Jít a utrhnout si jablko, to zvládne snad každý. Zvlášť, když větve stromu spadají pod tíhou plodů k zemi. Připadá mi, že dnešní lidé (zvlášť z města) už neví, jaké to je zabít zvíře. Přesto vesele konzumují každý den maso... Vyzkoušel jsem si, jaké to je, zabít kohouta.

Díky své filozofii „nejíst co nezabiju“ jsem byl roky dobrovolně odsouzený k vegetariánství, kdy jsem pouze jedl ryby – ježto jsem si vyzkoušel, že rybu zabít dokážu. Nejspíš to mi přivodilo jisté zdravotní obtíže, a tak jsem pojal plán naučit se zabíjet i další zvířata (přejetá kočka se samozřejmě nepočítá). Nedávno se mi poštěstilo dostat se na kurz přežití Outdoor Survival, kde se i podobně věci, máte-li zájem, učí. Pokud jste ale citlivější povahy, raději dál nečtěte.

Jak zabít kohouta

Školení skolení

Celá akce probíhala tak, že šéfinstruktor Amar nejdřív zjistil, kolik lidí by si chtělo vyzkoušet zabití drůbeže, a pak donesl dva kohouty a jednu slípku z domácího chovu. Nejprve na jednom kouhoutkovi demonstrovali, jak na to. Vzít kohoutka, otočit mu hlavu a tím zlomit vaz, následně ji prudkým tahem utrhnout.

Jak zabít kohouta

Následně se zvíře vykrví a ještě za tepla stahuje z kůže, aby šla dobře od masa.

Jak zabít kohouta

Takový postup spolehlivě funguje u menších ptáků, třeba u křepelek, ale tahle domácí drůbež byla hodně vitální, takže se ani instruktorovi nepodařilo hlavičku utrhnout a musel použít nože.

Můj první mrtvý kohout

Očekávání jsem měl různá. Říkal jsem si, že budu mít špatné pocity, že se mi udělá špatně, že omdlím při pohledu na tekoucí krev (což se mi v minulosti párkrát stalo), že večer přijdou noční můry... Nic z toho se nedostavilo. Nervózní jsem byl z toho, abych zvíře příliš netrápil svou neschopností. Vzpomněl jsem si, že se slepice uspávají tak, že se jim dá hlava pod křídlo. Zkusil jsem to, ale ani po minutě kohoutek neusnul. Měl jsem sice pocit, že se trochu zklidnil, ale rozhodně to nebyl spánek.

Jak zabít kohouta

Nuže chopil jsem se nože, položil kohoutka na zem a několika rychlými řezy mu hlavičku oddělil. Nejtěžší asi bylo dostat se skrz husté peří a bez kvalitního ostrého velkého nože si to nedovedu představit. Určitě je z tohoto pohledu rychlejší cesta sekerou a špalkem.

Jak zabít kohouta

Následovalo již zmíněné vykrvení svlékání z kůže a vyvrhnutí vnitřností. Přiznám se, že tyhle činnosti mi přišly daleko drsnější než samotné zabíjení, ale zvládnout se daly, spíš jsem se obával, abych někde neřízl špatně a celé maso tím tak nezkazil třeba kvůli protržené žluči. No, povedlo se.

Jak zabít kohouta

  • Děsivé bylo, že se kohout ještě deset minut po zabití hýbal!

Největším překvapením bylo, že i bez hlavy se kohoutek ještě docela dlouho hýbal – to bylo trochu hororové. Lékař, který byl také na kurzu přežití, dokonce zkoušel ještě po deseti minutách resuscitovat drůbeží srdíčko, a ono to šlo! V tu chvíli jsem si vybavil scénu z Básníků s pitevnou a řízkem a došlo mi, že doktoři jsou prostě jiní.

Nezanechalo to ve mně však žádné následky a maso upečené na ohni jsem si s chutí dal. Takže už jsem kohoutožrout. Amar mi slíbil, že příště mě naučí zabíjet něco většího.

Douška

Když jsem celou akci později popisoval kamarádovi a říkal mu, jak mě překvapilo, že jsem z toho celého neměl špatné pocity, ale prostě žádné, poznamenal, že první zářez do karmy většinou člověk nepocítí. Nevím, osobně mi připadá daleko horší jíst maso a pomalu nevědět, jak se mi dostalo na talíř. Jaký je váš názor?

Přečtěte si také...

Reklama