knihy

Knih je tolik druhů! Nejen, co se žánrů týče. Jsou knihy velké i do kapsy, těžké i lehounké jakopírko, pestrobarevné i černobílé. A i staré a nové. Mezi nimi je veliký rozdíl. Přemýšleli jste nad tím někdy?

Knihy jsou nedílnou součástí mého života již od dětských let. Rukama mi jich už prošly stovky, ne-li tisíce. Během let se knihy měnily. Nemyslím tím jen jejich obsah (Správnou pětku už nečtu :)), ale i to, jak vypadají, jak jsou tištěny, kolik zaberou místa v knihovně...

Dříve bývaly knihy relativně vzácnější. Tisklo se na kdejaký papír - i skoro průsvitný. Ale zato bývalo využito téměř každé možné místečko. Text byl na stránce rozvržen téměř doslova od kraje ke kraji. Písmo bylo relativně normální, nijak zvlášť veliké. Knížky tudíž bývaly tenčí, lehčí a člověk si je mohl vzít s sebou na cestu, aniž by měl pocit, že vláčí v batohu cihlu.

Dnešní knihy jsou oproti tomu jako z jiného světa. Hlavně ty „moderní“, „bestsellery“. Písmo bývá větší, než je nezbytně nutné. Text je umístěn spíše doprostřed stránky, ne až ke krajům. Někdy, aby to nevypadalo příliš okatě, že je textu na stránce málo, šikovný grafik mezeru vyplní ozdobnými ornamenty (například Zlatá kniha pohádek od nakladatelství XYZ). Knihy mívají tlusté desky s ilustracemi, které hned zaujmou. Jsou často velké, tlusté a těžké.

Proč to tak asi je? Kniha se musí co nejlépe prodávat. Mnohem lépe přece zní věty typu: „400 stran napínavého, dechberoucího dobrodružství v zemi fantazie!“ či „350 stránek, od kterých se nebudete moci odtrhnout!“ než titulky, které by uváděly jen poloviční počet stran. Zákazník získává pocit, že si za své peníze kupuje „něco“, že má opravdu mnoho co číst. Velký počet stran je však jen více či méně umně zvládnutým trikem na potenciálního zákazníka. Často jsou na několik stran na začátku knihy rozepsány údaje, které by se vešly na jednu či dvě stránky. Například na jedné stránce je věnování, na další poděkování, na další prohlášení (kniha není autobiografická, postavy jsou smyšlené...), někdy jsou i dvě tři stránky věnovány témuž (titul knihy a její autor), jen je to jednou doplněno kresbou, podruhé logem nakladatelství. A na konci knihy se situace opakuje - vložené „zbytečné“ stránky, často s reklamami na další knihy, které nakladatelství vydalo.

Reklamy jsou také novým fenoménem, který se v knihách objevuje. Vlastně i dříve byly v knihách upoutávky na další tituly, ale forma byla úplně jiná. Jen na jedné stránce býval výčet desítek knih, vždy název + autor. Nebo na záložce knihy byla stručná upoutávka na cca pět dalších knih. Dnes je takovýto výčet záležitostí několika stran. Nebývá výjimkou fotka titulu, delší anotace, počet stran... a možnost objednání knihy. V lepším případě jsou takto „využity“ jen dvě tři stránky. V tom druhém případě se můžeme setkat klidně i s 10 až 15 stránkami.
Objevují se ale i „klasické“ reklamy - vložené stránky s nabídkou dětského oblečení z bio bavlny, nabídka „úžasného“ povinného ručení... Stejně jako v časopisech, ale zatím naštěstí v mnohem menší míře.

Nové knihy mi prostě nepřirostly k srdci. Mnohem raději doplňuji domácí knihovničku knihami z antikvariátu či knihami vyřazenými z nejrůznějších knihoven. To má navíc ještě jednu výhodu - vyřazené knihy jsou prodávány za symbolickou částku, většinou 5 či 10 Kč. Co na tom, že je v knize razítko, její obsah to nijak nesnižuje. A díky menším rozměrům starších knih se mi jich do knihovničky vejde opravdu hodně.

A co vy, kterým knihám dáváte přednost?

Reklama