A je to tady! Jeho jméno. Čtou jeho jméno! Vypjal hruď a třemi ráznými skoky se postavil na nejvyšší příčku z lískových bedýnek. Pohlédl do tváře uchvácenému davu a převzal diplom.

 

Zatímco pod stanovou plachtou dojídal medaili, znovu a znovu pročítal text:


JINDŘICH CHŘÁSTKA, PRVNÍ MÍSTO V ČLUNKOVÉM BĚHU S MÍČKEM NA LŽÍCI

 

Jsou momenty, které se navždy zapíší do naší paměti. Zlomky sekundy, v nichž bylo možno pohlédnout do zbrocené Mirkovy tváře a mocným skokem ve svém vlastním pytli předstihnout jeho pozici! Ještě cítím osiny v dlaních, nebo z čeho to proboha tkali… a vítr ve vlasech… ten pocit už se nikdy nevrátí! Nebo že by ano? Každopádně ani následný pád do kopřiv v cílovém koridoru nemohl změnit verdikt rozhodčích. První, první, první! Ve skoku v pytlích! Na padesát metrů!

 

Všechny, kdo trpí jarní depresí a pocitem nekonečné únavy, nyní vyzývám! Pojďme, vyzvedněme z našich sklepů a půd bedničky ukrývající odznaky zdatnosti, diplomy za vynikající práci pro třídní kolektiv a zbytky staniolu z medaile za statečnost ve strachovém pytli! Setřesme ohavné pocity zmaru a ztráty výkonnosti! Tohle je silnější než krém na celulitidu s 25 omega kyselinami!

 

Zeptejte se svých přátel, jestli v lůně jejich psacího stolu není důkaz o svědomité práci pokladníka v podobě knihy s věnováním třídního učitele! Kdo z vás se první projedl obřím frgálem až k pětikoruně uprostřed na Dětském dni hasičů? A kdo si poblinkal tenisky v cílové pásce závodu trakařů? No dobře. Nepřiznává se to lehce. Ale je tu růžová porcelánová kráva! Trofej získaná v soutěži o nejpreciznější masku!

 

Možná jsou dny, kdy si připadáte vážně k ničemu. Kdy máte pocit, že vám nejde vůbec, ale vůbec nic. Nenechte to tak. Najděte svůj diplom připomínající vítězný 36. knedlík v soutěži jedlíků! Připomeňte si, že už tenkrát, ve 3. třídě na škole v přírodě, jste něco dokázali! Zeptejte se svých přátel, kolik vteřin dokázali balancovat na prostředníčku smetákem, než si přerazili nosní přepážku! Možná zjistíte, že váš šéf  v pětašedesátém promeškal svačinu, protože na rozdíl od ostatních dětí stál uprostřed herny mateřské školy a ještě stále roztáčel v pase svých osm obručí...

 

Takže tohle je moje výzva. Kdo dá víc?

Reklama