Bulvár

Maryene: Nedokázala jsem přestat plakat

Dnešním tématem si ulevila a na svou maminku zavzpomínala čtenářka Maryene. Ale ještě předtím jedna pěkná oslava :)

Mié ženy,
víkend byl pěkný, oslavili jsme narozeniny mého nejmladšího syna. K jeho 25. narozeninám jsem mu připravila prezentaci s hudbou z jeho fotek od narození až doposud a přestože jsem nad tím strávila mnoho hodin času, při konečném zhlédnutí jsem se neubránila slzám.
Vždycky jsem si myslela, že jsem hodně tvrdá a hned tak něco mě nerozbrečelo. Za slzy jsem se dříve snad i styděla. Dnes je to jinak. Rozbrečím se i u filmu a dojmou mě i fotky mých dětí, když byly malé. Přesto jsou situace, kdy by se člověk slzám podal a aby tak ze sebe vyplavil všechen smutek a bolest, ale nemůže si to dovolit.

Jako tehdy před deseti lety. Deset let je zdá se, dlouhá doba, ale pro mě ne. Je to stále čerstvé, bolestné a při vzpomínce i dnes mám slzy v očích. Sedávala jsem tehdy každý den na kraji postele mojí maminky, držela ji za ruku a doufala, že se uzdraví. V ní bylo přesto všechno nejvíce optimismu z nás všech, kteří jsme za ní docházeli. Jednoho dne ji ovšem rychlovka odvážela do jiné nemocnice a já za nimi ujížděla autem. Na oddělení, kde měla maminka být převezena, jsem ji však nenašla. Ošetřující lékařka mi tehdy sdělila tu nejhorší zprávu. Umírá a není jí pomoci.

Setkání s maminkou byla jedna velká milosrdná lež. Snažila jsem se ji povzbudit, plánovaly jsme spolu, co podnikneme na jaře a já věděla, že její čas už se počítá na dny, možná jen na hodiny. Hrdlo jsem měla sevřené hořkostí, slzy se mi draly do očí a přesto jsem to na sobě nesměla dát vědět. Po odchodu jsem nebyla schopná nasednout do auta a odjet. Propukla jsem v pláč a myslela jsem, že už nikdy nepřestanu plakat. Musela jsem sednout na vlak, ale ani mezi lidmi jsem nedokázala přestat plakat.

Maryene

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________

Mamince se odcházelo ze světa krásně, věřte mi. Musela jste být ve své milosrdné lži hodně silná, to není málo
Ale slzičky stranou a velká gratulace vašemu synovi. Má skvělou maminku :)
Saša

 

Téma dne 20. února 2012: Dojmy a pocity

  • Kdy a nad čím jste se naposledy dojaly
  • Jste s přicházejícím věkem dojatější než dřív?
  • Skrýváte slzy dojetí před okolím?
  • U čeho se dojmete nejvíc? (film, děti, partner, zármutek)
  • Můžete psát i názvy filmů (včetně romantických), které vás zaručeně dojmou a rozbrečí.
    Jsem zvědavá na jejich tituly, stejně jako na vaše příspěvky a komentáře.
  • Pište dojemně a s citem, všechno co vás napadne, všechno co vás dojalo či dojme.
    Ať už jde o události veselé, smutné či na zamyšlení.

redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměním tělovou kosmetikou solutions od Avonu a vzorkem Weleda

kosmetika

   
20.02.2012 - Příběhy - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [16] saruz [*]

    Loni v půlce listopadu mi zemřel tatínek,byla jsem zrovna u něj a ještě jsme jej spolu se záchranáři oživovali.Ta obrovská bezmoc a bolest v mém srci už navždy zůstane.

    superkarma: 0 22.02.2012, 00:02:38
  2. [15] jithule [*]

    znám

    superkarma: 0 21.02.2012, 07:12:41
  3. [14] hlavička [*]

    smutnéSml79

    superkarma: 0 20.02.2012, 23:08:13
  4. avatar
    [13] ekleinovka [*]

    Tohle jsem také prožila.....

    superkarma: 0 20.02.2012, 18:59:26
  5. [12] magic11 [*]

    Sml79Sml79

    superkarma: 0 20.02.2012, 18:58:00
  6. avatar
    [11] ladouch [*]

    Také vím jaké to je a ta strašná bezmoc a zoufalství, brečím jen si na to vzpomenu.

    superkarma: 0 20.02.2012, 18:12:53
  7. avatar
    [10] tepito [*]

    znám...

    superkarma: 0 20.02.2012, 16:39:01
  8. [9] iřka [*]

    Tak toto jsem prožívala v loni,strašná bezmoc...

    superkarma: 0 20.02.2012, 16:33:05
  9. [8] Jala [*]

    Ano, nejhorší je milosrdně lhát! Ale někdy se tomu vyhnout nelze.

    superkarma: 0 20.02.2012, 16:23:35
  10. [7] Alla 11 [*]

    Vím, jak ti bylo. Téměř totéž jsem prožívala před 9 lety s maminkou také. Ta bezmoc, bolest,že nedokážu pomoci .., dodnes je mi těžko a smutno.Sml79

    superkarma: 0 20.02.2012, 14:47:23
  11. [6] free [*]

    Ne, na toto nemůžu reagovat. Je mi hrozně smutno. Je nojhorší, když vám lékař řekne takovou věc a vy se musíte sebrat, být silní a dodávat svému blízkému další sílu žít, chviličku.

    superkarma: 0 20.02.2012, 14:46:40
  12. avatar
    [5] nugyna [*]

    fuj , to bylo tak hezký, až mě bolí oči. Hrozně moc smutné a bolestivé. Nedokázala bych to a neudržela bych se. Zas tak silná já nejsem.

    superkarma: 0 20.02.2012, 14:39:53
  13. [4] FAXÍK [*]

    moc bolavá vzpomínka

    superkarma: 0 20.02.2012, 14:15:08
  14. avatar
    [3] PBD [*]

    i tohle je život...bohužel..

    superkarma: 0 20.02.2012, 14:13:40
  15. avatar
    [2] zsuzsika [*]

    to je velmi smutná vzpomínkaSml13

    superkarma: 0 20.02.2012, 14:11:59
  16. avatar
    [1] Jindriska8 [*]

    Velice smutná vzpomínka,která bolí a bude bolet stáleSml79

    superkarma: 0 20.02.2012, 14:11:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme