Druhá část české verze populární kuchařské soutěže je za námi. Kdo odcházel s pláčem a kdo s vítězným pokřikem?

cook

Soutěž Masterchef pokračuje výběrem padesáti nejlepších přihlášených amatérských kuchařů. Někteří už mají svůj první boj za sebou, zaujali porotu a dostali vysněnou bílou zástěru. Další vaření teprve čeká. Každý, kdo postoupí, může být tím prvním československým Masterchefem, může vyhrát 50 000 euro a vydání vlastní kuchařské knihy.

Pavel Duda ze Šterneberku prodělal rakovinu, po které musí chodit o holi. Podle jeho tvrzení pro něj v soutěži hůl nebude znamenat žádný handicap a je připravený se o titul Masterchef pořádně poprat. Žije s rodiči, pracuje jako administrativní pracovník a velice rád a krásně maluje.
Pro porotu si připravil vepřovou panenku na tymiánu se švestkovou omáčkou a šťouchanými brambory. Velice zapůsobil a porotci jej jednohlasně poslali dál.

Michal Nitra z Prahy svým kuřetem ala Provence vůbec neoslnil. Porotcům přišlo jídlo jednoduché, uvařené bez velkého nápadu. Za celou hodinu času nestihnul ani pořádně dopéct brambory. Kuře naopak vysušil a zelenina nebyla řádně dochucená. Nepostoupil a porotci z něj byli spíše rozladění.

Malou show udělala při castingu Eva Fraňová z Bratislavy. Vařila bez trémy, s kamerou byly jasné kamarádky. I naživo byla Eva jedna z nejvíce sympatických soutěžících, která mi hned padla do oka a příjemně se s ní povídalo.
Vařila telecí panenku s fazolkami a bio celozrnným kuskusem. Radek Šubrt nebyl úplně spokojený, ale Eva svou šanci dostala.

Muselo to přijít! Čekala jsem, kdo přijde porotu oslnit s něčím tak „úžasným“, jako je kuřecí plátek s broskví a sýrem. Byl to Václav Zlata, knihkupec z Bratislavy. Svou neskutečnou kreaci završil omáčkou ze sterilizovaných broskví. Mňam! Podle Štifta se takhle vařilo v restauracích před třiceti lety, a to nemůže Masterchefa v žádném případě ani napadnout. Václavův talíř skončil jako výhrůžka na zemi mezi soutěžícími připravujícími se na své vaření.
Přišlo mi to trochu jako zbytečné gesto, ale diváci asi měli řičet nadšením.

Pokud si porotci mysleli, že nic horšího než jídlo Václava Zlaty je nečeká, mýlili se. Jan Stojka byl sám se sebou velice spokojený. Jeho řízek, obalený v cereáliích, s lečem a parmazánem byl prý moc dobrý. Šéfkuchaři však měli jiný názor. Jídlu se posmívali a označili ho za nejhorší jídlo celé soutěže.

Do zajímavého souboje se dostali dva soutěžící se svými guláši. Který je lepší, český, nebo slovenský? Vyhrál Lukáš, tradiční český guláš se žemlovými knedlíky. Jiřímu Štiftovi se sice nelíbilo, jak bylo jídlo nandané na talíři, ale přesto vyhrál. Lukáš byl celkem exot. Guláš si přivezl už uvařený z domu a na castingu ho jen ohřál. Bude vůbec umět něco uvařit?

Richard Glasner při cestách na natáčení bavil vždycky celý autobus. Všude byl, všechno ochutnal a měl klíče od všech dveří. Na porotu zapůsobil svým přehledem, ale také zajímavým jídlem. Netradiční maso - býčí koule, doplnil bramborovo-celerovo-jablečnou kaší, s trochou křenu. Jako výborný doplněk bylo čatní z šalotky, jablkem, chilli, cukru a zázvoru.
Porotci mu s chutí dali zástěru, protože přesně takhle by měl vypadat Masterchef. Nebát se experimentů a netradičních spojení.

Když jsem naživo při vaření pozorovala některé soutěžící, běhal mi mráz po zádech z toho, že bych měla ochutnat jejich jídla. Mezi takové patřil i Friedrich Wyplosz z Prahy. Všechno se mu sypalo, potil se jako kůň a o hygieně při vaření určitě nikdy neslyšel. Jídlo na talíři upravoval rukama, kterýma si potom otíral upocené čelo. Vařil kachní prsa se špenátem, sypal parmezánem, ale neměl šanci. Neprošel.

Další, kdo si s nějakými hygienickými návyky nedělal hlavu, byla MartaTužinská. Spolumajitelka rodinné farmy připravila sýrový dort z vlastních zdrojů, ale porotci její jídlo ani neochutnali. Nedivím se.

Když při Velkém sítu, na letišti v Kuchyni, vařila druhá skupina, měla jsem šanci poznat více Martina Panka. Tento sympaťák z Chrudimi měl velice příjemný projev a moc dobře se s ním povídalo. Na porotu zapůsobil nejen svým jídlem, rizotem, které sice nebylo dokonalé, ale ani špatné. Navíc byl velice příjemný. Měl štěstí - jde dál!

Gabriela Kovács Thurzó oslnila porotu čokoládovým dortem, do kterého použila kvalitní čokoládu a pražené oříšky. Nejen, že skvěle uvařila, ale jídlo také krásně vyzdobila a nandala na talíř, což se určitě ne každému soutěžícímu povedlo. Dostala naprosto jasně třikrát ano a porotci si na jejím dortu pochutnali. Zaráží mě, proč nakonec nebyla ve Velkém Sítu.

Ten, kdo postoupil, ale nakonec v soutěži dál nepokračoval na vlastní žádost, byla Zuzana Bunešová z Prahy. Její rizoto s krevetami a zeleným pepřem porotě chutnalo, ale vychutnali si ji. Mlčeli celou dobu, co se Zuzana představovala a dávala jídlo na talíř. Jen jí beze slova dali zástěru. Proč nešla do dalšího kola, to ví jen ona sama. V médiích se objevily informace, že snad nemohla pokračovat ze zdravotních a pracovních důvodu, jinde zase psali, že jí pokračování neumožnil žárlivý přítel.

Jak si někdo mohl myslet, že uspěje se smaženými tvarůžky a korbáčiky??? Andrea Gyenesová z Bratislavy asi ano. A celou dobu snad vůbec nepochopila, že tato soutěž je (...pardon, měla by být) o něčem jiném. Její jídlo bylo další, které skončilo na zemi, i s talířem.

Patrik Janko, třicetiletý sympaťák ze Slovenska, byl v jednom ze soutěžních úkolů mým partnerem. Krásně jsme se doplňovali a já jsem ráda, že jsem ho poznala. Kvůli účasti v soutěži dostal výpověď v práci, a tak moc chtěl postoupit. Cestoval po celém světě a měl za sebou zkušenost s mnoha kuchyněmi. Ochutnal smažené škorpiony, mořskou medúzu, psa, kočku i potkana. S jídlem, které připravil, nebyl na 100 % spokojený, ale porotě chutnalo, což je důležité. Konečně totiž ochutnali kuře, které mělo šťávu a nebylo vysušené. Patrik si zástěru zasloužil.

Jihoafričanka Octavia McKenzie, která žije na Slovensku s přítelem, nepatřila mezi mé oblíbené soutěžící. Bylo jí všude plno (až moc) a byla příliš hlučná. Kačena se jí podle porotců povedla, ale myslím, že víc než dobré jídlo ji dál v soutěži posunula její živelnost a divácká zajímavost.

A je tady poslední zástěra. Tu dostal Matěj Červenka z Bratislavy. Jídlo, které nandal na talíř, vypadalo naprosto dokonale a profesionálně. Telecí svíčková s ratatouille, polentou a celerovobramborovým pyré byla jako vystřižená z nějaké lepší restaurace. Kdyby vyhrál, otevřel by si restauraci. A určitě by si to zasloužil.

Padesát těch nejlepších kuchařů je vybráno a já jsem mezi nimi. Mé vaření jste neviděli. Připravovala jsem vepřovou panenku v anglické slanině, s listovým salátem a domácím chlebem. Nestačilo mi však jedno jídlo, tak jsem přidala ještě předkrm - kokotku s kozím sýrem, a dezert - pavlovu s malinami a šlehačkou. Předkrm a dezert se mi moc povedly, ale hlavní jídlo bylo na hraně a málem jsem kvůli němu vyletěla. Nechci se vymlouvat, ale nezvyk na jinou kuchyni a navíc na plynový sporák, když mám doma sklokeramický, udělaly své. První várku panenky jsem spálila, a když jsem na pánev dala další kousky, tak jsem je nestihla dodělat. Bohužel, v tom stresu jsem i nedodělanou panenku naservírovala.

Dostala jsem dvakrát ano, od Martina Korbeliče a Radka Šubrta, a jednou ne od Jiřího Štifta. Zachránil mě předkrm a dezert a možná i domácí chléb.

Takže... jdu dál!

Reklama