Nad dnešním tématem jsem si říkala, ne já nemám co psát, ale inspirovala mě Lleennaa svým příběhem z jejího dětství, nad kterým jsem si zaplakala a vzpomněla na to svoje dětství.

Jsem jedináček, taťka byl vynikající, musím psát byl, už dávno není mezi námi. Ale mámu jsem měla strašně zlou, jak se později ukázalo, byla nemocná, ovšem moje dětství bylo strašný. Její chování ke mně, bylo nepochopitelné, jediné dítě, ale jenom jak mohla mě mlátila a doslova pro každou maličkost. Příklad: děti si hrají venku, cožpak je něco hrozného, když se ušpiní, ne není, ale já dostala výprask, jako kdybych bůhví co udělala. Kamarádky došly k názoru, když jí slyšely či viděly jak mě mlátí, že je to macecha. Nevěřily, že toto dokáže vlastní matka.

Jednou to vyvrcholilo, když mě zmlátila dřevěnou násadou na míchání prádla v kotli, starší ročníky si ji budou pamatovat, až do krve.

Utekla jsem před ní do sklepních prostor, ona za mnou a nebýt lidí v domě, asi by mě umlátila k smrti. Ráno, když táta přišel z noční, pracoval v dolech na Kladně, měli lidé sepsanou a podepsanou petici, aby s tím něco konečně udělal, že to je už k nevydržení.

Ano já byla od hlavy po paty jedna slitina modřin, podlitin, vzal mě k dětské lékařce, ta napsala žádost a táta mámu vezl na psychiatrii, kde ji okamžitě odvezli do blázince do Beřkovic. Uvádím jenom něco, vše se za ty roky mého dětství nedá ani vypsat, bylo by toho na knihu.

Proč to ale píši. Vlastní a nevlastní děti-věřte mi, jak já si přála mít macechu, mít mámu, jako mají moje kamarádky, to si neumí nikdo ani představit. No vydržela jsem a byla šťastná, když jsem se vdávala, ač jak jsem psala v jednom článku, se mi vdávat nechtělo, bylo to pro mně vysvobození.

I přesto si vždy našla možnost, jak mi ublížit, naváděla proti mně moje děti a ubližovala mi do poslední chvíle svého života, ač jsem jí z mého života dávno vyloučila.

Doslova šla až za hrob, když byla v nemocnici, nesměli mi dát vědět a já se vše dozvěděla po její smrti, když mě vyhledala notářka.

Pro mně to byla tvrdá škola života, máma mě naučila, jak se nechovat k dětem, táta mě naučil, jak být k lidem milá, příjemná, nebýt zlá, jak říkával.

,,Věrko, v mámě máš špatný příklad", ano díky bohu jsem jiná.

V dospělosti jsem tátovi vyčítala, proč se nerozvedl, že by mě dostal do péče a já bych určitě měla nějakou hodnou náhradní maminku. Byl s ní, sám nedokázal odejít, při tom jí rád neměl. Jak jsou vztahy složité.

Další poučení pro mně bylo, pokud se manželství nepodaří, odejít z něj a nenechat tím děti trápit a kazit jim dětství, což jsem také udělala a klidně jsem se raději 2x rozvedla. Zdraví Věrulinka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Věrulinko, tak to je mi líto. Chtít raději cizí mámu než vlastní je fakt smutné. Znám trochu ten pocit ze současnosti. Taky mám tímto způsobem trochu nemocnou maminku, ale až v posledních letech, v mém dětství byla moc fajn. Simona

Trápil vás rozvod rodičů a jejich nový partner? Moříte se s nevlastními dětmi nebo vás mrzí chování nového muže k těm vašim? Či jste káply na poklad? Na vaše příspěvky čekáme na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama