Co politik, to Čech, co žurnalista, to Čech, co lékař, to Čech. Nesvádějme vinu na špatné lékaře, politiky, novináře. Prožíváme 25. rok svobody, každý segment společnosti je nedokonalý. K tomu, aby novináři psali líp, v žádném případě nepomůže, že prezident odmítne dát rozhovor novináři, protože o něm dříve negativně psal. Kdyby totéž řekl prezident v kterékoliv jiné zemi, musí se do hodiny omluvit. Špatné je, že se nad tím nikdo nepozastaví.

Dnes pokračujeme v zajímavém povídání s panem doktorem Stránským. První část rozhovoru, který vyšel na stránkách našeho magazínu včera, najdete ZDE.

Politika je jen o komunikaci a otevřeném dialogu, kdy jedna strana neponižuje tu druhou.

Jenže co s tím, lidé ztrácejí víru, že se něco změní k lepšímu
Křivka je časově omezená. Chce to svůj vývoj, být trpělivý, tlačit přes malé kroky, malé změny.

Změny bez politiky tedy nejsou možné…
Je potřeba si uvědomit, že politika byla, je a bude jediným způsobem, jak budeme o věcech společně rozhodovat. Druhá otázka je, jak má ta politika vypadat. Pokud to má být demokracie, tak jak má fungovat.

U nás nemáme čistou demokracii, protože nemáme pružný justiční systém. Máme justici, která nefunguje, spravedlnost neexistuje. Za druhé máme tu systém koaličních vlád, který do jisté míry brzdí jakoukoliv zodpovědnost. Úspěchy si každý partner přiznává pro sebe a neúspěchy hází na ostatní, to podkopává dojem, že to může fungovat.

dkdddd

A konečně máme systém politických stran, to je to úplně to nejhorší. S ohledem na komunální volby, které jsme tu nedávno měli. Na místní úrovni se má se volit člověk, a ne strana. Každý starosta a zastupitel musí kandidovat za sebe. Tak, jak je to všude jinde ve světě. Ve stranách nejsou legitimní primárky.

To jsou ty „systémy ne-systémy,“ které musí zmizet. Potřebujeme přímou volbu. Co nejdříve vyvolat referendum o přímé volbě. Však víte, jak změnila náladu ve společnosti přímá volba prezidenta. Zvolili jsme si člověka, který je jedním z nás, sice si nám nemusí líbit, ale sáhli jsme si až na Hrad.

S čím tedy musíme začít?
Musíme se především zbavit obrovského množství politiků, které jsme zdědili od Habsburků a posílili je u bolševika. V zemi, která má menší počet obyvatel než město New York, stačí jedna komora, ve které je 65 zákonodárců. New York má jednu radnici a rozpočet mnohonásobně vyšší, než má Praha. Mnichov, který je přibližně stejně velký jako Praha, má jednu radnici, 25 zastupitelů pro celé město a funguje to mnohem líp. Praha má kolem 50 radnic, přičemž každá má svůj aparát a své zaměstnance.

Proč má třeba Praha 1 mít svou radnici a 25 zastupitelů, kteří jsou placeni za to, aby jedli předražené chlebíčky a besedovali na Žofíně, kde se scházejí a rozhodují o tom, jestli má být paní Novákové, která bydlí v bytě města, povolena změna ve splátkovém kalendáři? Paní Nováková má svou žádost projednat s úředníkem, ten zvedne telefon, domluví schůzku s bankou. A ona buď paní Novákové poskytne úvěr, nebo taky ne.

Proč ministr rozhoduje o tom, kdo vyhraje tendr na dálnici? To se v žádné jiné zemi nedělá. To se zveřejní na internetu a je transparentní výběrový proces. My nepotřebujeme politiky. Potřebujeme pouze 65 zákonodárců pro celou republiku a jednoho krále, který bude plést věnce a bude nás učit, jak se máme chovat. A nebudeme se za něj stydět.

Já jsem si nejdřív myslel, že je to tím, že máme „nabubřelý“ byrokratický aparát, ale není tomu tak. Máme stejný počet úředníků, jako má průměrná země v EU, ale máme o 400 procent víc politiků. A to je ten problém. Měli bychom zrušit politiky a omezit jejich rozhodování. Potřebujeme demokracii a ne parlamentní byrokracii. 

Velké politické strany se drolí…
A to je jedině dobře. Žádná ze stran nemá zkušeného lídra, který ji skutečně vede. Nejsou tu žádné osobnosti. Vznikají tu menší nezávislá sdružení, hnutí, což si myslím, že je dobře. Dobrý člověk má velkou šanci udělat tu dobré změny.

kdkdkddd

Martin Jan Stránský, Pavel Tigrid a Jaromír Štětina

Náladu ve společnosti kromě politiků ovlivňují novináři…
Co politik, to Čech, co žurnalista, to Čech, co lékař, to Čech. Nesvádějme vinu na špatné lékaře, politiky, novináře. Prožíváme 25. rok svobody, každý segment společnosti je nedokonalý. K tomu, aby novináři psali líp, v žádném případě nepomůže, že prezident odmítne dát rozhovor novináři, protože o něm dříve negativně psal. Kdyby totéž řekl prezident v kterékoliv jiné zemi, musí se do hodiny omluvit. Špatné je, že se nad tím nikdo nepozastaví.

Chybí nám optimismus…
Já bych to nepolarizoval. My jsme přesně na polovině cesty té „Masarykovské křivky,“ a jsem přesvědčen, že jsme na tom líp než před deseti, patnácti lety. Lidé to podle mého vědí, ale bojí se to říct.

Není práce…
To není pravda, práce je. Nic lidem přece nebrání se přestěhovat za prací do jiného města. Nejsou zvyklí.  Já jim rozumím, vím, že to mají těžké. Ale na druhé straně – v Německu, Velké Británii i ve Francii pracuje 80 procent lidí bydlících do 70 km od hlavního města právě zde, protože mají trojnásobek platu a uvědomí si, že dojíždět do práce hodinu ráno tam a večer zpět nic není.

Já mám chatu 75 km od Prahy. Deset lidí odtud dojíždí do Prahy, ostatní nepracují nebo si stěžují na práci v místní fabrice za minimální plat.

Problém je, že u nás neexistuje infrastruktura. Nemáme kvalitní dálnice, systém železnic absolutně nefunguje. U nás železnice nevede na letiště, jsme sto let za opicemi, co se určitých věcí týče. To, že nemáme vlak na letiště, přijde lidem normální, všude jinde je to zavedené, a že by tomu tak nebylo, je zkrátka nemyslitelné.

dkdksss

Možná si neuvědomuje to, co máme
Jsem patriot a optimista. Naše země je v NATO a EU. Náš důstojník se dostal do druhé nejvyšší a nejdůležitější funkce v NATO. Pro spoustu lidí to neznamená to nic, ale hrozby svobody pořád existují. To může přijít během jednoho dne.

Lidský mozek je nepoučitelný, částečně si pamatuje a částečně se vrací k určitým věcem, pro porovnání

Stejné chyby se dějí a dít budou. Abychom se skutečně měli líp, musíme se zvednout. Nebudeme tedy sbírat houby, ale pojedeme do Londýna a hledat tam práci. Ta možnost tam je, hlavně pro naše děti.

Víte, Amerika byla založena na snu, který počítal s tím, že současná generace bude dělat vše pro to, aby její děti měly budoucnost.

Ukažte mi Čecha, který řekne, já dělám všechno pro to, aby můj šestiletý syn měl lepší možnosti, než jsem měl já. A byl lepším člověkem. Neslyšel jsem to ani jednou za 25 let. Je to jen „já já já“, a ne moje děti.

A nejsilnější národy žijí pro budoucí generaci. Tady to neexistuje.

Není divu, že z toho všeho máme „těžkou hlavu.“ Máte jako neurolog nějaký tip, jak jí odlehčit?
Je dobré si uvědomit, že člověk má jen jeden život. A ty nejdůležitější věci nejsou materialistické, jsou zakotveny v mezilidských vztazích. Většina lidí žije svůj život nešťastně, nemají to rádi v práci, nemají to i tamto… A za nemalý podíl vlastního neštěstí si mohou sami. Neříkám to ve zlém, často jsou lidé do toho tlačeni. Události jsou takové, lidi se k sobě nechovají k sobě dobře.

Jako neurolog vím, že mozek určuje vše. A máme obrovskou možnost ovlivnit, cokoliv chceme. Je to na nás, abychom si uvědomili, že to rozhodující slovo máme my. Nikdo jiný.

MUDr. Martin Jan Stránský se narodil se v New Yorku a říká „my Češi“. Je vynikajícím neurologem a ředitelem Polikliniky na Národní v Praze. Jeho pradědeček založil Lidové noviny. Tvrdí, že politiků máme zbytečně moc a na skutečnou demokracii si budeme muset ještě dvacet pět let počkat.

Čtěte také:

Reklama