu úplně bavit. Ale přece jen… je to matka.

Jméno autorky příběhu bylo pozměneno

Přečtěte si také:

Reklama