Existuje ještě spousta českých žen, které přestože slušně vydělávají a péče o domácnost je vyčerpává, nenapadne je najmout hospodyni, či alespoň úklidovou firmu. Dokonce ani před Vánoci, kdy „melou z posledního“.

A hlavně se stresují, a vlastně zcela zbytečně! Vždyť při jejich finančním zázemí není pro ně nic snazšího než uklízečku, kuchařku a současně třeba i paní k dětem jednoduše zaměstnat. Nebo si alespoň nechat umýt okna, vyčistit koberec či objednat před svátky cukroví u zkušené cukrářky.

housewife

Proč si neužívat života, když „druhou směnu“ lze zaplatit? Proč se dřít, když za mě může doma pracovat někdo jiný, případně uvařit i oběd nebo večeři?

„Výchova dívek v Čechách“ aneb tradice i za cenu sebezničení!

Ač 25 let po převratu, stále přetrvávají předsudky, že „správná ženská musí zvládnout všechno“. Jejím posláním a povinností je nejen vydělávat peníze, ale vykonávat i všechny domácí práce. Kdyby to nezvládla, cítila by se méněcenná a „lidé by ji pomluvili“.  Nejen cizí lidé, často leckterý muž ucedí na toto téma: „Maminka to zvládala, jak to, že to nezvládáš Ty?“  

Přece si domů nepustím cizí lidi!

Tuto větu (ne úplně neopodstatněnou), přes kterou „vlak nejede“, často pronášejí nejen paní domu, ale i jejich pánové. Vlastně se ani nesnaží, aby „jel“. Jistě, sehnat spolehlivou paní není tak až úplně snadné. Předsudky vůči cizinkám mohou pramenit ze špatných zkušeností s nimi v jiné oblasti. Důležité je totiž doporučení, takže je nutno rozhodit sítě a přijmout pracovnici, která se osvědčila třeba u „osvícenější“ kolegyně či kamarádky.

Něco z historie….

Kdysi, ještě před komunistickou érou, byla hospodyně v domě, či „posluha“, naprosto normálním jevem. Pamatuju si dokonce, že ještě okolo roku 1960, chodila jednou týdně k mamince paní Horáková, tak nějak patřila do rodiny. A to moje maminka nepracovala, měla jen mě a na tehdejší dobu velmi moderně zařízený byt.

Profesní a osobní koučka, PhDr. Zdeňka Kárná, říká:

„Je čas změnit přístup českých žen k této věci! Proč se třeba namáhat s vařením, když si lze jídlo objednat z restaurace? V USA je to naprosto běžné. Jednou mi tam ukazovala kamarádka svou obrovskou nádhernou kuchyni, a já se jí ptám: „A co tady vlastně vaříš?“  „Kafe...“ odpověděla mi.

České ženy bývají často obětí tradice, jejíž dodržování bývá měrnou jednotkou jejich obstání v rodině: Maminka i babička vařily v neděli v poledne oběd, musím přece i já! Oběd v restauraci či jeho dovoz k rodinnému stolu rovná se pro ně selhání hospodyně.

Mám ale kolem sebe i ženy, které mají průměrný plat, ale za hospodyni a úklid dají s radostí nemalé finance...  A mladí? Ti nevaří vůbec! Když nemají čas z práce zajít do restaurace, nechávají si jídlo přivést domů.

A není to o výši příjmů:  Mám sousedy, mladé manželé s předškolním dítětem. Ona ředitelka mateřské školky, on prodejce montovaných staveb. Každou sobotu jim přijede uklidit a vyžehlit hospodyně.

Žiji na venkově a vidím, jak se dodávky jídla jen valí do okolních domů...  Nedokážu říct, které příjmové či vzdělanostní skupiny tuto službu využívají…“

Jiná situace samozřejmě nastává, když je domácí práce vaším koníčkem

„Žena z mého okolí,“ vypráví paní doktorka, „dostala po rozvodu odstupné 25 milionů a dnes žije jen z úroků. Protože je absolventkou jen 9 tříd a neměla by celé dny co dělat, uklízí...“

Podobně to má Hedvika, důchodkyně pracující na zkrácený úvazek v kanceláři. Už léta k ní chodí domů paní na úklid, ale ona sama vzala práci domovnice u nich ve velkém činžovním domě. Proč? Prý proto, že když myje schody, přijde do styku se sousedy a ví, co se kde „šustne“.

Dva názory, dva postoje

Karla pracuje v bance a každým rokem začátkem prosince si vzdychne v kruhu svých kamarádek při pravidelném posezení u vínka: „Už zase ten advent a svátky, už aby bylo po nich! Víte, co to je za dřinu všechno doma naklidit, umýt okna nejen u nás, ale i u maminky a tchyně!? Zítra začnu dělat věnce - dva domů, jeden na chalupu, synovi a snaše... pak nakoupit, upéct cukroví, vánočky, sehnat kapra, stromek, připravit štědrovečerní večeři. Po Štědrém dnu se zase ani nevyspím, abych stihla oběd - však víte, kolik se nás schází!“

Kamarádky radí: „Tak to prostě omez! Věnce a vánočku kup, cukroví napeč jen pár kousků, stejně pořád skučíš, že všichni tloustnete. A může pozvat příbuzné místo oběda na večeři. Aspoň na ta okna si přece můžeš najmout firmu!“

„Jo, to bych všechny zklamala a také sebe - beru to jako svoji povinnost, bez toho všeho by u nás nebyly Vánoce... akorát já po nich pak „padnu za vlast!“

Zcela opačně to vidí stejně stará Valérie: „Tak to já mám Ukrajinku a je naprosto úžasná!“ pochvaluje si spokojeně, „představte si, že kromě domácnosti jsem jí dala na starost postupně i zahradu, a to byste nevěřily, jak se mi ulevilo! Jsem teď v klidu a pohodě a užívám si ve volném čase cvičení a masáže, na které jsem předtím neměla čas. Potřebuji se dostat do kondice a z práce doma mě akorát bolela záda.“

A co vy? Máte či uvažujete o pravidelné služby hospodyně? Nebo alespoň využíváte firem na mytí oken či čištění koberců? Pravidelně, nebo alespoň před Vánoci? A co jídlo? Dáváte si jej občas přivést z restaurace?

Reklama