Těžko už se můžeme rozplývat nad krásami podzimu, ale nejsme přece takovými „škarohlídy“, abychom si i v tento čas nenašli něco hezkého. Inspirací nám můžou být třeba stromy. Jsou jako lidé. Nenajdete dva identické exempláře. Jsou jedinečné a originální.

A jejich větve jsou jako ruce. Něžně hladící, dramaticky hrozivé, pružné a hladké, ale i stářím pokroucené.

Miluji stromy i jejich menší příbuzné, keře. Ráda je pozoruji a nikdy mě nepřestávají „bavit“. Ani v tento čas, kdy jsou „nahé“. Naopak, poskytují spoustu prostoru pro fantazii a jejich větvičky materiál na zdobení.

Ideální je bříza. Vlásečnicově tenké větévky tohoto půvabného stromu jsou natolik tvárné, že z nich můžete uvázat uzel, aniž by se polámal.
Doprostřed uzlu můžete postavit třeba vřes, nebo kahánek s čajovou svíčkou.


Od uzlu je už jen krok k zajímavému věnci s „chvostem“. Ozdobila jsem ho barevnými větvičkami skalníku (mimochodem také velmi tvárného keře) a doplnila maličkými dekorativními dýněmi z květinářství.
Prosté jednoduché a přitom (doufám) půvabné.
Stejnou službu vám udělá vrba, nebo modřín.

Dalším dekorativním „materiálem“ je trnka. Když shodí listy, zůstanou na ní temně modré bobulky, které jsou nádherným ozdobným prvkem… ale také potravou pro ptáky, tak počkejte, až je sezobou. Trnka má velmi krásnou kresbu větví, které už nepotřebují další dekorování. Vynikají báječně v jednoduchých skleněných vázách na bílém pozadí zdi.

Na trnkách se daří různým lišejníkům, které jim dávají zvláštní barvu i strukturu. Takto „vyzdobené“ větve vypadají dobře v keramické váze nebo džbánku.

To byly jen letmé ukázky toho, co se dá s větvičkami „podniknout“. Každý si v nich může najít něco svého podle vlastního vkusu. Třeba nastříkat barvou, ověsit různými ozdůbkami, nebo nechat ve své přirozené kráse.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama