Reklama

Tam, kde leží Little Big Horn, je indiánská zem… Písničku jistě znáte, ale co se tam stalo a proč?

Říčka Little Big Horn leží v Jižní Montaně v USA.

Bitva a strašný masakr 7. kavalérie pod vedením generála Georga Armstronga Custra se odehrála 25. 6. 1876.

Samotná příčina vojenského tažení vznikla ještě pár let předtím.

 

V posvátných Černých horách v Jižní Dakotě bylo objeveno zlato.
Černé hory byly však na věčné časy přidělené Siouxům, a najednou tam vnikali zlatokopové. Začaly potyčky i boje.
Washington na to reagoval zrušením smlouvy z Fort Laramie a prérijní indiány vykázal do chudých rezervací na zlomku původní rozlohy.
Vytvořil také blok „nepostoupených území“, kde ještě byla stáda bizonů a vysoké zvěře.

 

V r. 1875 začali indiáni utíkat z rezervací v Severní a Jižní Dakotě na nepostoupená území v Montaně. Úřad pro indiánské záležitosti  jim dal příkaz k návratu do rezervací. Indiáni to však ignorovali a Úřad předal věc armádě.

 

Armádě nikdo neřekl, o jaký počet indiánů jde, ani kde přesně pobývají.

Rezervace totiž řídili běloši. Dostávali příděly na hlavu, proto úbytek nehlásili.
Navíc indiány okrádali tak, že vypukl hladomor žen a dětí, a to uspíšilo jejich další odchod. Armáda myslela, že se jedná o hrstku bojovníků, ale byly to tisíce.

 

Armáda na vyhledání indiánů vypravila 3 kolony pěchoty a jízdy.

Z Fort Lincoln v Severní Dakotě na západ podle řeky Yellowstone – generál Alfred Terry.

Z Fort Shaw v Montaně generál John Gibbon na jih a východ, měl se sejít s Terrym.

Z Fort Fetterman v Jižním Wyomingu generál George Crook směrem do údolí Big Hornu.

 

Počátkem června se Gibbon + Terry setkali, aniž by narazili na jediného bojovníka.

Proto pokračovali dále na západ až k říčce Rosebud.
Tam se oddělila 7. kavalérie, která jela s Terrym a vydala se proti proudu s tím, že se spojí s generálem Crookem.

Jenže nikdo netušil, že ten už dostal od Siouxů na frak a obrátil se na jih. Nevyslal však žádné zprávy, a tak nikdo netušil, že jim nepřijde na pomoc.

 

7. kavalérii vedl generál Custer. Pro civilisty byl hrdinou, ale jeho vojáci mu nedůvěřovali. Svou zbrklostí a nedostatkem strachu ztratil víc mužů než kterýkoliv jiný velitel kavalérie.
Byl ješitný a ctižádostivý, potrpěl si na svůj zevnějšek a dlouhé kaštanové vlasy.
Pro indiány byl Dlouhý vlas.

 

7. kavalérie měla původně 12 rot, 6 bělošských a 30 indiánských zvědů, 3 civilisty a kolonu vozů, celkem 675 mužů. Kromě vojáků tam byli i kovář, podkovář a mezkaři.

 

24. 6. narazili na stopy tábora. Custer hnal své muže celou noc bez oddechu k cca 30 km vzdálenému údolí řeky Little Big Hornu.

Ráno udělal Custer své první špatné rozhodnutí. Odeslal 3 roty, tj. 150 vojáků na jih hledat indiány. Tím jim zachránil život.

Ostatní pokračovali, až narazili na stopy Siouxů.
Konečně!
Místo, aby počkal na Gibbona a Terryho, jak bylo dohodnuto, rozhodl se útočit.

 

Terén byl nepřehledný a Custer nevěděl, jakou sílu proti sobě vlastně má. Bylo to 6 kmenů, 6 vesnic, odhadem 15 000  bojovníků.

Udělal další chybu – rozhodl se pro obchvat.

Zase rozdělil své síly.

Major Reno se 3 rotami narazil na indiány, bojoval, ale část svých vojáků zachránil na vrcholu hory, kde je definitivně osvobodil za 2 dny generál Terry.

 

Takže v okamžiku střetu 25. 6. proti sobě stálo 15 000 indiánských bojovníků a cca 375 kavaléristů.

Z toho dobrých 30 % byli nováčci, s minimálním výcvikem a stěží sedící na koni. 
Dalších 40 % nikdy nevystřelilo na člověka, indiány znali jen z rezervací. A tady proti nim vyjeli vyjící a válečně pomalovaní  zkušení bojovníci.

 

Navíc Custer netušil, že pro indiány je život posvátný.
Pokud bude útočit pouze na válečníky a pár nejstatečnějších padne, ostatní se vzdají.
Ale Custer útočil na tábor, kde byli jejich rodiče, ženy a děti. Proto jim čest velí bojovat na život a na smrt.

V nepřehledném terénu se najednou objevili bojovníci.
Kdo z vojáků nebyl zabit, raději sám ukončil svůj život, aby nebyl mučen.

Traduje se, že osudná bitva trvala 10 minut.

 

Pokud by vás zajímalo literární zpracování, tak si přečtěte např. román od Fredericka Forsytha: „Šumící vánek“