Rodina

Martina Traganová: Žena s dětmi je nejlepší zaměstnanec

Seznamte se s ředitelkou pojištění Průmyslu v Pojišťovně Slávia Martinou Traganovou. Kromě tohoto postu je také vůdčí osobností nadačního fondu, který se stará o vysloužilé olympioniky. Martina tvrdí, že žena s dětmi je nejlepší zaměstnanec.

pracující žena

„Jsem workoholik,“ říká o sobě šestatřicetiletá maminka dvou dětí Martina Traganová. Za svou pracovní kariéru toho stihla opravdu hodně a prakticky skoro vždy se dovedla dostat na vedoucí pozici. Dnes je ředitelkou divize pojištění Průmyslu v Pojišťovně Slávia a krom toho také vůdčí osobností Nadačního fondu Romana Šebrleho, který se stará o naše vysloužilé olympioniky.

Martina má velice zajímavé názory na postavení ženy v rodině a v práci. „Hned ve čtvrtém ročníku střední školy jsem šla na mateřskou. Protože jsme s manželem byli oba studenti, dohodli jsme se, že on půjde studovat dál a já se budu věnovat dětem. Moje povaha je ale podnikavá a nelenošivá, tak jsem se i v té době v rámci regionu snažila produkovat nějakou činnost. Děti jsem měla za sebou poměrně krátce, takže i to mi dávalo prostor. Už v době, kdy děti byly velmi malinké, jsem pracovala,“ vzpomíná Martina.

t

Takže jste chodila do práce už při mateřské?
Na mateřské jako takové jsem nikdy nebyla. Když byly synovi - mladšímu z mých dětí - čtyři, pět měsíců, tak jsem už měla svoji vlastní firmu spolupracující s německou společností, která vyráběla rukodělné komponenty pro automobilky s 95procentním podílem ruční práce.

Jak jste se k tomu dostala?
Byla to náhoda, kolem člověka vždycky jede nějaký kočár a záleží na něm, jestli se sveze do další stanice, nebo zůstane na stejném místě. Vzhledem k tomu, že já velmi ráda cestuji, tak občas nastoupím a popovezu se do další stanice. V rámci pracovních aktivit na Moravě, kdy děti byly základní školou povinné, jsem nasbírala zkušenosti v obchodu, v mezinárodních vztazích... Většina firem, ve kterých jsem pracovala, byly obchodně-finanční a vždycky navázané na nějakou mezinárodní firmu. Člověk, aniž chtěl, to k němu přicházelo samo.

Často se setkávám s názorem, že maminky s dětmi zaměstnavatel nechce přijmout - i když by se to samozřejmě dít nemělo. Pocítila jste někdy takovou ženskou diskriminaci?
Nikdy. Asi tím zklamu vaše čtenářky, pokud něco takového chtějí slyšet.

Čím to je? Měla jste jenom střední školu, dvě malé děti... Bylo to tou vaší cestou, že jste si založila nejdřív vlastní firmu?
Nevím. Každopádně firma, kterou jsem založila, skončila po dvou letech, protože se výroba přesouvala dál na východ do Polska a na Ukrajinu. V té době děti chodily do školky a byly ve věku tří a čtyř let. Nastoupila jsem do firmy specializující se na leasing pro nákup osobních vozidel.

Tady už jako zaměstnanec?
Ano, jako zaměstnanec. Nastupovala jsem rovnou na pozici obchodní ředitelky. Firma byla mezinárodní a působila na celém našem území. Moje pozice se vztahovala k lokalitě severní Moravy. Nicméně i tohle byla už moje druhá zaměstnanecká pozice. První byla ve společnosti Albertina data - je to společnost, která byla v devadesátých letech jedničkou na trhu v obchodu si informacemi, rešeršemi a průběžně sbíranými daty z výročních zpráv. Už do této firmy jsem nastupovala jako člověk odpovídající za celou severní Moravu. Prošla jsem úplně standardním konkurzem a musím říct, že mně jako ženě nebyl v první okamžik úplně příjemný. Konkurz byl natáčený na videokameru, aby si zaměstnavatel a komise mohli data zpětně přehrát. Ženy mohou vnímat jako nepříjemné, že si je někdo natáčí ve vypjaté situaci, kdy jsou nervózní, jestli budou přijaty, či ne. Z konkurzu jsem vyšla jako vítězně bez jakýchkoli dalších potřeb cokoli vyjednávat.

t

Takže jim nevadilo, že máte dvě malé děti?
Jsem přesvědčená o tom, že každý majitel firmy má jeden jediný zájem - aby firma fungovala. Do určité míry je mu jedno, jestli tu pozici zastává muž, nebo žena. Tedy do okamžiku, než nabude dojmu, že žena bude potřebovat permanentně volno kvůli dětem a nebude práci zvládat. Jsem ale také naprosto přesvědčena o tom, že pokud tu práci žena chce a baví ji, dá se to vždycky nějak zařídit.

A netrpí tím rodina?
Do určité míry možná trpí. Nepopírám model, kdy maminka je na mateřské a je doma s dětmi do doby, než jdou na druhý stupeň základní školy, nebo na střední. Dneska je těm ženám čtyřicet, a i když mají vysokoškolský titul, jdou poprvé do práce. V nemnohých případech zjistí, že manžel má mladší, která je společensky zdatná - ne že ony by nebyly, ale tím, jak jsou doma, se slovník, záběr informací a témat, o kterých komunikují, zúží, což je přirozené. Takže pan manžel má mladší, která je šikovnější, schopná jít kdykoli na ples, a naše maminky jsou perplex, proč to tak je, když se obětovaly pro rodinu. Děti vnímají asi velmi pozitivně, když je s nimi máma doma, dokud jsou malinké. Tam je to oprávněné. Na druhou stranu, pokud byste se dneska zeptali mých dětí, zjistíte, že ve slohových pracích píšou: „Jsem hrdá na svou mámu, protože dělá tohle, tohle, tohle - chci být jako ona.“ Mají zažitý model, že je normální a přirozené pracovat, něco vytvářet, dokonce pracovat a nebýt finančně ohodnocena, protože dělám něco z dobré vůle pro společnost. Nemám pocit, že by tím moje děti až tak dalece trpěly. Není večer, když jsem doma, že bychom společně nevečeřeli. Neexistuje víkend, pokud nejsem služebně vyjetá, že bychom společně nesnídali. Jezdíme s dětmi, kterým je teď sedmnáct a osmnáct let, společně na dovolené. To je, myslím, docela nestandardní - takto staré děti už s vámi většinou jezdit nechtějí. A když porovnám to, co všechno moje děti zvládají, s jejich vrstevníky, tak vždycky s nadsázkou říkám, že když mě zítra srazí tramvaj, tak si nakoupí, vyperou, vyžehlí, uvaří, vědí, kde máme pojistné smlouvy, ví, kde jsou všechny dokumenty, co mají zařídit a co je čeká - všechny tyhle praktické věci umí. Z mého pohledu jsou tedy výborně připravené do budoucího života. Jsou samostatné a umí si spoustu věcí zařídit. Nepopírám ale to, že jsem i maminka, která za nimi stojí a stále je hlídá. Jsem maminka, která roztrhá kohokoli v záchraně svého dítěte. Na druhou stranu jsem také maminka, která děti vždycky šoupne do první linie a zavelí: „Zkus si to!“

t

Když jste nastupovala do prvního zaměstnání, jak jste měla staré děti? A jak jste nastavila fungování rodiny?
Dceři byly čtyři roky a synovi dva a půl. Ráno jsem je vozila do školky, a je fakt, že bylo jedno období, kdy mi je vyzvedávala kamarádka, když jsem měla obchodní jednání a nebyla jistota, že se z kanceláře stihnu vrátit. Podotýkám, že jsem jezdila do práce 35 kilometrů, takže žádné, že sednu do tramvaje a za dvě zastávky jsem u školky. Na severní Moravě jezdí tramvaje maximálně v Ostravě, dál už ne. V Beskydech musíte po svých. Pak nastalo období, kdy jsem změnila zaměstnání, protože dcera onemocněla a já se jí musela intenzivně věnovat několik měsíců. V práci jsem požádala o uvolnění a bylo mi ihned vyhověno, myslím, že jsme se rozešli ve velmi dobrém, všechno jsem předala a ještě několik let nato jsem využívala kontaktů, které jsem v první práci získala.  Když se dcera dala dohromady, nastoupila jsem do té zmiňované leasingové firmy, opět na pozici v rámci řízení obchodu a nějakého týmu. Tam mě v nutných případech můj šéf dokonce vozil autem, ve školce se mnou děti vyzvedl a odvezl mě s nimi domů. Na druhou stranu věděl, že já odjíždím s notebookem, a že když děti večer v osm hodin ulehnou, tak na dvě hodiny usednu k práci a ráno v osm v kanceláři bude to, co jsem nestihla udělat, hotové, vytištěné a svázané na stole. A není tam žádná absence. Je to o velmi přísné kázni a odpovědnosti vůči práci.

Jistě to také vyžaduje velice specifický přístup vedení, nemyslíte?
Ano, ale pokud vy budete majitel firmy a budete mít člověka, který je vám schopen udělat byznys stejně jako jiní tři lidé dohromady za tři platy. A ještě tam máte absolutní spoleh na jeho odpovědnost, tak si myslím, že budete-li rozumný šéf, tak tomu člověku vyjdete vstříc. Tuhle praxi aplikuji dnes v pojišťovně. Mám tu na place čtyři maminky, všechno kombinace mateřská škola, základní škola. Neexistuje situace, kdy bych jim nevyšla vstříc v okamžiku, jakmile jenom vidím ve tváři, že se něco děje. Že telefon, který právě položily, byl ze školky a něco se stalo - zvýšená teplota, rozbité koleno, cokoli. Okamžitě pokládají telefon, zaklapávají notebook a mydlí pro dítě. Je to jediná priorita, která má v životě maminky a vůbec ženy smysl, pokud se rozhodne mít děti. Kolegyně ale vědí, že mají tuto benevolenci. V okamžiku, kdy je koleno v sádře, antibiotika jsou nasazená a pohádka přečtená, tak sedají k počítači a dodělají si práci z domova. Vím, že kdykoli kliknu do mailu nebo zvednu telefon, mám je připojené, s klienty komunikují a smlouvy jsou vyhotovené. A věřte mi, že díky tomuhle systému nastane symbióza, kdy zaměstnavatel ví, že je pro něj zaměstnanec ochoten udělat mnohem víc, než když mu řeknete: „Tak si vezměte nemocenskou, a až budete zdraví, přijďte.“ Po čtyřech měsících pak řeknete: „Už jste měla ten paragraf třikrát, já vás nepotřebuju, raději si vezmu chlapa nebo svobodnou.“ Máma, která má možnost realizovat se a zároveň být mámou, vám to tisíckrát vrátí. Jestliže tohle majitel firmy uchopí, je to obrovská šance získat absolutně loajálního a obětavého zaměstnance. A pokud tohle kdokoli ze zaměstnavatelů nevnímá, zbytečně ve svém týmu přichází o skvělé lidi.

To znamená, jestli to dobře chápu, že hodně pracujete z domova?
Dneska ne, ale bývalo to tak.

Co na to manžel?
Také hodně pracuje z domova (směje se).

Na to se neptám, vy jste říkala, že máte kamarádky po vysoké, jejichž chlap prostě „nevydržel“...
Za dvacet let manželství s jedním mužem a otcem obou mých dětí jsem si ověřila, že muži mají rádi ženy, které nefňukají. Oni se rádi starají o princezny, ale pokud jste princezna na 100 procent, přestane je to záhy bavit. Strašně to unavuje. Pokud je i ten muž sám ve své práci úspěšný, což neznamená, že musí být generální ředitel, ale třeba dobře dělat svůj byznys, být třeba skvělý výtvarník, tak má vedle sebe rád úspěšnou a sebevědomou ženu. Zakomplexovanou maminku od necek ne.

Takže samostatnost ženy chlapovi, podle vás, lichotí?
No jistě. Žena, která je absolutně samostatná, dojde do pozice, ve které jsem třeba dneska já, nebo se stane třeba skvělou a uznávanou novinářkou. Taková žena je sice absolutně samostatná, ale zároveň i atraktivní pro spoustu jiných mužů. Vy, jako partner takovéto ženy, musíte být zákonitě pyšný na to, že máte vedle sebe dobrovolně úspěšnou ženu, kterou si okolní svět váží, všichni se s ní chtějí seznámit, ale je vaše a je vaší ráda. A váží si zároveň vás. To je obrovský základ pro vztah, který, myslím si, může vydržet opravdu dlouho. Ten muž nemá důvod hledat cokoli jiného. Můj manžel s oblibou říká: „Budu mít v garáži raději luxusního udržovaného veterána, na kterého se každý rád přijde podívat, než novou Fabii, která bude za tři roky ojetá.“ Ano, budu ráda dobře udržovaný veterán než ojetá Fabie.

Foto: ilustrační a archiv OVOV

Kam dál?

   
06.03.2012 - Finance a práce - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [38] Jala [*]

    Z článku mám smíšené pocity. Určitě je to nesmírně schopná a mimořádně pracovitá žena, možná vůči svým zaměstnancům (zaměstnankyním) empatická, ale stejně se mi tam vytrácí ta její rodina. Kdoví, jak to vidí oni?

    Jasně že jsou na maminku hrdí, ale možná jen nemají srovnání.

    superkarma: 1 06.03.2012, 23:00:13
  2. avatar
    [37] tajnostii [*]

    To je ojediněléSml22

    superkarma: 0 06.03.2012, 22:28:22
  3. avatar
    [36] risina [*]

    free — #32 Kdy dřív? Před 20 lety? Před 50? Před 80? Samozřejmě, že v každém "dřív" "to" (co vlastně?) bylo jiný, ale co jste touhle poznámkou chtěla říct?

    superkarma: 0 06.03.2012, 21:57:55
  4. avatar
    [35] peetrax [*]

    wich — #33 když se to vezme kolem a kolem, tak dozajista. Sml30

    superkarma: 0 06.03.2012, 21:56:16
  5. avatar
    [34] risina [*]

    Francaise — #15 Negeneralizujme, prosím. nejsme všichni stejní a nelze mluvit za všechny. Například já n emůžu říct,že bych dobu, kdy jsem byla doma s dětmi, milovala. A když je dnes tolik možností, proč nevyužít i to, když je možnost pracovat, přestože má člověk malé dítě? A prací nemyslím bůhvíjako kariéru, ale prostě neco, co člověka naplňuje  a baví.

    superkarma: 0 06.03.2012, 21:53:01
  6. avatar
    [33] wich [*]

    Kočky, ale zkuste se na to podívat z historického hlediska. Dřív prý ženské rodily na poli. To potom byly jo workoholičky.

    1. na komentář reaguje peetrax — #35
    superkarma: 0 06.03.2012, 21:47:24
  7. [32] free [*]

    Dřív to bylo jiný...

    1. na komentář reaguje risina — #36
    superkarma: 0 06.03.2012, 20:48:32
  8. avatar
    [31] paníliška [*]

    Blueberry — #29 Taky znám jednu, co se o sebe neumí postarat, a to je bezdětná. Nejdřív byla závislá na manželovi, do práce nechodila, ten se s ní rozvedl, našla si dalšího, zase je bez práce a ještě přiznává, jak je ráda, že toho chlapa má, protože bez něj neví, jak by to zvládla. A ještě mu doma dělá peklo a je jí taky přes 40. Sml15

    Paní z článku je mi moc sympatická.

    superkarma: 0 06.03.2012, 20:25:26

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] babočka12 [*]

    No každý to máme v životě srovnané jinak,to nikomu neberu...Já jsem byla s dětmi na MD do jejich 3let,a pak jsem nastoupila zpět do zaměstnání.Dřív bych do práce určitě nenastoupila,nechtěla bych si nechat vzít ten čas s dětmi...ale to máme každá jinak...Jak říká paní v článku,když se chce jde zařídit vše ohledně dětí...tak tedy nevím...každý máme hold jiné možnosti...Mě když onemocní děti,musím jít na očr.V zaměstnání se jim to samo nelíbí,jsem totiž jediná,kdo nemá hlídací babičky,takže smůla.

    superkarma: 1 06.03.2012, 20:22:44
  2. avatar
    [29] Blueberry [*]

    Sikovna holka, ja to mam presne tak! A dneska, kdyz jsou kluci velci (utekla jsem od nich do prace kdyz jim bylo 20 mesicu a 4 mesice) jsem zabezpecena financne majic prosperujici firmicku a nemusim se trast, ze jsem zavisla na manzelovi. Moje kamaradka zustala doma s detmi a zacinala ve 40 letech uplne znova, pac ji manzel vykopnul. Nema to holka lehke...

    1. na komentář reaguje paníliška — #31
    superkarma: 0 06.03.2012, 19:31:02
  3. avatar
    [28] ekleinovka [*]

    Prostě je to tak,někdo se dětem věnuje celou mateřskou,jiný jde pracovat a na mateřské je partner,někdo upřednostňuje rodinu,jiný kariéru...

    superkarma: 0 06.03.2012, 19:03:20
  4. avatar
    [27] Francaise [*]

    jukl — #20 hubajda — #21 JankaAnna — #22 Jenže podle frekvence článků o takových "superženách - manažerkách" to vypadá, že právě ony jsou vzorem. A pak si vzorné matky od dětí připadají skoro méněcenné. Není to na hlavu?Sml80

    superkarma: 1 06.03.2012, 18:36:04
  5. avatar
    [26] wich [*]

    peetrax — #23 Tu péči o seniory oceňuji nesmírně a o to víc, že kvůli dálce jsem se nemohla pravidelnou péči o své babičky ve finálním stádiu života postarat já. Proto opravdu smekám před těmi, kteří se postarali Sml59

    superkarma: 0 06.03.2012, 18:17:44
  6. [25] charlot [*]

    Je pravda, že každá to máme jinak. Já jsem pro tzv. zlatou střední cestu. Tedy, nechtěla bych jít od dítěte do práce např. v jeho 6 měsících, ale ani bych nemohla být doma v kuse např. celých 6 a více let. Ideální by pro mě bylo, jít po 3 letech do práce na částečný úvazek. Je pravda, že v současné práci mi to v budoucnu umožní a zároveň nemusím řešit špatnou dostupnost dopravy. Otázkou by bylo, co bych dělala v případě bydlení mimo město a tedy špatné dopravní dostupnosti a absenci dobré práce.

    superkarma: 0 06.03.2012, 16:58:25
  7. avatar
    [24] Kytinkak [*]

    já bych tedy v peáci děti mít nemohla, hlídat čísla děti to dohromady tedy nejdeSml80

    superkarma: 0 06.03.2012, 16:03:32
  8. avatar
    [23] peetrax [*]

    A já jsem hrdá na svou mámu za to, že při normálním zaměstnání (bez jakéhokoliv home office) zvládla během devíti let "dochovat k smrti" svoje rodiče a svou tchýni a umožnila jim ty nejlepší podmínky pro konec života. Děcka možná kamarádka vyzvednout může, ale o seniory s rakovinou, bez nohy atd. se vám nikdo "cizí" nepostará. Sml24

    1. na komentář reaguje wich — #26
    superkarma: 1 06.03.2012, 15:49:54
  9. avatar
    [22] JankaAnna [*]

    Každá to máme, holt, hozené jinak. Já bych od našeho drobečka už od 4. nebo 5ti měsíčního do práce rozhodně neutíkala. Kojila jsem 28 měsíců a rozhodně to nepovažuji za nějaký extra úspěch, synek prostě chtěl a kojení obnášelo být mu často k dispozici a první rok a půl vlastně stále k dispozici. Nevím, zda bych chtěla být pyšná na to, že moje dítě píše do slohů, jak je na mne hrdé, co vše jsem v životě dokázala... a vůbec, jak adekvátně to dítě školního věku dokáže posoudit??? Raděj budu pyšná na to, že dítě napíše do slohu, jak si s mámou chodí hrát do lesa, že když si rozbije koleno, může se spolehnout, že mu ho ošetří máma a ne "mámina kamarádka", která ho vyzvedává ze školky nebo družiny... 

    Neodsuzuji paní Martinu, to v žádném případě. Každý holt máme ty naše životní hodnoty jinde. Do otěhotnění jsem byla workoholik (od 6:30 do 22 hod a někdy i déle v práci) a to krom víkendů denně. Ale já jsem s rodičovstvím počkala až po vysoké a s nějakou už rozjetou "kariérou", ve které hodlám pokračovat už za pár měsíců, kdy se vracím z rodičovské do práce. Pro mne je úspěch to, že ani ne 3. leté dítě zná celou abecedu, používá i cizí slova, je samostatně obslužitelné a hlavně, dělá to vše rádo a děláme to spolu.

    1. na komentář reaguje Francaise — #27
    superkarma: 1 06.03.2012, 13:35:48
  10. avatar
    [21] hubajda [*]

    nikdo neni dokonalej

    1. na komentář reaguje Francaise — #27
    superkarma: 0 06.03.2012, 13:31:10
  11. [20] jukl [*]

    každý preferuje něco jiného...

    1. na komentář reaguje Francaise — #27
    superkarma: 0 06.03.2012, 13:15:34
  12. avatar
    [19] mam-ča [*]

    Rikina — #14 Myslím, že v tom koutě bude narváno. Sml30

    Jdu se stydět s Tebou...Sml15

    superkarma: 2 06.03.2012, 12:23:28
  13. avatar
    [18] tomáš [*]

    ...Sml80...já tedy ne. Nezávidím této energií překypující ženě, že dosáhla výrazného postavení. Mám to "hozený" úplně jinak.

     Ani jsem nepostřehla, jak dokázala udržet v rodinném krbu hřejivé teplo ? Že by ty společné snídaně a večeře - když se(náhodou) sešli všici spolu doma? Každý si jde za svým...a jsou samostatní, hrdí, úspěšní..kariéristi. Sml15 Hrozně mě z toho mrazí.

    superkarma: 0 06.03.2012, 12:20:59
  14. avatar
    [17] wich [*]

    No a co se týče maminek, které zaměstnávám, tak taky můžou pracovat z domu, pokud je dítě nemocné, samozřejmě nedělám problémy s paragrafy, vyzvedáváním nemocných dětí ze školky, dítě je prostě na prvním místě. Holt si víc máknu já Sml30Sml30Sml30

    Spíše v hodně diskuzích narážím na strach zaměstnanců vzít si volno nebo nemocenskou. Za mě jako zaměstnavatele zase mám vžité, že v začátku chřipajzny, kdy sotva vidí, celý hoří stejně nic neudělá pořádně a za týden se položí všichni ostatní včetně něho. Takže je pro mě mnohem výhodnější poslat ho na 3 dny domů, ať se prospí a spokojenost na všech stranách.

    superkarma: 0 06.03.2012, 12:19:18
  15. avatar
    [16] wich [*]

    Rikina — #14 A do prdele! Jak už i Rikina přizná, že je špatnej pracant, jde do tuhého Sml2Sml30 Já se jdu teda nad svou leností zamýšlet Sml14

    superkarma: 0 06.03.2012, 12:11:54
  16. avatar
    [15] Francaise [*]

    Už je mi z neustálého propagování těch všech "superžen" špatně. Ale nezoufám. Jsem přesvědčena, že přijde doba, kdy si lidstvo uvědomí, že největší zásluhu má žena, která se plně věnuje dětem a kariéru si nechá na dobu, kdy už má děti velké. Ta honba za manažerským úspěchem je diktátem doby. Ve skutečnosti matky milují dobu, kdy mohou být se svými dětmi. Kdysi byl problém v izolaci, ale dnes mají maminky tolik možností ..

    1. na komentář reaguje risina — #34
    superkarma: 2 06.03.2012, 12:11:16
  17. [14] Rikina [*]

    Po přečtení tohoto článku všechny moje komplexy povyrostly a narovnaly ramena - paní je prostě dokonalá a já jakožto běžný smrtelník, a navíc zřejmě osoba "lenošivé povahy" (byla jsem celých 5 let doma s dětma, no fuj, takovou dobu jsem se zanedbávala, že se nestydím, kde jsem mohla dneska bejt? Sml57) se jdu stydět do kouta. Sml80 Ještě že nemám takovou šéfovou, a bohdá ani mít nebudu, to bych nevydejchala, takovou jedinečnost mít každej den na očích. Sml24

    1. na komentář reaguje wich — #16
    2. na komentář reaguje mam-ča — #19
    superkarma: 3 06.03.2012, 11:49:22
  18. [13] magic11 [*]

    Taky mohu něco občas dělat z domu ale doháním to po večerech, přes den nejsem tak zodpovědná jako manžel, ten když dělá z domu, už v půl osmé sedí u počítače a s mini pauzami  u něj sedí až do desíti do večeraSml23

    superkarma: 0 06.03.2012, 11:10:46
  19. avatar
    [12] saruz [*]

    Dělám pro neziskovou organizaci a převážně je to práce z domu,ale skloubit někdy tuto práci s domácností bývá docela obtížné,pokud zrovna rodinka vyžaduje svůj servis,to si říkám,že práce z kanceláře mimo domov by byla lepší.Na druhou stranu klidně můžu dělat i pozdě večer nebo v noci,to občas taky není špatné.

    superkarma: 0 06.03.2012, 10:38:22
  20. avatar
    [11] ladouch [*]

    Asi to není běžné, tohle bude spíš vyjímka, že se poštěstilo.Sml22

    superkarma: 1 06.03.2012, 09:48:58
  21. [10] kukátko [*]

    V každé profesi to takhle nejde. Nemohou být všichni jen obchodníci a manažeři. I pro ně někdo učí děti, peče chleba, roznáší noviny... a taková profese se prostě z domova dělat nedá a také ji někdo dělat musí.

    superkarma: 2 06.03.2012, 09:03:38
  22. [9] anina4 [*]

    každý nemá takové štěstí, někdo prošvihne tu správnou šanci nastoupit do rozjetého kočáru a svézt se dál a někdo narazí jen na nepřístupné šefy.....

    superkarma: 0 06.03.2012, 09:02:23
  23. [8] FAXÍK [*]

    každý takové štěstí nemá, ale přej a bude ti přáno Sml59

    superkarma: 0 06.03.2012, 08:36:22
  24. [7] dtcalounictvi [*]

    Měla moc velké štěstíSml16

    superkarma: 0 06.03.2012, 08:16:10
  25. [6] Saritka [*]

    Pěkné, ale asi ojediněléSml16

    superkarma: 0 06.03.2012, 08:12:41
  26. [5] jithule [*]

    zní to jako v pohádce, no měla štěstí

    superkarma: 0 06.03.2012, 08:06:04
  27. [4] martinik [*]

    Jsem téhož názoru, celou mateřskou jsem spolupracovala se svým zaměstnavatelem, nyní jsem zpátky v práci, když to práce umožní, mohu pracovat z domu. Ale myslím si, že každému se to nepovede, záleží na typu práce, a pak hodně na rodině, aby se každý zapojil, tím pádem i matka se může věnovat práci.Sml16

    superkarma: 1 06.03.2012, 07:50:08
  28. avatar
    [3] vmarta [*]

    chtěla bych takovou šéfku Sml30

    superkarma: 0 06.03.2012, 07:47:46
  29. avatar
    [2] geriliw [*]

    jj takových lidí je málo...

    superkarma: 0 06.03.2012, 07:38:33
  30. [1] lidicka [*]

    Škoda, že takových šéfů/šéfek je hodně málo... p. Traganová má pravdu, lépe mít jednoho spolehlivého a loajálního zaměstnance, který udělá práci za 3, než mít víc zaměstnanců, na které ale není  spoleh....

    superkarma: 0 06.03.2012, 07:10:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme