Každý nový člen rodiny je zpočátku jakýmsi narušitelem domácnosti, než si na sebe všichni zvyknou a život se dostane do těch správných kolejí. V domácnosti téměř dospělé Martiny, její matky a matčina nového přítele, však ty koleje tak trochu vrzají.

Martina 17 let

man

Táta s mámou se rozvedli před sedmi lety. Pamatuji si, že se pořád hádali. Tátovi se vždycky líbily ženské a máma hodně žárlila. Vyvrcholilo to tím, že ho vyhodila z bytu, a nakonec se i rozvedli. Máma mi vždycky tvrdila, že tátu zajímaly víc ženské než my. S tátou se ale normálně vídám, jezdím k němu i na víkendy. Myslím, že táta žádnou stálou přítelkyni nemá. A chová se ke mně moc hezky.
Zato máma se po rozvodu změnila. Ráda se napila a pořád se mi snažila najít nějakého hodného tatínka. Prý hlavně ne takového děvkaře, jako je ten můj vlastní.
Jenže její výběr je šílený. Samé přísavky. Ten poslední se jmenuje Robo, je to Slovák a pracuje jako sekuriťák v nedalekém obchodním centru. Máma ho znala asi jen dva měsíce, a aniž by se mě zeptala, už si ho nastěhovala k nám domů.
Jedno ráno jsem se prostě vzbudila a on tam byl. Není mi to příjemné, pořád na mě čumí. Máma tvrdí, že je to ten nejlepší chlap na světě, a co pořád mám. Prý nemá kde bydlet, protože na ubytovně, kde byl, to nebylo k normálnímu žití.
Je fakt, že máma přestala pít, má lepší náladu, ale stejně mě štve, že ten chlap u nás bydlí. Ani ho pořádně nezná a hlavně - ani mi to jeho nastěhování nehodlala předem oznámit, jestli se mi to líbí a jestli s tím souhlasím.

Vyjádření Dany / matky

Ona taky Martinka nemá nad tatínka. Ano, je na ni hodný, ale tím způsobem, že si ji kupuje drahými dárky. Když je u něho o víkendu, hraje se na vzorného otce, ale jinak je to pěkný prevít. Užila jsem si s ním svoje, když chodil od těch svých děvek.
Já jsem měla po rozvodu pouze dvě menší známosti, žádní „noví tatínci“ se u nás nestřídali. Jenže pro Martinku to byly samé „socky“. Už jen při návštěvě každého z nich zkritizovala a vyhrožovala mi, že si něco udělá, jestli u nás bude nějaký bydlet. Je sobecká po tátovi. Myslí si, že už nemám právo na svůj vlastní život. Za rok jí bude 18, pořád říká, že se chce osamostatnit, nebo že půjde bydlet k tátovi. A já bych tu byla stejně sama.
Ano, Roba jsem k nám nastěhovala po necelých dvou měsících, protože je to slušný člověk a na ubytovně, kde bydlel, se kradlo a opravdu tam nebyly podmínky k žití. Znala jsem ho už delší dobu, seznámili jsme se v obchodě, kde pracuje. Poslední dva měsíce jsme se scházeli i intimně. Kdybych Martince důvod mého rozhodnutí oznámila předem, ztropila by zase hysterický výstup. Jako předtím.

Přijde mi, že problém není ani tak v tom, že u nás Robo bydlí, ale že se za něho stydí. Že jí vadí, že to není pan podnikatel jako její tatínek, ale „pouze“ hlídá regály. Já však od jisté doby oceňuji u člověka jiné vlastnosti než plnou šrajtofli. Snad to Martinka jednou pochopí.

Text byl převeden do redakční podoby, jména v příběhu byla pozměněna

Přečtěte si také:


Strašidelná soutěž, úkol č.4. - číslo 83

Reklama