Vztahy

Máte právo sami posuzovat své chování a city

Lída se narodila na malé vesnici.
Od malička dělala svým rodičům radost, plnila jejich představy o šikovné a chytré dceři. Velice dobře se učila, a tak lehce vystudovala střední školu. Její maminka vždy toužila být lékařkou, a tak měla ohromnou radost, když se díky jejímu nemalému vlivu Lída dostala na medicínu.

Lída byla velmi mladé děvče, když se odstěhovala do studentských kolejí okresního města. Vždy studovat chtěla, i ona cítila, že jejím cílem je vystudovat vysokou školu. Již v průběhu prvního semestru poznala Václava, do kterého se zamilovala.

Poprvé si začala uvědomovat jiné stránky života a ve svých dvaceti letech se zatoužila vdát a mít děti. Václav byl šťastný, že má tak krásnou a chytrou dívku, a tak proti svatbě nic nenamítal. Začali si plánovat budoucnost a snít o tom, jak budou vypadat jejich děti.

Navíc si Lída začala uvědomovat, že jí studium medicíny nepřináší to, co od něj očekávala. Jakoby díky lásce pohlédla dál než do dalších dní a uvědomila si, jak moc ji při výběru školy ovlivnila maminka. Přerušila studium a jela vše oznámit rodině.

Tam se vše podstatné odehrálo asi následovně:

Maminka: "Lído, ty jsi se snad zbláznila, vždyť si zkazíš život, když školu nedokončíš!"
Lída: "Ne, nezkazím, vždyť můžu studovat i později."
Maminka: "Neumíš si teď představit, jak tě děti zaměstnají. Na školu si ani nevzpomeneš, nedělej to."
Lída: "Ne, já už nechci studovat medicínu. Nepřináší mi to, co jsem očekávala. Studium ukončím."
Maminka: "Tak se alespoň hned nevdávej, rozmysli si to ještě, vždyť co si lidi o nás pomyslí. Nejchytřejší holka na vsi a ona toho nechá!"
Lída: "Nepřemlouvej mě, mami, už jsem se rozhodla. Nebudu studovat dál, vdám se a chci mít děti."

Lída si udělala vše po svém, maminka se s tím musela smířit.

Teď je Lídě čtyřicet let a stále si dělá vše po svém. Po době, kterou musela strávit s dětmi na mateřské, začala studovat žurnalistiku, tedy obor, který ji vždy zajímal.

V zaměstnání se dobře uplatnila, a díky svému skvělému vztahu k této práci, je z ní v současnosti výborná novinářka. Zastává vedoucí pozici a dělá to, co ji zajímá a co má ráda.
Musela překonávat různá uskalí, která vlastně začala tím, že své matce musela opakovaně říkat "ne" na její žádosti a prosby.

Neměla to ale nijak lehké ani ve své kariéře. Žena na vedoucí pozici musí bohužel vždy snášet závistivé narážky kolegů.

Naštěstí byla Lída přirozeným způsobem inteligentní a dostávalo se jí i schopnosti autoritativního jednání. Ještě před ukončením vysoké školy stanula na vedoucím místě.
Prostředí v práci však nebylo ideální. Měla služebně staršího kolegu, který měl k ní velice nemístné poznámky. Musela být velmi pozorná, on čekal na každou její chybu. Dokonce jednou zaslechla, jak o jejím jednání říká, "no, jo, to víte, ženská...". (Těžko by někdo v takovéto situaci někdy řekl "no, jo, chlap...", že?)

Její kolegyně, nejčastěji ty podřízené, si mezi sebou často šuškaly, kterak se Lída málo stará o děti a manžela. Neustále se projednávalo, jak její děti trpí tím, že je obstarává jen po telefonu, a starostí závistivých žen bylo také, zda má "ten její" doma vůbec uvařeno.

Jindy musela Lída odejít z práce dřív, jelikož musela s dítětem k lékaři. Opět se neslo v zákulisí, "no, tohle přeci jen není místo pro ženskou...".

Lída o všem věděla a uměla si s tím poradit. Pokud měla nějaký cíl, myšlenku nebo nápad, většinou se neohlížela na své okolí a vše prosadila. 
Prohlédla závistivost kolegyň a na sexistické poznámky kolegů si zvykla. Naštěstí se jí již jednou v životě vyplatilo, nedbat na chování a rady svého okolí, a tak ve své kariéře pokračovala až do míst nejvyšších.

Manžel si sem tam uvařil sám a dětem se Lída věnovala hlavně v průběhu víkendu. Svět se nejen nezbořil, ale byl pro ni stále pevnějším. 

Nemusíte dbát uštěpačných rad a pokynů svého okolí a dokonce ani představ vaší matky o vašem životě. Máte právo, rozhodnout se o svém jednání podle svého, vždyť jste to vy, kdo nese jeho následky. Nenechte se odradit při vaši práci narážkami, a třeba i nenápadně házenými klacky pod nohy.
Asertivita říká - jde o váš život, co se v něm stane, záleží na nás samotných a na nikom jiném. My sami musíme být soudci vlastního chování. 

Jednou z asertivních dovedností je:
Umět říci asertivní "ne".

Asertivní právo číslo 1 zní:
Máte právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sám odpovědnost.

Všechna základní asertivní práva se odvozují od tohoto základního a prvního, které dává oprávnění být rozhodčím ve vlastních životních rozhodnutích a nést za ně odpovědnost. 

Zdroje: Tomáš Novák, Yveta Kudláčková, "Asertivní žena", nakl. Grada Publishing 2000
Věra Capponi, Tomáš Novák, "Asertivně do života", nakl. Grada Publishing 1994  

Jste asertivní? Nevíte? Udělejte si test.                             

   
01.11.2004 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [23] Olina [*]

    v_erunka: přesně tak, říct co si myslím, ale nenaléhat, že to ten druhej musí udělat a když si to udělá po svým neříkat vždyť jsem to říkala. Ach ta teorie je tak snadná, jen kdybych to pokaždý dokázala.

    superkarma: 0 03.11.2004, 08:09:37
  2. avatar
    [21] Olina [*]

    Manx: to občas říká (v dobrým) mamka babičce, ať stredjovi prostě rozkáže přijeď a přivez atp., že je to jeho máma a on její syn

    Rikina 15: to je pravda. Jak se bavit asertivně s člověkem, kterej není asertivní ale nasertivní. Můžu bejt jen ta gramofonová deska: tys nechtěl poradit, tys říkal, že to zvládneš sám.

    chris: dobrý v zimně výhled do zeleně Jestli chce v zimně výhled do zeleně, ať si najde byt naproti skleníku v botanický zahradě, smrkovejm stromům nebo se odstěhuje na jih

    superkarma: 0 02.11.2004, 08:54:28
  3. avatar
    [20] Suzanne [*]

    Rikina: Jenže tenhle příběh je zajímavý právě tím, že je o téhle dámě a ta se chová právě takhle. A v tom tkví jeho síla

    superkarma: 0 01.11.2004, 20:45:08
  4. [19] Rikina [*]

    chris: ne, takhle ne. Dejme tomu, kdyby ve výše popsaném příběhu Lídy byl jiný konec. Kdyby se Lídě nepovedlo vystudovat tu žurnalistiku, protože by to s dětmi nezvládla, kdyby ji opustil manžel, protože nemá doma navařeno, a tudíž neudělala tu kariéru... a kdyby ona potom šla za matkou a vyčítala jí - proč jsi mi to nerozmluvila, a nepřesvědčila mě, že mám dostudovat, teď mám zkažený život a můžeš za to ty. Teď mi nějak pomoz, jsem přece tvá dcera. To jsem měla na mysli, řečeno ve zkratce. Ačkoliv klient nespokojený s bytem může taky být až nesnesitelně asertivní ...

    superkarma: 0 01.11.2004, 16:11:59
  5. [17] Rikina [*]

    sunny kiss: teď ještě aby to ten dotyčný stejně rychle pochopil... ostatně plno rodičů dělá právě to, že chtějí být odpovědní za své děti, i když ty už jsou dospělé a měly by nést odpovědnost vlastní, bohužel je to nikdo nenaučil.

    superkarma: 0 01.11.2004, 15:41:42
  6. [15] Rikina [*]

    Hodně bych zdůrazňovala hlavně tu druhou část "a nést za ně i za jejich důsledky sám odpovědnost." Protože plno lidí řekne asertivně NE, ale když přijde na ty důsledky, tak je neumí přijmout a unést, a začne zcela neasertivně fňukat a svádět vinu na všechny kolem - proč jste mi to neřekli, jak to dopadne, proč mě nikdo nevaroval, proč mi to někdo nerozmluvil ? Teď jsem v průšvihu a vy všichni za to můžete... Takže na to nezapomínat - nejen to právo, ale i ta odpovědnost.

    superkarma: 0 01.11.2004, 15:13:53
  7. [12] zuzanadr [*]

    Já jsem jako jedináček byla vychovaná k poslušnosti, teď je mi 43 let a mám spokojenou rodinu s jinými hodnotami než uznávají mí rodiče. Při každém mém samostatném rozhodnutí asertivně sděleném se mnou matka na nějaký čas přestane mluvit, je to čím dál horší. Stále očekává jen poslušné chování (dnes v praxi neexistujícího) dítěte. Máte někdo radu, jak naučit matku přijmout dospělé chování dospělé dcery?

    superkarma: 0 01.11.2004, 14:12:43
  8. [11] zuzanadr [*]

    Já jsem jako jedináček byla vychovaná k poslušnosti, teď je mi 43 let a mám spokojenou rodinu s jinými hodnotami než uznávají mí rodiče. Při každém mém samostatném rozhodnutí asertivně sděleném se mnou matka na nějaký čas přestane mluvit, je to čím dál horší. Stále očekává jen poslušné chování (dnes v praxi neexistujícího) dítěte. Máte někdo radu, jak naučit matku přijmout dospělé chování dospělé dcery?

    superkarma: 0 01.11.2004, 13:59:18
  9. avatar
    [10] marcellina* [*]

    pěkný článek, uvítala bych ale víc praktických rad, jak trénovat to říci ne . Ale to uz je asi na každym, co? Budu to postupně zkouset sama

    superkarma: 0 01.11.2004, 12:50:55
  10. avatar
    [8] risina [*]

    Ach, ta čeština... Ale obsah článku je fajn, snad i Herta pochopí, o čem je asertivita.

    superkarma: 0 01.11.2004, 11:28:43
  11. avatar
    [4] ramida [*]

    Já nevím, příběh je jistě poučný a naplňuje mě bytostným optimismem , ale nějak se nemůžu srovnat s tím stylem psaní. Ale proti gustu...

    superkarma: 0 01.11.2004, 09:23:17
  12. avatar
    [3] Žábina [*]

    hezký článek, Lída to neměla jednoduché,ale vytrvala....hodno potlesku

    superkarma: 0 01.11.2004, 09:15:04
  13. avatar
    [2] Vivian [*]

    Suzanne: mně se taky líbí

    superkarma: 0 01.11.2004, 09:12:37
  14. avatar
    [1] Suzanne [*]

    Ta baba se mi líbí a držím jí palce. Od té doby, co jsem se naučila jednat asertivně (tím nemyslím "nasertivně"), se mi daří. Díky Bohu

    superkarma: 0 01.11.2004, 08:56:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme