skirt

Jaký model života je vám blízký? Matky a manželky „pečovatelky“, nebo uvědomělé emancipované moderní ženy? Vyzpovídali jsme tři ženy a přinášíme vám jejich názory. Shodnete se s některou z nich, nebo máte zcela jiný pohled na věc? Napište nám, jak to vidíte Vy! Nejzajímavější reakce odměníme!

Martina

Já jsem manželka-maminka, která přesně ví, kde je její místo. Doma!

Což v překladu neznamená „slepice domácí, fungující jako nemyslící otrok domácnosti“, ale žena, která je na svou roli patřičně hrdá. Nejsem sice zas až tak „úplně stará“, je mi 40, ale tíhnu k tomu „starému dobrému“ - chlap se má postarat o rodinu, žena udržuje doma oheň. To je prazáklad fungování spokojené rodiny. Vědoma si důležitosti své role, nemám potřebu usilovat o takové podřadnosti jako je rovnoprávnost, emancipace apod. Tyto pojmy mne děsí a vůbec nechápu, že to někdo řeší. „Rovnoprávnost“ v tom smyslu, v jakém je často skloňována, neexistuje. Jak se můžeme rovnat s muži, když jsme každý z jiného těsta? Chlapi přece taky nerodí! Naše role jsou přírodou zakódovány, tak nač bojovat o „pozice“? Muž má být náš ochránce, nikoli soupeř. Muž má být ten lovec, zatímco žena udržuje zázemí, vytváří takové „klima“ domova, které lovci umožní složit kořist k nohám své vyvolené princezny, a to s patřičným pocitem důležitosti. Stejný názor se mnou sdílí i můj o 19 let starší manžel a doufám, že to jednou ocení i naše malé děti.

Některé „emancipované ženy“ dnes, podle mě, muže vnímají špatně. Velmi často ho zařazují do rubriky „ostatní zájmy a koníčky“, na žebříčku jejich priorit se nachází třeba až na 10. místě. Myslím, že takovýto přístup žen k mužům je nešťastný „produkt“ dnešní moderní doby, vyplývající z progresívního myšlení některých maminek, které v záplavě informací o nejnemožnějších vymoženostech zapomínají na svou vlastní ryzí přirozenost. Jak to mohou tatínkovi svého potomstva udělat? Jak si ho mohou takto vážit, notabene vzhlížet k němu, když ho odstrčí až za potřebu vlastní realizace, cvičení nebo přípravu bio svačin? To si snad nezaslouží ani ten nejhorší tatínek na světě. Stačí, že je na dobu určitou odsunut na místo č. 2, hned za své děti. Ovšem to je regulérní kojící období, kdy každá maminka dočasně zblbne tak, že obrazy jejího vnímání se soustřeďují výhradně na druhý konec stále existující imaginární pupeční šňůry, k němuž jsou přichyceni její „věrní vysávači“. Chová se zkrátka jako indiánka, co i při sexu myslí na své děti, kojí je či jinak obstarává... Ale normální sebevědomý tatínek ví, že za jeho dočasnou pozicí č. 2 mohou hormony, a vydrží to. (Někdy i dva roky.)

Nicméně dlouhodobé odsunutí manžela na vedlejší kolej musí mít nepochybně své nevalné následky. Asi ani není divu, kdy pak takový manžel nachází útěchu u mladé, „zdravým způsobem života“ nezatížené slečny, v jejíchž očích je samcem na pozici č. 1. Nezbývá než to snad v tomto případě muži i dopřát...

Je šílené, že emancipace vytlačuje skutečný přirozený vztah mezi mužem a ženou. Některé ženy jsou opravdu „poťapané“ a mají potřebu cítit se „důležitě“, takže se pak v rámci mnohých aktivit svým manželům vlastně vzdalují. Myslím si, že žena má „sdílet“ svůj život především se svým manželem, ať už je to cokoli, třeba „obyčejné“ vypití šálku čaje. (Ano,často si připadám ve své sousedské komunitě jako spadlá z Marsu.) Pokud tuto základní potřebu nemá, je něco špatně, hlubší smysl vztahu se vytrácí neznámo kam a ono prázdno se zaplácne důležitými prioritami v pořadí 1 až X. Koníčky a zájmy - ano, ale nesmí se řadit do jedné linie s aktivitou „manžel“! To je přece úplně jiná a samostatná kategorie. A samozřejmě, že i „princezna“ může přispět do rodinného rozpočtu, ale „krb doma“ by neměl vyhasnout ...

Výzva: Manželky, matky! Vzpomeňme si na svůj prapůvod, na to, „kdo jsme a odkud přicházíme“! Přestaňme se nutně „cpát do kalhot“, když nám tak sluší šaty!!!

Emancipované feministky, neberte iluzi nám „od krbu“, co se snažíme jen o přirozený soulad s přírodou, a neříkejte, že budoucnost patří dámám v kalhotách alias „chlapům v sukni“!!!

Ve jménu zachování rovnováhy pomozme svým mužům najít v sobě ochranitelský pud, dejme jim pocit důležitosti a jedinečnosti a proboha, nesnažme se jim vyrovnat, nebo je dokonce předčít!

Martina Hyblerová

Souhlasíte s Martinou? Jaké je vaše přirozenost?

Reklama