Z jakéhosi vysílání pro ženy mi uvízla v hlavě věta…“ když jsem porodila třetí dítě, začala jsem studovat vysokou školu“…

 

Holý nesmysl – říkala jsem si, když se mi narodila dcera, já nevěděla, co dělat dřív, a propadala depresi.

Ale pak nastalo údobí, kdy vše běželo jako  na drátkách a najednou nastalo duševní prázdno. Takový ten pocit, že sedíte doma a život běží okolo. Zákonité.

Dnes tu ženu chápu, být doma tak dlouhou dobu…

Než se na mě sesypete. To nemá nic společného s rolí matky. Člověk se přeci musí dál vyvíjet.
Myslím, že tady je příčina nespokojenosti tolika žen.

Chápu, jsme různé.Pro některou je opravdu vrchol života svatba + dítě a po ničem jiném netouží… Ale většina je jinde.

Já to řešila tak, že jsem sáhla po knížkách, které jsem měla v knihovně s tím, že jednou si je určitě přečtu. Z krásné kožené vazby na mě mrkal F. L. VĚK. Při čtení mi před očima běžely obrazy ze známého seriálu.  Potom už to šlo pěkně po řadě – Jih proti Severu – Scarlett, „jižanská kráska“ a její krédo, že ženská v krinolíně vydrží víc než člověk. A Nina Bonhardová a její „rožmberská“ trilogie. A…

A co vy, maminky na mateřské, čtete?

A mimochodem, jedna moje kamarádka, žena-in, si při prvním dítěti dodělala maturitu a teď čeká druhé a začala studovat na vysoké…

Jak to řešíte vy?

   
Reklama