clever

Na toto téma bylo vydáno už pár článků. Chytré dítě=problém. Na některých školách takovému capartovi sice dokážou vytvořit podmínky, díky nimž mu učení neznechutí, většinou je to však naopak.

Pro těžkopádné hlavy existují zvláštní školy, poradny, speciální třídy i speciální učitelé. S opačným extrémem si ale nikdo starost nedělá, i když podporovat a rozvíjet výjimečné talenty se přece společnosti vyplatí!

Jestli sami máte, nebo jste někdy přišly do kontaktu s „geniálním“ dítětem víte, že naše školství se k takovým chová stejně, jako k žákovi stiženému handicapem. A je jedno, že je jím moc vysoká inteligence. Dítě prostě vybočuje z řady, narušuje výuku a tím pádem je třeba ho srovnat. Rozuměj s průměrem. A tak dlouho se s ním bojuje, hází se mu klacky pod nohy a zavaluje se tresty, až povolí a o vědění ztratí zájem. Uf, oddychnou si učitelky a na rodičovské schůzce oznámí rodičům, že jejich „problémové“ dítko se konečně umoudřilo. Vyzdvihnou své pedagogické schopnosti a důslednost a vy jim se slzami v očích poděkujete. Konečně máte obyčejné dítě, které nedělá potíže, nenosí poznámky a učitelé ho začnou snášet.

Mireček

Znám jednoho mladíka – Mirečka – který je geniální v pravém slova smyslu. Dnes je mu dvacet, plynně hovoří šesti jazyky a souběžně studuje dvě vysoké školy. Jeho oborem je chemie a geologie. Ve třech letech začal šprtat chemicko fyzikální tabulky, které vyměnil za sadu čtyřlístků, v první třídě byl na úrovni třetí. Naštěstí měl chápavou paní učitelku, která dovolila do třídy instalovat kanape, kde si Mireček četl, nebo plnil jiné úkoly než zbytek třídy. Taky paní učitelce pomáhal vysvětlovat novou látku. V páté třídě ho přijali na gymnázium Buďánka – školy pro děti s IQ vyšším než 130.  Nevím ale, jestli byste takové dítko chtěly. Mireček si ještě v deseti letech nedokázal zašněrovat boty, zapnout zip u bundy ani složit tašku do školy. Je takový chaotik, že jeho maminka musela přestat pracovat a zajišťovala svému géniovi servis jako postiženému. A tak je to s většinou výjimečných lidí. Na jedné straně jim příroda přidá, na druhé ubere. A pak se divte, že je ve škole nechtějí.

Cesta k úspěchu

Z tohoto důvodu byla před čtyřmi lety založena první základní škola pro zvláště nadané děti. Jmenuje se Cesta k úspěchu a navštěvovat ji může každé dítě, které splní testy IQ a psychotesty, které prokážou, že je ve schopnosti se učit, získávat informace a logicky myslet vysoce nadprůměrné. Tyto děti ale většinou vyžadují individuální přístup, protože spolu s jejich talentem jdou vlastnosti, které bývají v normální třídě na překážku. Vysoká míra nezávislosti v myšlení, perfekcionismus, v mnoha případech i snížená schopnost soustředění.

S nápadem založit takovýto institut už před mnoha lety přišel Dr. Ing. Stanislav Svoboda, který nemohl nalézt vhodnou školu pro svého syna. „Z jedné strany byl geniální, z druhé mu nešla čeština a psaní mnohem více, než jiným dětem,“ vzpomíná. To samé kdysi zažíval ve škole sám.

Jak to ve škole vypadá?

Ve třídě je maximálně 16 žáků, lavice jsou rozmístěny kolem třídy a sedí se v nich jenom někdy. Děti můžou jíst, pít nebo odběhnout na toaletu kdykoli se jim zachce. Vyučování začíná až v 9 hodin ráno, takže žádné drastické vstávání je nečeká. Práce se neznámkuje, domácí úkoly se nepíšou, na konci roku dostanou děti jen písemné hodnocení. Učitelé jsou zvyklí s dětmi diskutovat a vedou je k přirozenému oponování autoritám.

„U nás se děti učí rychleji než na běžných školách, na rozdíl od jiných prvňáčků jsou ti naši sebevědomější a nebojí se říct svůj názor. Také se nestane, že by byly za své dotazy a názory šikanovány, jako na normálních ZŠ,“ říká Stanislav Svoboda.

Škola má zatím pouze první stupeň, po té děti pokračují na gymnáziích, nebo na běžných základkách. S integrací už v této době nemají zdaleka tak velký problém jako v útlém dětství.

Jedinou nevýhodou je placení školného, které se pohybuje lehce nad hranicí 30 000 tisíc korun za školní rok.

Máte nějakou zkušenost s výjimečně chytrými dětmi, které měly problém na ZŠ? Jak se to řešilo?

 

Reklama