Zkušenosti s opravdu vypečenou maminkou, de facto stálou nezvanou návštěvou, má také naše čtenářka Maryene. Přečtěte si její příběh.

Hezký den všem...

První dva roky po svatbě jsme bydleli u manželových rodičů. Tehdy jsem si jako nezvaná návštěva připadala spíše já sama. Přestože jsme dostali vyčleněný jeden pokoj, nesměli jsme tam s ničím hýbat a byla v něm i starší skříň, do které si ukládala manželova maminka nepotřebné věci. Na naše osobní věci tedy už příliš místa nezbylo. Také to byl jediný pokoj s balkonem, takže ho tchýně pravidelně využívala a v létě se na něm ráda slunila. Do pokoje si pravidelně chodila kdykoli v jakoukoli denní či noční dobu, samozřejmě bez zaklepání. Proto jsem byla ráda, když se nám podařilo sehnat vlastní bydlení.

V době, kdy už jsme měli třetí dítě a prostřední syn začal navštěvovat mateřskou školu, skamarádil se tam s jedním chlapečkem. Jednoho dne jsem se s jeho maminkou setkala v šatně a ta se doslova vnutila k nám na návštěvu. Příliš se mi to nehodilo. Předělávali jsme rodinný domek, doma mimino a nejstarší syn zrovna začal chodit do první třídy. Děti si pohrály na dvoře a čekala jsem, že ve správnou dobu návštěva odejde. Ale maminka se synem se neměli k odchodu. V době večeře se se svým synkem také posadila ke stolu a přečkala i dobu koupání dětí. Musela jsem být netaktní, abych ji vůbec dostala z domu, když jsem ukládala děti k spánku. Tak se to opakovalo den co den. Už to nebyla náhoda, když jsme odcházeli všichni společně ze školky a vždy jsme skončili u nás. Přestože jsme na tom nebyli finančně nejlépe, musela jsem nyní s večeří vždy počítat i pro malého Jirku a jeho maminku. Byla jsem z toho otrávená, ale ani moje naznačování, že mi to není příjemné každý den trávit s nezvanou návštěvou s ní nehnulo. Byla sama jen se synem a u nás v domku se jí zalíbilo víc než v jejich malém panelákovém bytě.

Jednoho dne, když už jsem toho měla opravdu dost, jsem zavolala svoje děti k večeři a svojí „návštěvě“ jsem oznámila, že mám dnes jídlo jen pro děti. Vzpomínám si, že mi tehdy řekla, že jim bude stačit i třeba jen namazaný chleba. Asi jsem nebyla dost silná a asertivn&iacu te;, ale těchto návštěv jsem se opravdu zbavila opravdu až poté, co syn opustil školku. Trvalo to velmi, velmi dlouho. Ale jednou přece svitla naděje, že i tato paní nás pozve k sobě domů. Prý dostala veliký meloun, jaký děti ještě určitě neviděly. Já jsem měla počkat s kočárkem před domem a starší synové šli nahoru. Proto jsem si chtěla najít nějakou lavičku, na které na ně počkám. Ale ještě než jsem se rozkoukala, byli u mě. „Jaký byl ten meloun?“ ptám se.“ No, mami, ten byl opravdu obrovský.“

Dnes už žádné nezvané návštěvy nemívám. Asi proto, že jsem obklopena jen lidmi, které mám ráda a ráda je vidím kdykoliv. Přesto přivítám, když o každé návštěvě vím předem, abych se na ni mohla připravit.

Přeji hezký den.

Maryene

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________

Čekala jsem, jak ten meloun bude sladký! No to je teda síla. Dobře, že už jste ji už setřásla.
Děkuji za pěkný příspěvek a mějte kolem sebe už jen ty správné lidi. Ale to vlastně máte.
Saša

Téma dne 23. února 2012: Nezvané návštěvy

  • Na jakou nezvanou návštěvu nikdy nezapomenete?
  • A co třeba děláte, když se sousedka nemá k odchodu?
  • Jak se vypořádáváte s podomními prodejci?
  • Co když přijede nečekaně tchýně, vy nemáte uklizeno, navařeno...
  • Co když se objeví vaše ratolesti i se svými hlučnými přáteli?
  • Co když potkáte někoho nezvaného po ránu na chodbě?

Vše o nezvaných návštěvách, historky povedené i ty, které už byste nechtěly nikdy zažít, piště na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu pisatelku odměním malým dárkem – luxusní pěnou do koupele od Avonu
Můžete se pak společně s návštěvou ve vaně vykoupat, anebo ji tam vymáchat za studena. :)

pena

Reklama