Tuto krásnou titulní větu jsem vytáhla z dnes už posledního zveřejněného, tematického příspěvku od čtenářky Maryene.

Milé ženy,
jsem si jistá, že už svým dětem musím připadat protivná. Při každém odchodu z domu slyší moje lamentování nad nedostatečným oblečením. Krátké bundy, holá břicha a záda, zmrzlé uši a ruce na kost promrzlé, to je to co vidím dnes. Ale bohužel, vidím už i trochu dopředu a tak tedy i následky, které nemusí mít hned, ale za pár let. To ale není všechno. Přestože máme s manželem pět dětí (společných) a přestože už jsou všechny dospělé a mohly by mít rozum, nikdo z nich se nezapomene před odchodem z domu pěkně rozpařit ve sprše.

Ale musí si „natlouct“ sami, jak se říká. Pokud jsme však mladí, jsme nepoučitelní a rodičovské rady nebereme vážně. A přestože si říkáme, že budeme jiní, s narozením prvního dítěte začínáme radit dětem vše včetně toho, jak se mají oblékat. Vzpomínám si na svoji maminku a na mé mládí, také mi to často říkávala. A jak jsem chodila? Krátká bundička, bez čepice a boty, ty musely hlavně slušet. Sukně co nejkratší, jen aby zakryla podvazky a horní část punčoch, které se za mého mládí nosily. Pamatuji se, jak jsem mívala zmrzlá stehna.

Maminka našetřila ze svého mizerného platu na dva krásné flaušové kabáty pro mě i pro mou sestru. Pěkně dlouhý, až do půli lýtek. Ale jaké bylo její zděšení, když jsme ještě nové kabáty vlastnoručně zkrátily tak, aby sotva zakrývaly zadek.

Ne, že bych se nechtěla líbit i dnes. Ale mám už ve svém šatníku i pěkně teploučké měkkoučké ponožky, rukavice, šály i teploučké bundy, pořádně dlouhé. Jen čepici by na mě nikdo nedostal. Elektrizuje mi vlasy a to doslova nesnáším.

Právě jsem se vrátila domů. Když jsem se před odchodem obalovala do těch teplých vrstev jako cibule, řekl mi manžel, že mi to sluší. Že by to mohla být pravda?

Pokud máme rodiče, stále zůstáváme dětmi. Ještě ve čtyřiceti mi moje máma zavolala, že venku mrzne, abych si vzala košilku. Obracela jsem oči v sloup a říkala si, ach jo mami, ty si nedáš pokoj. A co dělám já?

Zrovna zítra odlétá můj nejstarší třicetiletý syn na služební cestu do Kalifornie. Nebyla bych to já, abych se nezeptala, jestli má s sebou teplou bundu, teplé boty...Tušila jsem co mi odpoví. Přece se s tím nepotáhne a ten kousek na letiště do Prahy přece přežije. ( ten kousek je cesta vlakem z Brna na letiště do Prahy a také zastávka  v New Yorku).

Krásný mrazivý den všem přeje Maryene

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________

Máte naprostou pravdu ve všem, co jste napsala. Moc pěkný příspěvek.
A ještě k té čepici, tak zkuste jiné pokrývky hlavy, třeba ty, kterými dnes trápím v denní soutěži. Mně by do čepice také nikdo nedostal :)
Pěkný víkend
Saša

Téma 10. února 2012: Teplo, nebo frajeřina?

  • Umíte se obléct, když je venku opravdu velká zima?
  • Litujete někdy toho, že jste si nevzala čepici, punčocháče, šálu, jinou bundu, prostě teplejší oblečení?
  • Převládá u vás frajeřina v oblékání?
  • Anebo převládala a s přibývajícím věkem odešla?
  • A co vaše děti, pokud jsou už velké, používáte ono známé: obleč se pořádně, bude ti zima?
  • Je vám jedno, jak vypadáte, hlavně, že je vám teplo?
  • Nebo musíte být za každou cenu in – zima, nezima.
  • A přidejte i to, zda nosíte čepice, kapuce, šiltovky, šátky anebo nic.
  • Prostě pište o tom, jak chodíte v mrazu oblékané.
  • Věřím, že řada z vás umí být oblečena elegantně a ještě je vám i teplo.

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jedna ze čtenářek obdrží pěknou, teplou, huňatou šálu

darek

Reklama