S mým přítelem chodíme už rok a nedávno jsme začali společně bydlet. Vcelku nemáme žádné zásadnější problémy, kromě toho, že Pavel je hodně rodinně založený, což mi na jednu stranu docela imponuje, ale někdy mi to komplikuje dost život.

Skoro každých čtrnáct dní musím spolu s ním jezdit k jeho rodičům, kteří bydlí v jednom malém městečku v Podkrkonoší. Celý víkend pak navštěvujeme jeho příbuzné a přátele a přiznám se, že ačkoli mám lidi ráda, bývám z té záplavy tváří docela unavená.

Je to opravdu docela vyčerpávající po celém týdnu, který trávím v práci, se oddat ještě takovým společenským orgiím. Několikrát jsem se pokusila z toho vymluvit, ale Pavel moje námitky přešel s tím, že se na mě všichni těší a mají mne rádi. A že to přeci nemůžu udělat – nepřijet! A já se nechala vždy přemluvit…

Jenže když jsem se tedy už tak nějak vyrovnala s četnými návštěvami u nich, maminka mého přítele začala docházet na jakési kurzy meditací, což znamená, že minimálně dvakrát měsíčně jezdí do Prahy na víkend. Místo, aby využila levného ubytování přímo v místě konání kurzu, bydlí samozřejmě u nás. A s ní vždy přijede i Pavlův tatínek, který se v pátek večer rozloží v obýváku u televizoru a toto místo opustí až v neděli při odjezdu.

Zjistila jsem, že Pavlovy příbuzné vídám vlastně častěji než mou rodinu, na kterou mi nezbývá čas vlastně vůbec. Pavel ale nějak stále nechápe, co mi vadí a proč. K šílenství mě dohání taky to, že jeho matka nás neustále oslovuje zdrobnělinkami jako Liduško, Pavlíčku, dětičky moje, holčičko, pořád nás pusinkuje a neustále se stará o můj šatník, především tak, že mi kupuje naprosto ohavné, nicméně dle jejího názoru praktické kusy oděvu.

Poradí mi někdo, jak na ni?

Lída  

Reklama