Reklama

Milá redakce, dovolte, abych se také podělila o svoje zážitky z cestování. Miluji moře a poprvé jsem ho spatřila před dlouhými 36 lety, ve svých osmnácti, kde jsem byla se školou v kempu pod stanem ve vesničce Kitenu. Byl to pro mě tenkrát velký zážitek, ale po letech, kdy jsem poznala i jné země a jiná moře, mě Bulharsko už nelákalo.

Přesto jsem se letos nechala zlákat řečmi "Bulharsko už není to co dříve" a odjela jsem na stejné místo, snad, abych mohla srovnávat. A opravdu. Už to nebyl pouze kemp a pár domů, ale hotely jeden na druhém a spousta lidí na plážích a vše s tím spojené. Vůbec jsem to místo nepoznávala.  Ale pěkně od začátku.

Po vystoupení z letadla nás čekalo nejedno překvapení. To první bylo, že náš kufr se mezi ostatními na pásu vůbec neobjevil. Až po dlouhé době, kdy už ostatní cestující čekali nacpaní v sauně přistaveného autobusu a nejspíš nás proklínali, kde jsme tak dlouho, se objevilo na páse něco, co připomínalo náš kufr. Byl zbaven ochranné folie, rozpáraný a s rozbitým zámkem. Evidentně se do něho někdo stačil dostat, ale v příletové hale už nebyl nikdo, na koho bychom se mohli obrátit, tak nás napadalo zkusit to u naší delegátky. Ta nám však oznámila, že pokud jsme nereklamovali kufr v příletové hale, že už se s tím nedá nic dělat. Takže jsem nasedli k ostatním do "klimati zovaného" neklimatizovaného autobusu, kde už nebylo žádné místo k sezení a vyjeli směr Kiten. Delegátce se ještě podařilo sjednat pořádek a sehnat volná místa pro nás a naše přátele. Přesto, že jsem seděli rozházeni po autobuse, alespoň jsme seděli, protože delegátčina ujištění ještě chviličku a už tam budeme byla sice dost častá, ale cesta trvala na to vedro příliš dlouho. Celou cestu jsme přemýšleli o tom, co nám bude na dovolené chybět.

Po příjezdu do hotelu Kamenec nás čekal uvítací balíček místo večeře. Další rána pod pás. Kousek okoralé veky, v ní vmáčknutá sušenka, plátek špeku a sýra, na kterých bylo znát, že na nás celý den čekal balíček na pultu recepce. Po příchodu na pokoj, kdy jsem se ujistili, že nám alepoň nic nechybí a vyvětrali zápach z odpadů v koupelně, který se linul celým pokojem, jsme byli vděčni alespoň za klimatizaci a slušný výhled na hotelový bazén, pokud jsme se dívali dolů. Pokud by jste se dívali před sebe, viděli byste rozestavěný hotel a další hotely natlačené na sobě, mezi nimi proluky plné plevele a odpadků. Samotný hotel byl ovšem slušný. Hůř e na tom byli naši přátelé, kteří bydeli na druhé straně hotelu v prním patře nad parkovištěm s výhledem nikam. Je zajímavé, že katalogy CKi  hotelové letáky mají nafocený hotel o samotě jen v zeleni stromů.

Druhý den jsme se vydali na pláž. Příjemné bylo, že byla jen pár kroků od hotelu, nepříjemné , že byla nacpaná k prasknutí a pokud jste neměli zájem o pronájem slunečníku a lehátek, plavčík vás z ní vykázal pryč . A to jsme opravdu nepřijeli na pláž jen ležet, takže jsme celý den raději trávili ve vodě. Druhý den jsme se vydali na obhlídku. Okolí by bylo opravdu pěkné, i příroda, kdyby se neválelo všude plno odpadků a lidé nepoužívali prostory kolem pláže a zvláště útesů jako veřejné WC. To má na vině i to, že podobné slušné zařízení na pláži chybělo. Cesta na protější pláž z Kitenu do Primorska po silnici byla sice lemovaná toaletn&iac ute;mi papíry a dalšími nechutnostmi, kousali nás komáři a ovádi, ale cíl stál za to. Nádherná pláž s minimem lidí, krásné čisté moře, vlny, nádherné koupání. Trávili jsme zde zbytek dovolené, na zpáteční cestě využili hezký hotelový bazén. Ten v hotelu Kamenec je opravdu krásný, s čistou průzračnou vodou. Má jednu zvláštnost. Lidé si zde obsadí lehátka už ráno v sedm hodin svými ručníky a třeba se tu celý den neobjeví. Lehátek je málo, hostů mnoho. Výhodou je, že je bazén poloprázdný a dobře si v něm zaplavete.

Stala se nám i další kuriozní příhoda v hotelové jídelně. Jídlo bylo stále stejné, už jste ani na ně neměli chuť, ale manžel dostal virozu a nemohl skoro nic sníst. Dovolila jsem si porušit zákaz vynášení jídla z hotelové restaurace a do ubrousku zabalit čtyři sušenky, které mu odnesu na pokoj. Číšník byl však bystrý a přísný a sušenky mi u výtahu zabavil. Tentýž číšník, u kterého jsem si snad jako jediní v hotelu téměř každý večer objednávali pár sedmiček vína.

Těch kuriozit by bylo více. Například to, že výlety nemají odjezd od hotelu  ale z nádraží, které je dobré najít si den předem. Ale to ještě nemáte jistotu, že nasednete do správného autobusu a zavezou vás na ten správný výlet. Ale to už by byl zase jiný příběh. I to, že jsme  všichni onemocněli nějakou virozou, manžel i pár dalších hostů si to odbylo už na dovolené, já se z toho dostávám ještě dnes.

Pokud si odmyslíte neustále podmračené obličeje obsluhujícího personálu, všudypřítomný nepořádek kolem hotelu i v ulicích, to, že známku na pohlednici seženete pouze na poště, bylo to asi lepší než před těmi 36 lety. Ale příště poletím určitě někam jinam.

Tuto cestu už bych nikdy neopakovala!

Maryene

Pozn. red. : Text nebyla redakčně upraven

Čas od času koukám mlsně na katalogy některých CK, ale pak mě to vždycky přejde. Vidím, že někdy není ani o co stát... Tak ať se ta další dovolená povede! :)


  • Cestujete rádi?
  • Čím nejraději?
  • Co vás veselého potkalo na vašich cestách?
  • Co vás překvapilo?
  • Na co nikdy nezapomenete?
  • Jaká byla ta nejdelší, nejzajímavější, nejpovedenější cesta?
  • Jakou cestu už byste nikdy neopakovali?

    Pište mi na redakce@zena-in.cz

    heslo: cesta

Pište, budu se těšit na vaše cestovatelské příběhy, zážitky, povídky, zajímavé fotografie...

Kdo mě dnes nejvíce pobaví, rozesměje, překvapí, dostane krásnou dřevěnou kazetu s šesti druhy čajů Pickwick!

caje