Reklama

„Nejlepší kamarádky navždy a napořád!“ řeknou si většinou dvě naivní dívky, které ještě nevědí, jak to v tom životě chodí, a že právě ono přátelství se dá zbořit jako domeček z karet... a nejčastěji je tím důvodem nějaký ten muž.

přítelkyně

Každá z nás si na to jistě pamatuje, jak jsme si s kamarádkou dávaly téměř slib manželský, že spolu budeme v dobrém i zlém, a hlavně nás nic nerozdělí, především ne chlap. Stejně tomu bylo i v přátelství Martiny a Zuzky, dvou slečen, které spolu tvořily nerozlučnou dvojku již od druhého stupně základní školy. Nyní jsou obě na prahu třicítky a o nějakém přátelství nemůže být ani řeč. „To Zuzana chtěla, abych začala randit s jejím tátou, tak potom nechápu, proč je tak dlouho na mě naštvaná, když ona byla ten iniciátor,“ začíná vyprávět příběh přátelství „na život a na smrt“ Martina.

„Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem a navěky ho neovlivnilo.“
Francois Mauriac

Se Zuzkou jsme se seznámily na základce a staly jsme se nejlepšími kamarádkami, které spolu dělaly opravdu všechno. V létě jsme jezdily na tábory, chalupy, atd., prostě jsme neustále byly spolu. Naše přátelství nám vydrželo dlouho, i po čas střední školy jsme byly nerozlučnou dvojkou a vždy jsme se smály, když se nějaké holky z naší party rozhádaly kvůli chlapovi. Vždy jsme si říkaly, že nám dvěma se touhle nestane. Jenže chyba lávky,“ usmívá se Martina při své vzpomínce.
„Já nastoupila na vejšku a Zuzka si dala nějakou jazykovku s tím, že si najde práci, protože na vysokou nechtěla. I přesto, že už jsme spolu nechodily do školy, jsme se nadále vídaly.
Jednou jsme se sešly na večeři a později přijel i její táta Zdeněk.Zdeňka jsem samozřejmě znala, ještě aby ne za těch X let. Nikdy by mě nenapadlo s ním něco mít, než mi tuto myšlenku vnukla Zuzka.“ Martina se stále usmívá a začíná vysvětlovat krach dlouholetého přátelství.

„Zuzka začala, jak by to bylo super, kdybych si začala s tátou, že bych byla její nevlastní máma... Prostě byla naprosto nadšená z této představy, já taky neprotestovala, vždyť co, byl to pěkný chlap, rozvedený, a mohl mě, neprotřelou dvacítku, naučit nové věci. :-) Bohužel, kdybych věděla, co mě čeká, asi bych se do toho nepustila, ale víš co, pustila, Zdeňka totiž miluju.“

Martina si točí se svým zásnubním prstenem. „Takže jsme ušily se Zuzkou ďábelský plán, který klapl, a já začala se Zuzčiným tátou randit. Vše bylo naprosto skvělé a my si to užívali, v tu dobu ještě všichni tři. Zuzka všude vyprávěla, jak jsem její nevlastní máma, já jsem to raději nikdy nevytrubovala, přece jen jsem randila s chlapem o dvacet let starším, což mi až tak nevadilo, ale lidé na mě občas koukali divně, když jsem to někomu řekla. Vše šlo jako po másle, jenže jak nám kvetl vztah se Zuzčiným tátou, tak nám pomalu začalo skomírat přátelství. Pak začalo pro mě asi to největší peklo, ale nejen pro mě, i pro Zdeňka. To, co se začalo později odehrávat, bylo horší než blbá noční můra.“ Úsměv na rtech Martiny pomalu uvadá...

„I přesto, že jsem měla chlapa, jsem měla i dost času na svou tehdy ještě nejlepší kamarádku. Ona bydlela se svým tátou, se kterým jsem já chodila, takže jsme se neustále potkávaly. Jenže Zuzka začala asi cítit, že mezi námi je to vážně a že její hra se přehoupla do tvrdé reality.Najednou to nebyla ta přející osůbka, ale změnila se v neskutečnou mrchu, která mi začala dělat ze života peklo. A nejen mně, ale i svému tátovi. Když jsem u nich spala, tak bylo takovým pravidlem, že jsem měla napliváno v botách, sem a tam nařezané podpatky od lodiček, vymáchaný kartáček v záchodě, který „má kamarádka“ použila spíše jako štětku k odstranění… atd. Zdeňka taky nešetřila, byla rozhodnutá, že náš vztah zničí.

Martina prohodí mezi svým vyprávěním, že to byla opravdu muka a že si to nikdo nedokáže představit. „Všude vyprávěla, jaká jsem děvka, že táta je úchyl, vymýšlela si různé příběhy a příhody, které nebyly pravdivé. Snažili jsme se s ní mluvit, pochopit jí, ale ona prostě s námi mluvit nechtěla. Dokonce se i odstěhovala z baráku, kde bydlela se svým tátou. Zdeněk jí chtěl pomoci, nechtěla. Ani po jejím odchodu nebyl klid, několikrát se nám stalo, že oknem v obýváku proletěl kámen, v bazénu plavaly různé exkrementy, dokonce i proběhlo propíchnutí pneumatik. Často volala i našim, díky ní se o nás dozvěděli, to taky stálo za to, moc mi to v jednu chvíli neulehčili, ale rodiče to časem pochopili a podporovali nás. Vyprávět, co vše nám dělala, byly bychom tu hodně dlouho. Občas jsem se i bála, jestli není schopná nějaké blbosti, aby nám nebo sobě neublížila, jen z trucu, byla v té době fakt magor.“

To, že se asi muselo jednat o neskutečný nápor na psychiku, je jasné, ale jak to dopadlo? Martina uzavírá svůj příběh o přátelství „navždy a napořád“. Se Zdeňkem jsme se nerozešli, ač jsme nad tím přemýšleli, ale neudělali jsme to, milujeme se a ona je dospělá, měla by to pochopit. Ano, nedělá se, aby kamarádka začala chodit s otcem té druhé, ale byl to vlastně původně její nápad, ona si to přála, proč tedy tak otočila? Několikrát jsem se ji snažila kontaktovat, neúspěšně, bohužel. Říkala jsem si, že téměř po deseti letech by to už mohlo být za ní, ale očividně ne. Před půl rokem mě Zdeněk požádal o ruku a chceme se v létě vzít, i přesto, co se stalo, bych byla ráda, kdyby Zuzka přišla, když už ne kvůli mně, alespoň kvůli svému tátovi. Uvidíme, jak to dopadne…“

Čtěte také: