Malba na papyru představující loď s veslaři.
Těžká „zlatá“ mince s emblémem Louvru. 
Keramický domeček z Tenerife – kopie typické místní stavby.
Malovaná porcelánová dózička s motivem vln a delfínů, původem tuším z Kréty.

Ručně dlabaná dřevěná indiánská naběračka (přivezeno z Buenos Aires).

Miska z kokosového ořechu ze Seychel.

Hedvábná, zlatem vyšívaná loutka maharádži (od kamaráda z indického Jaipuru).
K tomu blíže neurčené množství mušlí, kamenů a šišek (jé, tahle velká je z Elby…).

 

Všechny tyhle předměty a mnoho dalších podobných lze najít u nás doma. Přivezené i darované, nevkusné i krásné. Je příznačné, že ani ty opravdu ošklivé (naštěstí jich moc není, naši přátelé mají rozum) nemám nějak odvahu hodit do popelnice, ale skladuji je v hloubi skříně. Jakoby pro mě i přes svoji vlezlou podbízivost měly nějaký tajný význam, kouzlo dalekých krajin, ze kterých pocházejí. Je ale pravda, že od doby, kdy jsme s mým mužem přivezli našim tehdy malým dcerkám roztomilé suvenýry z Anglie (penál ve tvaru dvoupatrového londýnského autobusu apod.) a ony pak na všech odhalily maličké nápisy „Made in China“, jsem už poněkud ostražitější.

 Z cest si vozíme různé věci, ne všechny bych ale označila právě za suvenýry. Určitě ne to, co se dá sníst nebo vypít. Balíček fíků nebo uzrálý bleu d´Auvergne přece není žádný suvenýr, ale dobrá bašta, při které můžeme, ale nemusíme na místa původu vzpomínat. Ani užitečné a praktické předměty (třeba mořská houba nebo olivové mýdlo) podle mě nejsou pravé suvenýry. Mám doma malou sbírku dřevěných tužek z nejrůznějších světových galerií, které skoro denně používám. Je pravda, že kdykoli některou z nich vezmu do ruky, vyvolá ve mně slabounký závan příjemné vzpomínky. Ale suvenýr?

Suvenýr je podle mne předmět, jehož primárním účelem je viset na zdi nebo stát na poličce, chytat prach a překážet. Při nesprávném používání se může stát suvenýrem i předmět původně užitečný: třeba olivový olej v ozdobné láhvi, vystavený po dva roky v kuchyni. Vedlejším efektem suvenýru pak může být informace, určená pro návštěvníky bytu: „Heč, byli jsme na dovolené v Egyptě!“

 

Ve skutečnosti je ale skoro jedno, jestli jde o plastikový krám nebo alabastrovou vázu. Touha přivézt si něco hmatatelného ze vzdálených a zajímavých míst, která jsme navštívili, je tak stará jako cestování samo. České zámky jsou plné exotických kuriozit, které tam navezla šlechta v průběhu osmnáctého a devatenáctého století, v době obnoveného zájmu o cizí kultury. Kdoví, co se skrývalo k sedlových brašnách rytířů, kteří přežili dobývání Jeruzaléma a vrátili se domů? A vůbec bych se nedivila tomu, kdyby se zjistilo, že už na starověkém Rhodu šikovní obchodníci v přístavu nabízeli maličké repliky místního divu světa, obří sochy slunečního boha Helia. „Kupte si, vzácný pane, na památku! Pohleďte, je zdobená pravým zlatem! Jen za pět drachem!“

 

Co jste si přivezly z cest vy, milé ženy in?

Máte k některému suvenýru obzvlášť silný vztah? A proč?

Kupujete trička s nápisy, tradiční místní výrobky,

nebo spíš sbíráte kameny a mušle?
Vozíte si upomínky i z cest po Česku?

Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz nebo pošlete povedené fotky z dovolené a možná vyhrajete i nějaký suvenýr...

Reklama