Pohodlně se usaďte a ještě, než bude oběd, si přečtěte čtyři povídky od čtenářky Maryene, od veselejších až po tu smutnou.  

Hezký den všem na ženě-in:)

Dnes vám napíšu o jedné ztrátě z nepozornosti, o jedné z hlouposti, o další z cizího zavinění a nakonec o ztrátě nejsmutnější, dalo by se říct, z nevědomosti.

Nejvíce co mě mrzelo, byly jedny vzácné hodinky. Ne, že by byly drahé a vzácné co se týká ceny, pro mě byly drahé mnohem víc. Byl to poslední dárek od mé maminky. Vybrala mi je ještě před posledním odchodem do nemocnice a já jsem je nosila všude s sebou, přestože nejsem nijak hodinkový typ. Byly i moc hezké, vypadaly spíš jako stříbrný náramek. Na dovolenou na Kanárské ostrovy, o které už jsem psala, jsem si je vzala také. Byla jsem se svými dětmi na túře a zaujaly mě datlové palmy. Chtěla jsem si utrhnout nějakou zralou datli a doma si z ní sama vypěstovat palmu. Zralé datle ale byly hodně vysoko. Nakonec se mi podařilo po velikém úsilí pár úlovků získat. Při zpáteční cestě se nejmladší syn radoval, že něco hezkého našel, asi stříbrný řetízek. S údivem jsem zjistila, že je to torzo mých hodinek. Bylo to totiž u silnice, kde jezdily náklaďáky a moje hodinky skončily pod jejich koly. Oči se mi zalily slzami hořkosti a přestože jsem si to zazlívala, nedokázala jsem před dětmi skrýt zklamání. To co z hodinek zbylo jsem si posbírala a snažila jsem se k tomu už nevracet. Kluci ale poznali, že je mi to moc líto.

maryene

fotka z místa ztráty hodinek

Potom přišly Vánoce a pod stromečkem jsem měla úplně stejné hodinky. Tentokrát jsem brečela z radosti. Zasloužil se o to můj nejmladší, tehdy čtrnáctiletý syn, který si přivydělal roznášením novin a za uspořené peníze mi hodinky koupil. Ztratila jsem sice hodinky, ale našla jsem ve svém dítěti tolik pochopení a citu, že bych to u puberťáka nečekala. A co datle? Ty jsem zasadila a jedna se ujala. Dnes už je palma vyšší než já. Je mi stálou připomínkou ztrát a nálezů.

O ztrátách na dovolených by se toho dalo napsat mnoho. Například o tom, jak jsme na jedné dovolené v Chorvatsku pod stanem měli problém, kam dát peněženku a doklady, když se nám nechce brát je s sebou k vodě. Manžel to vymyslel a schoval vše důležité pod dřevěnou podlážku. Každý den jsme náš poklad kontrolovali. A potom přišel návrat domů. Poprosili jsme řidiče autobusu, který směřoval od Mikulova směrem na Brno, aby nám zastavil někde uprostřed cesty, kde jsme měli čekat na odvoz autem.do místa našeho bydliště. Zastavil nám u stánku se zmrzlinou, na kterou děti hned dostaly chuť. Ale kde je peněženka? Ta zůstala ukryta někde hluboko v útrobách stanu. A jak už to chodí, když se bourá kemp, určitě udělala radost někomu jinému. A pro někoho to mohl být docela cenný nález, snad o něm také někam napíše.

A úplně nejzajímavější byla ztráta kufru mého syna, který sice neletěl na dovolenou, ale na konfernci do San Diega v Kalifornii. Kufr skončil v Římě, což je docela z ruky. Takže syn absolvoval týdenní konferenci v oranžovém svetru a v riflích, a to mezi čtyřmi tisíci účastníků z celého světa, kteří byli v oblecích. Nakonec byl tento novinář z malé zemičky někde uprostřed Evropy nejvíce vidět. A když mu poslední den kufr přiletěl a on si vzal slovo, využil svůj čas i k tomu, aby se všem účastníkům tentokrát také už v obleku omluvil a vysvětlil svůj nevhodný úbor. Sklidil potlesk ve stoje, stejný jako hosté konference, první kosmonauti z Apolla. A stačilo k tomu tak málo.

A nakonec ta nejsmutnější ztráta. Moje první dovolená s mým nastávajícím byla na horách, kde jsme měli oslavit Silvestra. Asi jsem se prochladila, možná uhodila, ale ztratila jsem tady něco velmi cenného, co mi na dlouho ovlivnilo celý další život. Byl jsem v šestém měsíci těhotenství a tady, na naší zimní dovolené jsem o naše děťátko přišla. Byla to vytoužená holčička, která se asi neměla narodit. Lékaři mi oznámili, že už nebudu mít nikdy děti. Jejich předpověď se naštěstí nenaplnila. Po dlouhém léčení jsem se dočkala, ne sice holčičky, ale tří synů. A od manžela dalšího syna a dokonce i nádherné dcery. Dnes už jsou všechny naše děti dospělé, přesto si občas vzpomenu. Jaká by byla?

Maryene

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_______________________

Budu reagovat až na tu poslední ztrátu. Určitě to byla velmi bolestná ztráta, o tom není pochyb, ale netrapte se myšlenkami, jaká by asi byla… Máte další zdravé děti, a to je nejdůležitější. A co vy víte, třeba se na ně někde „seshora“ jejich nenarozená sestřička dívá a přeje vám to společné rodinné štěstí.
Děkuji za všechny vaše povídky a přeji krásný víkend
Saša

Téma dnešního dne: Co cenného jste kdy ztratila na dovolené?

  • Jak jste se se ztrátou vyrovnala?
  • Přišla jste na ni až doma, nebo už během dovolené?

Více nápovědní bodů není potřeba, téma je jasné.

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás čeká pěkný dárek, který si může vzít na dovolenou, ale neztratit, byla by to škoda: parfém od Avonu / Little gold dress.

parf

Reklama