Jaký model života je vám blízký? Matky a manželky „pečovatelky“, nebo uvědomělé emancipované moderní ženy? Vyzpovídali jsme tři ženy a přinášíme vám jejich názory. Shodnete se s některou z nich, nebo máte zcela jiný pohled na věc? Napište nám, jak to vidíte Vy! Nejzajímavější reakce odměníme!
Martina
Já jsem manželka-maminka, která přesně ví, kde je její místo. Doma!
Což v překladu neznamená „slepice domácí, fungující jako nemyslící otrok domácnosti“, ale žena, která je na svou roli patřičně hrdá. Nejsem sice zas až tak „úplně stará“, je mi 40, ale tíhnu k tomu „starému dobrému“ - chlap se má postarat o rodinu, žena udržuje doma oheň. To je prazáklad fungování spokojené rodiny. Vědoma si důležitosti své role, nemám potřebu usilovat o takové podřadnosti jako je rovnoprávnost, emancipace apod. Tyto pojmy mne děsí a vůbec nechápu, že to někdo řeší. „Rovnoprávnost“ v tom smyslu, v jakém je často skloňována, neexistuje. Jak se můžeme rovnat s muži, když jsme každý z jiného těsta? Chlapi přece taky nerodí! Naše role jsou přírodou zakódovány, tak nač bojovat o „pozice“? Muž má být náš ochránce, nikoli soupeř. Muž má být ten lovec, zatímco žena udržuje zázemí, vytváří takové „klima“ domova, které lovci umožní složit kořist k nohám své vyvolené princezny, a to s patřičným pocitem důležitosti. Stejný názor se mnou sdílí i můj o 19 let starší manžel a doufám, že to jednou ocení i naše malé děti.
Některé „emancipované ženy“ dnes, podle mě, muže vnímají špatně. Velmi často ho zařazují do rubriky „ostatní zájmy a koníčky“, na žebříčku jejich priorit se nachází třeba až na 10. místě. Myslím, že takovýto přístup žen k mužům je nešťastný „produkt“ dnešní moderní doby, vyplývající z progresívního myšlení některých maminek, které v záplavě informací o nejnemožnějších vymoženostech zapomínají na svou vlastní ryzí přirozenost. Jak to mohou tatínkovi svého potomstva udělat? Jak si ho mohou takto vážit, notabene vzhlížet k němu, když ho odstrčí až za potřebu vlastní realizace, cvičení nebo přípravu bio svačin? To si snad nezaslouží ani ten nejhorší tatínek na světě. Stačí, že je na dobu určitou odsunut na místo č. 2, hned za své děti. Ovšem to je regulérní kojící období, kdy každá maminka dočasně zblbne tak, že obrazy jejího vnímání se soustřeďují výhradně na druhý konec stále existující imaginární pupeční šňůry, k němuž jsou přichyceni její „věrní vysávači“. Chová se zkrátka jako indiánka, co i při sexu myslí na své děti, kojí je či jinak obstarává... Ale normální sebevědomý tatínek ví, že za jeho dočasnou pozicí č. 2 mohou hormony, a vydrží to. (Někdy i dva roky.)
Nicméně dlouhodobé odsunutí manžela na vedlejší kolej musí mít nepochybně své nevalné následky. Asi ani není divu, kdy pak takový manžel nachází útěchu u mladé, „zdravým způsobem života“ nezatížené slečny, v jejíchž očích je samcem na pozici č. 1. Nezbývá než to snad v tomto případě muži i dopřát...
Je šílené, že emancipace vytlačuje skutečný přirozený vztah mezi mužem a ženou. Některé ženy jsou opravdu „poťapané“ a mají potřebu cítit se „důležitě“, takže se pak v rámci mnohých aktivit svým manželům vlastně vzdalují. Myslím si, že žena má „sdílet“ svůj život především se svým manželem, ať už je to cokoli, třeba „obyčejné“ vypití šálku čaje. (Ano,často si připadám ve své sousedské komunitě jako spadlá z Marsu.) Pokud tuto základní potřebu nemá, je něco špatně, hlubší smysl vztahu se vytrácí neznámo kam a ono prázdno se zaplácne důležitými prioritami v pořadí 1 až X. Koníčky a zájmy - ano, ale nesmí se řadit do jedné linie s aktivitou „manžel“! To je přece úplně jiná a samostatná kategorie. A samozřejmě, že i „princezna“ může přispět do rodinného rozpočtu, ale „krb doma“ by neměl vyhasnout ...
Výzva: Manželky, matky! Vzpomeňme si na svůj prapůvod, na to, „kdo jsme a odkud přicházíme“! Přestaňme se nutně „cpát do kalhot“, když nám tak sluší šaty!!!
Emancipované feministky, neberte iluzi nám „od krbu“, co se snažíme jen o přirozený soulad s přírodou, a neříkejte, že budoucnost patří dámám v kalhotách alias „chlapům v sukni“!!!
Ve jménu zachování rovnováhy pomozme svým mužům najít v sobě ochranitelský pud, dejme jim pocit důležitosti a jedinečnosti a proboha, nesnažme se jim vyrovnat, nebo je dokonce předčít!
Martina Hyblerová
|
---|
Souhlasíte s Martinou? Jaké je vaše přirozenost?
Nový komentář
Komentáře
Ve chvíli, kdy se narodí dítě, by už manžel neměl být nikdy na prvním místě.
Já vlastně nevím jaká je moje přirozenost.
Oblékala jsem se podle toho, jakou jsem prožívala životní etapu.
Při studiích jsem se chtěla odlišovat, dost jsem opovrhovala socialistickou konfekcí. Sháněla jsem indické šaty, rifle, riflovou sukni.
Pak do práce jsem začala nosit kostýmky, šaty. Seděla jsem totiž v kanceláři za prknem a kreslila výkresy. S kočárkem jsem taky chodila v sukních.
Po mateřské jsem změnila zaměstnání a šla pracovat do ochrany přírody. Sukně jsem vyměnila za kalhoty, změnila jsem i životní styl. Podnikali jsme i ve volném čase výlety pěšky nebo na kolech. Dobrých deset let jsem chodila výhradně ve sportovním.
Kvůli penězům jsem odešla pracovat do státní správy. V kanceláři zase jsem na sebe házela kostýmky, halenky , sukně. Klidně jsem změnila celý šatník.
Teď jsem krátkou chvíli v důchodu. S chutí sahám po pohodlném oblečení, spíše sportovním.
Ale vždycky se mi líbily babičky v anglických filmech. Háčkované límečky... K tomu pomalu spěju. Starší člověk má být přece dobře upravený.
Já tedy nevím. Po narození syna jsem bydlela v domečku se zahrádkou, lidí jsem kolem neměla málo. Ale velmi brzy jsem prostě potřebovala něco tvořivého dělat. Věřím, že i syna to obohatilo, že jsem mohla dělat svoji kariéru. Mně prostě pobyt pouze doma s dítětem nepřijde dlouhodobě smysluplný. Matka se snaží, aby měla vzdělané děti, ony to nevyužijí, protože jsou doma a snaží se mít vzdělané děti...a tak pořád dokola. Zkrátka každému, co jeho jest.
OlgaMarie — #169 ale nekterym bych asi krivdila, nasla jsem si tam i svou krevni skupinu, ale touzila jsem zpatky do prace stejne
evelyn — #168 Už se ti nedivím. My šli také na nové sídliště, ale už na chodbě jsem měla fajn sousedy, navíc byli z různých koutů republiky (šli za bytem) a já místní. Tak se nediv, že je zajímalo kde, co, kdy...
OlgaMarie — #167
nove sidliste, kde se usadily jen rodiny s prtaty, na piskovisti se baby bavily kdo ma belejsi pleny, ktere dite je nejchytrejsi, nejkrasnejsi..., smarja des, bes
evelyn — #166
Nechápu, s kým jsi se na MD stýkala. Já dostávala tolik typů na knihy, které jsem nečetla a jedna mě tak zblbla, že si muž vzal dovolenou a já jela na 2 týdny na Kavkaz. Muž si poradil, nevzala jsem si holt magora. O mužíčka bych se nestarala, ale o dvoumetrového, metrákového chlapa, který mě doma zastal a zastane, kdykoliv to potřebuju, to budu dělat nadále s chutí.
ja teda chci mit pravo volby, komu vyhovuje sedet doma a starat se o muzicka a deticky, prosim. Ja na materske trpela, chybely mi ty socialni kontakty i s jinyma lidma nez s ostatnima maminama, kde se temata tocila jen kolem pokadenych zadku, detskeho zvance a podobnych hovadin.
petra69 — #164 velmi souhlasím.... moc hezký názor, bohužel pro aplikaci většinovou je to utopie.
Dejte chlapům platy, aby uživili ženy jakožto ochránkyně krbu!!! leda tak...
risina — #159 no budiž, porodem se jalovička stává krávou...
nebo už při zabřeznutí?
Vždy, když někdo "nakousne" toto téma, vybaví se mi knížky o malém Mikulášovi ( autor Goscinny). Ve Francii v polovině minulého století byl ve škole ředitel, učitel, školník, "dohlížitel", ve městě byl holič,papírník,zelinář, pekař. Prostě samý chlap. Maminky chlapců - malých hrdinů knížky - byly v domácnosti, nosily i doma hezké šaty, pořádaly narozeninové oslavy pro kamarády svých dětí, rodiny fungovaly, nerozváděly se, svět byl podle mě takový, jaký by měl být. Jsem žena v domácnosti, sice na tom nejsme finančně nejlépe, ale máme spokojené manželství, dvě slušně vychované děti a čisté svědomí v tom smyslu, že si nemusíme vyčítat, že jsme se dětem nevěnovali atd. Bohužel, většině lidí v mém okolí je to větším trnem v oku, než kdybych pracovala v "hanbinci". Připadá mi, že doba, která vyhnala ženy "ke strojům a na jeřáby", tu zůstala zakořeněná ...
alibaba47 — #161 "nesnažme se jim vyrovnat, nebo je dokonce předčít"
Rozumím tomu dobře, že si autorka i vy myslíte, že muži jsou něco víc než ženy?
alibaba47 — #161 muži se potřebují cítit potřební
Ve jménu zachování rovnováhy pomozme svým mužům najít v sobě
ochranitelský pud, dejme jim pocit důležitosti a jedinečnosti a proboha,
nesnažme se jim vyrovnat, nebo je dokonce předčít! - naprosto souhlasím, žena i přes veškeré snahy pochlapit se má ve své podstatě jednat a chovat se tak, aby zdůraznila své ženské přednosti a vše,co ji ženou dělá!
risina — #159





RenataP - 156
Není "sotva porodivší jalovička" protimluv?
OlgaMarie — #157 Mým klukům je zatím jen 11 a 14 let. Ale u toho staršího bych potřebovala vrátit čas. A vykašlat se na buzerování ze strany "šéfek". Kdy moje stresy chudák odnášel hlavně on, protože to pak souviselo i s jeho problémy. A dneska už se to nevrátí a tak musím využít aspoň trochu toho času co ještě máme.
RenataP — #156 Smutné je, že k tomuto poznání musíš dospět. Bohužel je život už nenávratně v ... a přemýšlet o tom, cos měla upřednostnit v mládí je také na ... .
OlgaMarie — #152 tak s tou poslední větou lze jen a pouze souhlasit. Ale to mladé kariérně smýšlející sotva porodivší jalovičky neví... i mě to muselo dojít. Nahraditelní v práci jsme krutým způsobem a sice - jednoduše.
peetrax — #137 A i kdybys byla kariéristka - co je na tom špatnýho, chtít si budovat profesní kariéru?
*modrá — #123 "žena má „sdílet“ svůj život především se svým manželem, ať už je to cokoli, třeba „obyčejné“ vypití šálku čaje. Pokud tuto základní potřebu nemá, je něco špatně, hlubší smysl vztahu se vytrácí neznámo kam.."
Měn na tom vadí, že to je psáno, jako by jen žena měla mít taovou ptřebu nebo pvinnost. Když už, tak by to mělo být vzájemný, ne?