Kamarádky. Kolik nám jich prošlo životem, kolik nám jich zůstalo? Když se nad nimi zamyslím a podrobím ostřejší kritice, zjišťuji, že opravdovou kamarádku, za kterou bych dala ruku do ohně (a troufám si říct, že ona za mě), mám jen jednu.


Vídáme se jednou za čas, ale u srdce mě hřeje pocit, že existuje člověk, který mě nenechá ve štychu, ani kdybych jí o půlnoci zazvonila u dveří.
No a pak mám několik pseudopřítelkyň. Konečně se dostávám k tomu podivnému slovu, které jsem si odvodila z termínu pseudopřátelství. Nevykládejte si to nijak pejorativně. Pseudopřátelství je podle psychologů ryze ženské specifikum a vysvětluje momenty, kdy kvůli „zradě“ kamarádky jednou probrečíme večer a za pár dní jsme s ní schopné jít na kafe. V tom je právě rozdíl mezi muži, kteří řeší problém přímou agresí, a když je kámoš naštve, přestanou se s ním vídat, a ženami, které nevnímají hranice mezi ještě kamarádstvím a už nepřátelstvím tak ostře. Jejich agrese je nepřímá v podobě pomluv a vyřazení.


No, jen si vzpomeňte na školní kamarádky, kdy stačila maličkost, domněnka – pomněnka a byly jste si schopné vjet do vlasů. U školy ještě na chvilku zůstaneme, protože právě tady vzniká typická podoba pseudopřátelství - kombinace „krásná-ošklivá“.


Méně atraktivní dívka těží z takového vztahu tím, že se dostane do zorného pole kluků, které by jinak neměla šanci zaujmout. No a krasavice vedle ní vynikne jako blyštivý šperk na podložce. Na první pohled se to zdá ponižující, ale je to oboustranně výhodný svazek. Na podobném principu funguje i dvojka „hloupá-chytrá“, „drzá-nesmělá“.

Dalším z typických příznaků psedopřátelství je jeho historie: ,, Známe se přece už od základky nebo přinejmenším od střední školy, náš vztah je komplikovaný a důvěrný. Jsme si zároveň svědky různých prohřešků a hodně toho na sebe víme. A tak před sebou nemusíme nosit vyleštěné masky, které nám žere okolí. Co si budeme povídat. Tys okopírovala obrázky na diplomku z mého Revizora v originále a já zas rozbila manželství ženáčovi..." To bylo jen pro příklad.


Další nespornou výhodou takového přátelství mezi ženami je jeho „upřímnost“. Bohužel, někdy ve formě jedovatých poznámek. Zatímco si nejsme jisté, že nám zrovna ty nové džíny nedělají větší zadek, protože manžel či přítel si netroufne vynést soud nahlas a kolegyním v práci jsme lhostejné nebo si to spíše sdělí šeptem, kamarádka si rozhodně servítky nebere.


A to se netýká jen našeho vzhledu, ale i vztahů, práce, výchovy dětí a já nevím, do čeho nám ještě může kecat.

Co říci závěrem. Kamarádky jsou vrbou, kamarádky jsou zrcadlem, kamarádky jsou lékem proti osamělosti. A i když nás někdy pěkně štvou, zuby nehty se bráníme je odstřihnout, protože čím jsme starší, tím víc ubývá příležitostí k navazování nových přátelství. Tak si chraňme ta současná. Pravé kamarádky mějme jako oko v hlavě a těm pseudo nedovolme, aby nám ubližovaly víc, než je zdrávo.

Co vy a kamarádka?
Co pro vás znamená?
Máte nějakou už od dětství?
Stýkáte se, nebo o sobě jen víte?
Co spolu řešíte?
Pohádaly jste se?
Kvůli čemu nebo komu?
Existuje pravé přátelství mezi ženami?
Kolik máte pseudokamarádek?
Co si od nich necháte líbit?

Napište nám své názory, postřehy a příběhy.

redakce@zena-in.cz
Nejzajímavější odměníme dárkem.

Reklama