Příchod dětí nám zabere spoustu času a jen těm organizačně nadaným zbude nějaká ta chvilka na jiné činnosti.

Je třeba si potom pečlivě naplánovat, co je pro nás opravdovou prioritou a co uděláme s pár vyšetřenými chvílemi týdně. Je třeba si také zvyknout, že v těchto chvílích by se jistě a vždy dalo ještě něco uklidit či vyčistit v našem rodinném příbytku. V onen moment je dobré se naučit si říct, že žehlení nebo mytí oken ještě chvíli počká.
"Teď jdu cvičit, nebo si zajedu do knihovny," měly bychom si nakázat samy sobě.

Jinak jsou na tom muži.
Ti si nemusí vyšetřit trochu času anebo snad sehnat hlídání. Vždyť ho mají stále po ruce, a tak jaksi samozřejmě se počítá s tím, že my jsme stále doma k dispozici. Je třeba je zasvětit a podělit se s nimi o radosti, které přináší péče o domácnost a dítka.

Znám  bohužel hodně případů, kdy žena v domácnosti není schopna se dělit a má pocit, že je v "šůrování hadrem" nenahraditelná. Myslím tím, že se jí starost o rodinu (včetně péče o chudinku pracujícího manžela) a v první řadě touha po domácnosti "jako klícka" vymkla z rukou.
Tyto chuděry se dostaly do takového stavu, že pokud doma není opravdu dokonale uklizeno a nejlépe ještě vydesinfikováno, nehnou se z bytu a neodpočinou si, dokud nevymetou poslední smítko prachu.
Těch je mi opravdu líto.

Jednu takovou znám. Po celý čas našeho kamarádství jsem ji nenápadně odváděla od její vášně uklízení. Jen pro dokreslení:

Pokud jsem přišla k ní domu, její byt vypadal vždy jako připraven k focení do katalogu. Nikde ani smítko, dřez vždy prázdný a vypulírovaný a záclony perfektně nařasené. Její tříletý syn pucoval dlaždičky vždy hned poté, co se vykoupal.

Po čase jsem ji potkala, byla opět o něco strhanější a vybledlejší. Hned se mi chlubila, že už tolik neuklízí. Byla jsem moc ráda.
Bohužel jen na chvíli, jelikož mi se vzrušením ve tváři líčila, jak uklízí přes noc.
Počká, až její dvě děti usnou, a pak se do toho dá. Prachovka, hadr, žehlička....

Komu není rady ... a tak dále.

Ale toto snad byl jen extrémní případ závislosti na domácnosti.

Nechci problém zveličovat, ale možná většina z vás ví, jaké tempo je třeba nabrat, když naše malé děti nastoupí do školky a my po dlouhé době do zaměstnání.  Pak se musí zvládnout vše, co v době mateřské "dovolené", a ještě k tomu zastávat zodpovědně své povolání. To se nám to roztočí...
A právě v tomto divokém kolotoči nesmíme zapomínat na sebe. 

Je třeba zabojovat a vydupat si co nejvíce hlídání od svých bližních.
Hlavně od manžela a pokud manžela postrádáte, je třeba zkusit babičky, tety, vhodné přátelé, kohokoliv.
Zkuste žádat kdykoli o pomoc, byť jen na chvíli. Bojujte o svůj čas, který použijete výhradně pro sebe samé.

Kdo se nenaučí čas získat k odreagování, zůstane doma s hadrem a po letech se zlenivělým mozkem.
Přátelé se také rozutečou a při troše štěstí se náš společenský život smrskne na návštěvu sousedky, která bude rozprávět právě o nevyžehlené hromadě manželových triček!!
Ježiš, a to je strašná představa, ne?

Ještě ke všemu se vámi správně využitý čas vyplatí nejen vám.
Budete na své okolí milejší, na své děti trpělivější, na případného manžela láskyplnější.

Nevíte co s vyšetřeným časem?
Podívejte se vždy na stránky žena-in a najděte si pro vás ten správný typ na výlet, výstavu nebo kino.

Zapomeňte na "hadr" a vyražte směrem k odpočinku!

     
Reklama