Uskutečnit v době dovolených rozhovor s nějakou známou osobností není vůbec jednoduché, a tak jsem se rozhodla, že si budu povídat s jinými osobnostmi. S ženami, které projdou kolem nás bez povšimnutí, ale přesto jsou něčím zajímavé, nevšední a originální. Třeba svými koníčky, svým povoláním...

S paní Martinou Hozmanovou jsem se seznámila ve vinotéce poblíž Staroměstského náměstí. Sháněla jsem jako dárek nějaké kvalitní víno v pěkném balení. Překvapilo mě, kolik jsem se toho během chvilkového nákupu o víně dozvěděla. Až jsem se zastyděla, neboť sama pocházím z vinného kraje a neznám ani polovinu toho, co ona.
A tak jsem se na druhý den do oné vinotéky vrátila. Za účelem rozhovoru o nápoji, v němž se skrývá zdraví i pravda, ale už málokdo vidí dlouhé hodiny práce a tvrdé dřiny.

martina

Paní Martino, kdy u Vás nastal ten okamžik zjištění, že vám víno nejen chutná, ale, že mu i rozumíte?
Počátek všeho se udál za velmi zvláštních, dalo by se říct až dramatických okolností. Když se u nás po revoluci otevřely hranice, bylo mi osmnáct let a právě jsme dokončila chemickou průmyslovku. Chtěla jsem najednou poznávat svět, a tak jsem se začala učit španělsky. S kamarádem jsme se rozhodli, že vyrazíme do Španělska, ale nějak to nešlo, tak jsme se vydali na jih Itálie, která byla v té době velmi levná a pro takové poststudenty, jako jsme byli my, i lehce dostupná. Odjeli jsme na blind, že si najdeme nějakou brigádu, ale bohužel došlo k velmi vážné autonehodě a já jsem tam zůstala ležet na dlouhou dobu v nemocnici. Ale abych to zkrátila, operoval mě pán, který se stal nakonec na tři roky mým životním partnerem.

Takže můžete říct, všechno zlé k něčemu dobré?
To nevím, jestli se to dá přímo takhle definovat, ale dostáváme se k tomu vínu. Italové totiž mají takový zvyk, že pijí víno úplně ke všemu, k obědu, k večeři, prostě dají si vždy skleničku, kterou náležitě vychutnají. Já jsem předtím víno moc nepila, ani jsem mu nerozuměla, maximálně jsem rozeznala červené a bílé, ale jak mě tak pobízeli: „Na, dej si skleničku“, tak jsem si najednou říkala: „A proč mi tohle víno chutná a tohle nechutná?“  Začala jsem si klást otázky, na které jsem neuměla odpovědět. A tak mi můj přítel zařídil v Itálii tříleté studium enologie, nauky o víně.
Začala jsem najednou poznávat a chápat ty odlišnosti. Jaké jsou odrůdy vín, jak se pěstuje vinná réva, uvědomila jsem si, jaká je to strašná dřina to obdělávání vinic, stříhání hlav, prostě obdělávání celého vinohradu…

Pardon, že vám skáču do řeči, takže vy jste neseděla jenom v lavici, ale také jezdila pracovat do vinohradu?
Samozřejmě. Jezdila jsem pak třeba i na vinobraní do Švýcarska, od šesti do sedmi do večera, ale učila se i všechno kolem toho. Byla to opravdu strašná dřina a smekám před všemi vinaři.

Vážila jste si od té doby víc toho, když jste zvedla skleničku vína k ústům?
Vážila a vážím si toho dodnes, tedy pokud se jedná o kvalitní a dobré víno. Stejně, když si tak večer člověk sedne, dá si nějaký ten kousek dobrého sýra a zapije to vínem, se kterým to ladí, najednou na tu celodenní dřinu úplně zapomenete. Řeknete si, zasloužila jsem si to.

Vy pocházíte z vinařské rodiny? Nebo jste původem z nějakého vinného kraje?
Vůbec ne. Já jsem se k vínu dostala opravdu až v té Itálii. Ale můj tatínek pochází ze Slovenska, maminka je Češka a já tvrdím, že jsem takový jejich střed. Já totiž miluju Moravu, je to ta nejkrásnější země na světě. Tamní lidé, zvyky, kroje…, vždycky když jsme s rodiči jeli po cestě od jedněch příbuzných k druhým, tak jsme měli přestávku na Moravě, řízeček a tak… já tam viděla ty vinice, a už tehdy jsem si je zamilovala.

A tak stačilo odjet na Moravu, nemusela jste až do Itálie.
(smích) Asi ano, ale já toho pobytu v Itálii a vůbec na jihu rozhodně nelituji. Domů se můžete vrátit vždycky.

To je pravda. Povězte mi, co jste pak dělala dál po studiu enologie, uplatnila jste se v tomto oboru?
Studium vína a poté degustace nebo vůbec poradenství, se nikdy nestalo mou prací, ale mým velkým koníčkem. Když jsem se vrátila zpátky do Čech, chvilku jsem tápala, nevyznala jsem se tady v tom širokém portfoliu všemožných nabídek supermarketů a nově vznikajících vinoték. Moje maminka třeba přišla ke mně na návštěvu a viděla tam deset otevřených lahví. Hned se zhrozila, že jsem alkoholik (smích), ale já jsem ty vína jenom ochutnávala, poznávala je, seznamovala se s nimi.

A chutnaly Vám?
No, většinou jsem je vylévala. (smích)

Říkáte, že degustace, nebo poradenství vín, je Váš koníček, co je tedy Vaše hlavní zaměstnání?
Mou hlavní pracovní náplní je správa nemovitostí  a účetnictví, to mě živí, to je práce, ale moje srdeční povolání, pro mě až poslání, je vše kolem vína. Umět lidem poradit, co mají pít, kdy to mají pít, jak to mají pít. Právě i z toho důvodu se orientuji převážně na soukromou klientelu.

Vy jste mi minule řekla, že podle popisu charakteru člověka dokážete určit, jaké víno mu bude chutnat.
Ano, například když mi klient řekne, že chce víno pro manželku, já se hned zeptám, jak se obléká, jak se voní, co jí chutná, jestli pije perlivou nebo neperlivou vodu, jestli pije teplou vodu, jaký pije čaj, podle toho všeho se dá odpozorovat, co by mohlo tomu člověku chutnat.

Už jste se někdy zmýlila?
Dělám to už 15 let a musím zaklepat, ještě jsem neměla reklamaci nespokojeného klienta, to poznáte také podle toho, že se opakovaně vrací.

stojici

Já tomu tzv. poradenství přece jen moc nerozumím. Můžete mi prosím přiblížit, jak to vypadá v praxi?
Při mém poradenství vybírám vína a spravuji spoty klientům, kteří na to nemají čas, nebo nevědí, nerozumí tomu. Zkrátka mi zavolají: „Pojď se podívat, co je mrtvola, co mám dát na oslavu, co mám dát tchyni apod.“ (smích)

Respektují vás bodří vinaři jako ženu?
Respektují. Oni vědí, že nejsem žádná panička z vinárny, ale že jsem si tou výrobou, tou veškerou dřinou a zpracováním vín několikrát prošla. Dokonce dostávám i doporučení na lidi, se kterými bych se třeba normálně v běžném životě nesetkala. Moc mě to těší a moc si toho vážím.

Kterého ze svých klientů si vážíte nejvíc? Kdo je tím nej?
Je jich celá řada, ale nejvíc si asi vážím pána, který teď napsal čtyřdílnou publikaci o historii a výrobě whisky, žil dlouhá léta ve Skotsku, kde čerpal materiál, díky němu jsem také měla možnost se podívat do skotských destilerií, což byl naprosto neskutečný zážitek. Ten pán se jmenuje Svatopluk Buchlovsky. A další pán, kterého si nesmírně považuji, to je pan Ing. Čáp, spolumajitel jisté společnosti a sportovního golfového centra, který už má pěkně mlsný jazýček, ale dá na mé rady a zkušenosti.

vinaTo se zatím bavíme převážně o movitých klientech, ale kdyby za vámi přišel o radu třeba nějaký Lojza z Horní Dolní, který těch peněz moc nemá a chce s manželkou oslavit výročí svatby, i jemu byste uměla poradit?
Bez problému. Víte, já si vína, včetně prodeje a oblastí, hodně tipuju. Teď mám třeba právě poslední tip, kde jsem v České Lípě, v obchodním centru, v takové malé zastrčené vinotéce, ochutnala jen tak ze srandy Frankovku za 45 korun. Vinaře jmenovat nebudu, abych nedělala reklamu, ale byla vynikající. Hned jsem si ji koupila. Mám vytipovaných spoustu míst a vín, které bych třeba právě tomu Lojzíkovi doporučila.

Jaké víno máte vy osobně nejradši?
Mám ráda mladá, svěží, bílá vína, zvlášť v tomto počasí. Mám ráda vína, která mají vysokou kyselinku, to se přiznám, ale zároveň musí mít i trošičku cukru, aby to bylo harmonické, aby vás to víno doslova pohladilo. Když tam bude vysoká kyselost a nízký cukr, tak vás bude pálit žáha, když to bude obráceně, tak to člověka unaví, ulepí, zalepí mu pusu. Víno musí bavit.

Co je pravdy na tom, že sklenka vína denně je zdraví prospěšná?
Někomu můžou dvě deci vína uškodit a někomu můžou prospět tři deci, čtyři, pět. Je to velice individuální. Záleží na každém člověku, na jeho tělesné konstituci, také na tom, zda ten člověk dostatečně pije, mám samozřejmě na mysli vodu, jak jí, jaký má životní styl.

Pijí víno více ženy, nebo muži? Myslím u nás v Čechách.
Řekla bych, že poslední dobou víc ženy, ale to tady u nás, v jižních zemích pijí víc muži.

A pijí víc červené, nebo bílé? Někde jsem zaslechla takové pořekadlo, že dáma se pozná podle toho, že pije bílé víno.
(smích)
Za světla dáma pije bílé víno, a když se setmí, tak si dá skleničku červeného.  

vino(smích) Dobrá odpověď. A jak to je s vlivem červeného vína na krvinky?
Lékaři o tom napsali spoustu studií a druzí to zase vyvrací. Já jsem nestudovala lékařství, takže se k tomu nemůžu odborně vyjádřit. Podle mě jde spíš o takové spojení, že to víno je červené , krev je taky červená… Ale všeobecná prospěšnost vína na zdraví, tedy toho kvalitního, ta je samozřejmě vědecky podložená, o tom není pochyb. Ale musíte se k tomu vínu také chovat slušně, jako ke své ženě, ke svým dětem, mít ho rádi, ono vám to pak vrátí.

Jaký je váš názor na stáčená vína?
Když mám volno, tak si projdu třeba Prahou, některými vinotékami a musím říct, že ta stáčená vína mají převážně vysokou úroveň. Lidé mají zbytečné obavy. Protože je řada vinařů, kteří, když si udělají smlouvu, že vytočí řádově, plácnu, třeba nějakých 100 litrů za týden, tak vám dají to, co dávají do láhví. Ale odpadají výdaje na láhev, na etiketu, nemají náklad na korek, na kapsli, takže tím se ta cena sníží, ale přitom je to to samé víno.

A vína krabicová?
(smích) Tolik diskutovaná vína krabicová. Já bych je zas tolik nehanila. U těchto vín je obrovská výhoda v tom, že jsou v tom tetrapaku, kam se nedostane světlo, není tam korek, tudíž tam nemůže začít ani nějaká hnilobná nebo chemická reakce. Prostě je to ve tmě. Vypadá to sice strašně neesteticky, a možná to teď bude právě ode mě znít hrozně, ale někdy bych opravdu radši upřednostnila tohle víno, než si koupit víno No Name, které sice bude mít krásný obal, krásnou etiketu, ale co je obsahem? Ze shnilých šlupek s projmutím udělaná srágora, protože vy musíte zaplatit všechno to okolo + nájem prodejci a zbude hodnota 10 Kč. To si radši koupím ten tetrapak, pokud mi chutná, a přeliju ho do pěkné karafy.

Tak to jste mě překvapila. Pojďme teď ještě ale na chvíli k opravdu kvalitním vínům, umí je u nás lidé nakupovat a třeba i draze zaplatit?
Zase, co je to draze? Tato vína se kupují většinou na doporučení, většinou jako dárek. A nebo také dobrou formou skryté reklamy. Pamatujete si třeba z Majora Zemana už tenkrát takovou tu nenápadnou hlášku: „Ááá, šabli (Chablis), ty se vyznáš,“ jak to říkal Zeman, když přišel na návštěvu k Blance, jeho druhé budoucí ženě. Tak všichni pak kupovali Chablis, ať stála, kolik stála. Takže takhle to fungovalo a funguje.  

A kdo neví, ten se s vámi poradí.
Tak. (smích)

Vy jste na začátku zmiňovala práci ve vinohradě, takže práce se očividně nebojíte.
Ba naopak, mě práce baví. My máme doma i hospodářství. Přivdala jsem se do Dolních Břežan u Prahy, kde s manželem a za pomoci mého druhého tatínka, mého tchána, chováme králíky, holuby, slepice, máme pejsky, kočky, velkou zahradu, pěstujeme ovoce, zeleninu, pořád je co dělat.

A manžel také rozumí vínu?
(smích) Manželovi když koupím při nějaké slavností příležitosti kvalitní, dobré víno, tak udělá glo glo glo a vypije to na ex. Manžel je pivař. A i tak dobře, protože já mu nepiju pivo a on mi nepije víno. On jí maso, já jím ryby, tak si rozumíme. Nic si nesníme, nic si nevypijeme.

Můžu se vás zeptat na děti?
Můžete. Bohužel nás zatím Bůh, příroda, nebo nevím, „Něco“, co je mezi nebem a zemí, neobdařilo. Snažíme se všemi možnými cestami, tak snad to konečně vyjde. Abych mohla učit poznávat pravdu o víně i svoje děti

Já věřím, že brzy budete. Hodně štěstí a děkuji za rozhovor.
Já děkuji. Zdravím všechny vaše čtenářky a na zdraví.

Foto: autor

vinohrad..

V příštím týdnu už nebudeme pít vínko, ale budeme sladce spát.
Osobností víkendového vydání bude anestezioložka, MUDr. Anna Vrbovcová.

Pokud máte i vy ve svém okolí kamarádku, známou, maminku, sestru, anebo vy sama pracujete v oboru, který je něčím zajímavý, nevšední a originální, o kterém byste chtěly vyprávět, neváhejte a své tipy s krátkým popisem povolání posílejte na adresu: alexandra.stuskova@zena-in.cz,
Můžete se tak stát střídavě se známými osobnostmi tvářemi našich víkendových vydání. Do předmětu e-mailu napište: POVOLÁNÍ
Reklama